close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5./ VZPOMÍNAT I ZAPOMÍNAT 4.část

9. července 2007 v 20:19 | Lentilka |  Temnota světla
Nechám se v klidu vést. Postaví mě před velký špalek. Téměř překvapeně se na něj podívám. Někdo mě chytne a prudce stlačí do kolen. Položím tvář na chladivé dřevo a zavřu oči. Mám pocit jako bych stála před něčím velkým a rozhodovala se, jestli to mám udělat. Takový ten pocit, který je tam vždycky když stojíte deset metrů nad vodou a nevíte, jestli máte skočit nebo se vrátit. Ta nutkavá potřeba zkusit skočit a dokázat si, že vy můžete a pud sebezáchovy, který vás nutí vrátit se. Přesně ten pocit jsem teď měla. Jenom já neměla na vybranou.

Na tváři mě zalechtal mořský vánek. Měla jsme pocit jako bych slyšela vlny narážet do skal. Otevřela jsme oči. Stála jsem znovu na tom útesu. Znovu jako poprvé. Měla jsem na sobě džíny a svoje oblíbené tričko. Jako doma. Viděla jsem tmavé mraky nad sebou a měla pocit, že je skoro noc a přitom mohlo být odpoledne. Všude bylo přítmí. Nade mnou zahřměl hrom. Cítila jsem jak vítr zesílil. Potom jsem ucítila pohled ve svých zádech. Otočila jsem se a uviděla ho. Nevěděla jsem, co mě k němu vůbec poutá. Co mě na něm tak přitahuje. Ten jeho milý, ale stejně tajemný pohled. Změnil se. Najednou vypadal jině. Všimla jsme si, že má bradku. Vlasy měl svázané v culíku tak jsem to znala. Slabě se usmíval.
"Neměla bych tady být, právě mi probíhá neodkladná schůzka."řeknu s ironickým úšklebkem.
"Cože?"zeptá se překvapeně.
"Upíři mi chtějí useknout hlavu, možná mě zachrání drak."řeknu s ležérným pokrčením ramen.
"Abigail, jenom jsem chtěl, abys něco věděla."řekne mi a vypadá jako by to, že mě doopravdy chtějí zabít nebral vážně.
"Jdu si pro tebe"řekne s úsměvem a zmizí. Jako by ho sebral vzduch. Rozplynul se.
"Pozdě"zašeptám si pro sebe a trhaně se nadechnu, abych dostala vzduch do plic. Prudce zamrkám a znovu se dívám na popraviště. Znovu jsem tam, kde mám být. Dívám se před sebe a vidím lidi. Upíry. Hledím do jejich očích a zoufale se snažím najít alespoň náznak soucitu, který by se dal využít. Alespoň něco, co by mi dalo naději na přežití. Muž s černou kapucí přes hlavu se pomalu sehne pro obrovský nástroj, sekeru. Bezradně těkám očima kolem sebe a nevidím nic jiného než krvežíznivost, chladnost nebo nezájem. Nikde nevidím nic, co by mi mohlo pomoci. Všimnu si pohleda Demetriose. Probodnu ho pohledem a jeho oči jsou černé jako noc. Možná v nich je i zklamání, ale to už zavřu oči. Nemusím vidět svojí smrt. To je jedna z věcí, které nechci. Najednou slyším pomalé zvedání sekery, napínámí sválů v rukou. Pomalý nádech.
"Počkejte"prořízne ticho slabý hlas. Slabý dětský hlas? Otevřu oči a všechny pohledy se stočí k malé holčičce. Její blonďaté vlasy se kroutí a povlávají ve slabém větru. Její vážné oči jsou upřené na mě. Pouta na jejích rukou spadnou jako by tam vůbec nebyly.
"Vážně jí chcete ublížit? Nebudete jí potřebovat? Najdete někoho, kdo zvládne to, co ona?"řekne tiše.
"Dohoda zněla, že pokud bude plnit všechny vaše příkazy bude mít volnost, bude mít život malé bezbranné holčičky, která by bez ní už byla mrtvá. Proč jí brát život? Nechte jí naživu! Vemte jí volnost, vemte jí život té holčičky. Ale nechte jí žít!"řekne a rozhlédne se po všech okolo. Vidím, jak Mystique překvapeně těká očima z mého kata po Elvinovi. Vidím zmatené pohledy všech. Nejvíc mě děsí, že začínám vidět souhlas.
"Elisho, co to děláš?"zašeptám vyděšeně.
"Zveďněte jí"řekne Elvin a někdo mi prudce škubne za vlasy hlavou. Postavím se a dívám se, jak si Elvin mne bradu.
"Neposlouchejte jí. Je to jenom malá holka. Chtěla jsem od vás utéct. Jste jenom banda nevychovaných zvířat. Jste něco horšího než jsou lidé. Zbabělý, vystrašený zvířata!"řeknu s pohledem upřeným na Elvina. Na jeho tváři se objeví pobavený úsměv.
"Tak proč se nás tolik bojíš, když jsme jenom zvířata?"zeptá se a zasměje se.
"Odveďte jí stranou!"zahřmí jeho hlas a dva muži mě popadnou za ruce. Pomalu mě táhnou pryč.
"Ne! Ne! To nesmíte udělat! To nesmíš Elisho! Nedělej to!"křičím jako smyslů zbavená.
Elisha pomalu přistoupí k Elvinovi a něco mu tiše řekne. Ten jenom s úsměvem přikývne. V jeho ruce se objeví malá ampulka s fialovým roztokem. Podá jí Elisha, která zuřivě mrká očima.
"Co jí to chce udělat?"zeptám se tiše.
"Jed. Je to ještě dítě. Pán není zase tak krutý, aby chtěl její smrt jako tvojí. Ona zemře rychle a bezbolestně."vysvětlí mi jeden z upírů, kteří mě drží. Přestanu sebou cukat. Elisha otevře lahvičku a její pohled se stočí k zemi. Ucítím, jak sevření obou upírů povolí. Využiju té chvíle a vytrhnu se jim. Rozeběhnu se k Elvinovi a Elishe.
Něco mě prudce zarazí. Jako bych narazila do zdi. Ucítím tlak pod krkem, jako když vás pod ním někdo pevně sevře. Překvapeně zalapu po dechu. Nedokážu se pohnout. Setkám se s pohledem Elishy. Její oči jsou přátelské jako vždycky. Její ruka je natažená ke mně a já vím, že je to ona, která mě drží. Její schopnost. Dá si lahvičku ke rtům a napije se. Z koutků očí je stečou slzy. Její ruka poklesne a síla povolí. Rozeběhnu se k ní. Pomalu padá k zemi. Vezmu její malou hlavu do svých rukou a podívám se do jejích očích. Vidím v nich, jak pomalu vyhasínají. Na její tváři je úsměv.
"Dokážu ovládat energii."řekne mi slabým hláskem. "Babička mi vždycky říkala, že jednou budu strašně mocná, že budu vládnout i drakovi."zašeptá tenkým hláskem. "Teď to budeš ty."zašeptá a pomalu zavře oči.
"Elisho, otevři oči! Elisho, prosím! Ty nesmíš umřít! Měla jsi nechat zemřít mě, proč jsi to sakra dělala?"ptám se vyděšeně.
"Co to bylo sakra za díě?"ozve se za mnou Elvinův hlas. Cítím narůstat hněv. Pomalu položím její hlavu na zem a ještě se kouknu na její tvář. Vypadá jako když spí. Jenom nevidím dech a není cítím puls. Otočím se na Elvina a cítím, jak mi v očích jiskří hněv.
"Ty!"zakřičím na něj vytočeně. Překvapeně se na mě podívá. "Zabils jí!"dokončím větu zuřivým hlasem a natáhnu k němu ruku. Jeho vyděšený a překvapený pohled se podívá před sebe. Nevidí tam nic a stejně něco svírá jeho hrdlo. "Já jsem měla umřít!"zakřičím na něj a Elvin se pomalu zvedne ze země. Jeho nohy vysí pár centimetrů nad zemí. Škubnu rukou a on popolétne o kousek dál. Dva muži se ke mně rozeběhnou. Přimhouřím oči a oni spadnou na zadek jako by zakopli. Elisho, proč jsi tohle neudělala ty?
Nechám se tím vztekem uplně pohltit. Každého kdo se ke mně přiblížísrazím k zemi. Necítím vůbec nic. Najednou vztek zmizí. Zmizí úplně všechny pocity. Je tam jenom vina. Vezmu Elishu a jdu s ní do lesa. Jdu s ní k vodopádu. Nikdo se mě nesnaží zadržet. Všichni na mě vyděšeně zírají nebo jenom stojí bezpečně stranou. Dojdu k vodopádu a položím její tělo na velký kámen u vody. Posadím se vedle ní a všechno na mě spadne. Je to jako když člověk jenom čeká na to, až ho to všechno pohltí. Nic a potom všechno. Cítím jak mě pomalu zaplavuje pocit odevzdání, to, co člověka nutí dýchat a hnát se dopředu mě pomalu opouští. Taky přichází únava. Teď chápu, proč to Elisha neudělala. Nejspíš by jí to stejně zabilo. Nevím, jestli to nezabije i mě. Cítím jak pomalu ztrácím vědomí. Jak všechno odchází. Bolest pomalu mizí. Celý svět se ztrácí v temnotě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 9. července 2007 v 22:32 | Reagovat

Achich, to je strašný. To vážně není fér, chudáček Elisha.

2 Andreica Andreica | Web | 9. července 2007 v 23:18 | Reagovat

Proč jenom Elisha musela zemřít, já ji měla tak moc ráda. Teď si tu utírám slzy, které mi vytryskly z očí nad jejím smutným osudem.

3 anefkaa anefkaa | Web | 10. července 2007 v 10:05 | Reagovat

To je smutné :o( Doufám,že Will přijde brzo! :D

4 Rochelle Rochelle | Web | 10. července 2007 v 11:11 | Reagovat

mno, tak sem trochu pobrečela. normálně sem cejila skoro stejnej vztek jako Abigail. x-( doufám, že Will brzo přijde! ;)

5 Kate Kate | 10. července 2007 v 16:02 | Reagovat

ach jo.......je to úžasně smutný a přitom stejně úžasně napínavý....:)

6 Aninka Aninka | Web | 10. července 2007 v 17:59 | Reagovat

neumře... někdo ji oživí... doufám...

7 Terka Terka | 10. července 2007 v 19:59 | Reagovat

Njn, život není peříčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama