close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4./ODVAHA? 7.část

28. června 2007 v 18:21 | Lentilka |  Temnota světla
Rychle se vynořím a začnu plavat k lodi. Demetrios jako upír dýchat nemusí a za to, co po mě chtěl si zaslouží, aby zůstal na dně moře navěky. Naštvaně plavu k lodi, která se jenom nepatrně pohybuje a nic se na ní nehýbe. Podivný pocit jako když mi něco proplave pod nohama mnou projede rychle a já se jenom otřesu a přidám do tempa. V okamžiku se přede mnou vynoří rusovlasá hlava. Úlekem vykřiknu a jenom se na ní vyděšeně dívám. Má bledou pleť, divokou kudrnatou a roztřepenou rudou hřívu a malé červené rtíky. Její oči jsou světle modré jako voda ve které plaveme. Dívá se na mě fascinovaným pohledem a ruce má volně položené podél těla jako by jí nedělalo námahu být nad vodou. Já už cítím, jak mě začínají bolet nohy, kterými zběsile šlapu vodu, abych se neutopila. Kousek od ní se vynoří Demetrie, ale jeho pohled je prázdný.

"Jmenuji se Eurynomé, jak říkají tobě?"zeptá se mě tenkým zpěvavým hlaskem a upře na mě zvědavě oči.
"Abigail"řeknu zmateně.
"Pojď se mnou"řekne mi a rozesměje se. Natáhne ke mně bledou ruku ověšenou mušlemi. Lehce zakroutím hlavou. Nesmím s ní odejít. Cítím se zmatená, dezorientovaná.
"Pojď se mnou, Tyché, následuj mě."řekne mi znovu a otevře dlaň. Pomalu se chytím a zhluboka se nadechnu než se ponořím pod hladinu.
"Neblázni. Tady nemusíš dýchat, ne když jsi se mnou."usměje se na mě přátelsky a plave pod hladinu. Bez odporu jí následuji. Všimnu si, že kousek za námi se drží Demetrios.
"Kam to jdeme?"zeptám se jí a s potěšením zjistím, že nemusím dýchat a můžu normálně mluvit.
"Do mého království."odpoví s úsměvem. Pořád plaveme níž a níž. Potom uvidím první zlaté záblesky. Spatřím obrovský palác, překrásný a třpytivý. Eurynomé mě pořád drží za ruku a já si až když se zastavíme pořádně prohlédnu její ocas. Nemá nohy, ale ocas. Vůbec mě to nevyděsí i když mi něco uvnitř říká, že by mělo.
"Pojď dovnitř"pobídne mě vesele a plave dál. Začnu se smát a plavu za ní. Najednou se mi plave lehce. Proplavu bránou, která vede dovnitř a zmateně se podívám na vodní vír, který obtočí celé moje tělo. Šimrá to po celém těle a já jenom zmateně koukám. Když pomalu zmizí Eurynomé se na mě usměje a zmizí v nějakých dveřích. Fascinovaně se na sebe kouknu, Místo obleční, které jsem měla předtím mám jenom jako vršek dvě podivné zelené mušle a ocas. Stříbrný, posetý šupinami a hrající různými odlesky mořských barev. Vesele s ním zamávám a rozplavu se za Eurynomé. Vlasy mám rozpuštěné a chaoticky se v moři pohybují a jako by tančí.
"Vítám tě mezi námi, Tyché"řekne mi a chytne mě za ruku. Na to, kde je Demetrios úplně zapomenu. Nevšimnu si, že se od nás v půli cesty odpojil a vyplaval nad hladinu.
"Co budeme dělat?"zeptám se zvědavě a zatočím se dokola. Kolem mě se vytvoří slabý vír a já se začnu pobaveně smát.
"Můžeme si hrát, plavat, cokoliv chceš Tyché."odpoví. Obě se rozplaveme mořem a když jsme téměř u hladiny vyskočíme nad vodu a znovu se blaženě ponoříme do vody. Doplavu až k malému útesu, který vyčnívá z vody a natáhnu se na něj. Eurynomé je někdy pryč. Nastavím tělo slunci a zavřu oči. Vlasy dostaly tmavou hnědou barvu a jiný tvar. Jsou kratší, upravenější. Zaposlouchám se jenom do šumění moře a větru.
"Abigail, nedělej to."zazní mi v hlavě hlas.
"Nedělej co?"odpovím mu zmateně.
"Vrať se zpátky. Nemůžeš se před tím schovávat. Nezůstávej v moři."nabádá mě dál.
"Ty nevíš, co je pro tebe dobré."
"Nevím, co je pro mě dobré? Nech si ty moudra pro sebe. Mě se v moři líbí. Líbí se mi ten pocit svobody a nezávislosti."
"A co Elisha?"
"Elisha? Kdo to je?"zeptám se zmateně.
"Abigail, vrať se! Musíš si na všechno vzpomenout!"
"Kdo je Abigail?"zašeptám vyděšeně.
"Vzpomínáš si na mě? Vzpomínáš?"zeptá se ten hlas prudce.
"Já- já si nejsem jistá. Ten hlas, ten mi něco připomíná, ale nedokážu si nic vybavit."odpovím tiše.
"Nesmíš být mořská panna. Nesmíš chtít. Prostě jenom nechtěj a na všechno si vzpomeneš."řekne mi uklidňujícím hlasem.
"Ale já chci být mořská panna. Líbí se mi to!"
"Chceš být navěky v moři s ledovým srdcem, bez citů, bez ničeho? Chceš se všeho tady vzdát? Chceš být jen s modrou a studenou krásou moře?"
"A-ano. Nechci nic cítit. Nechci cítit vůbec nic. Tady nemusím nic cítít. To je přesně to, co chci. Všechno v opravdovém světe bolí. Strašně moc bolí."
"Nevzpomínáš si na nic jiného?"nabádá mě tiše.
"Vzpomínám si na strašnou bolest. Na bolest, kterou jsem nepustila ven. Na strach, který jsem v sobě zadržovala a hrála odvahu. Tohle jsou moje nejsilnější vzpomínky na svět venku. Bolest a strach. Tam se mám vrátit?"
"Co tě tam tak strašně bolí?"zeptá se mě zmateně.
"Ztráta. Něco jsem ztratila. Strašně to bolí. Pořád někde v sobě to cítím. Smutek. A já nechci cítit nic. Když budu tady nebude mě nic bolet. Nechci znovu cítít tu bolest. Tu ztrátu."odpovím naštvaně.
"Bolest s kterou se můžeš vyrovnat. Všemu se můžeš postavit!"řekne ten hlas.
"I bolesti ze ztráty? I té bolesti, že jsem ztratila- ztratila tebe? To jde taky? Jdi pryč!"zasyčím a otevřu oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 28. června 2007 v 18:34 | Reagovat

Teda, koho ztratila??? Že by se jí v hlavě ozýval Will nebo to je úplně někdo jiný??

2 Rochelle Rochelle | Web | 28. června 2007 v 20:21 | Reagovat

tyjo. tenhle příběh nabírá každou chvíli nové obrátky. a to se mi líbí. je to úžasný!!

3 Zuzka Zuzka | 29. června 2007 v 12:45 | Reagovat

Ajaj, kam se to zas Abi dostala, ta je vážně nepoučitelná.

4 Simča Simča | 29. června 2007 v 14:07 | Reagovat

Že už tady bude brzo Wilíček (a pokračování). Pls

5 Simča Simča | 29. června 2007 v 14:07 | Reagovat

Že už tady bude brzo Wilíček (a pokračování). Pls

6 Terka Terka | 29. června 2007 v 15:08 | Reagovat

Já nevím, hej mě to prostě připomíná nějakou knihu nebo film, něco přesně takového tam bylo.

7 Sas Sas | 29. června 2007 v 16:07 | Reagovat

Moc dobrý, báječná kapitola.

8 anefkaa anefkaa | Web | 29. června 2007 v 16:27 | Reagovat

Mně to připomíná čarodějky :D Ale úplně totálně :D Jinak je to super,ale vážně nechápu popud lidí,proč všechny mořské víly musí mít okamžitě rudé vlasy...To už tu jednou bylo :D Ariel hadr :D

9 Terka Terka | 29. června 2007 v 17:01 | Reagovat

Asi proto, že červené vlasy nejvíc kontrastují se zeleným ocasem mořské panny.

10 Peggy Peggy | 29. června 2007 v 21:20 | Reagovat

P-O-K-R-A-Č-O-V-Á-N-Í-!

11 Lentilka Lentilka | 30. června 2007 v 0:48 | Reagovat

zítra dopoledne nebo odpoledne:-) (dnes)

12 Lentilka Lentilka | 30. června 2007 v 15:53 | Reagovat

Omlouvám se, pokračování ažzítra zřejmě:-(

13 Lady Wampire Gerda Lady Wampire Gerda | 19. ledna 2008 v 22:56 | Reagovat

skusit http://www.monstersgame.cz/?ac=vid&vid=127080263

14 terka terka | 7. září 2008 v 10:51 | Reagovat

ahoj hgolky nevíte o blogu já chci být mořská panna

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama