5./ VZPOMÍNAT I ZAPOMÍNAT 6.část
11. července 2007 v 22:13 | Lentilka | Temnota světlaNemám náladu jenom tam tak sedět a čekat, kdo se mě ujme. Pomalu začnu procházet celou loď. Po chvíli sejdu do podpalubí a znuděně chodím chodbou sem a tam. Nepatrné zýšení hlasu v jednom z pokojů mě zarazí. Ten hlas znám. Potichu se připlížím ke dveřím a položím na ně ucho. Podlaha pode mnou nepatrně skřípe, ale celá loď je v pohybu, takže se to ztratí.
"Ty si ze mě děláš srandu! Tohle nemůžeš udělat!"řekne vytočene William. Jak rychle se mi všechny jména vryla do paměti a já se je naučila používat.
"Proč bych nemohl?"zeptá se povýšeně Carlos.
"Ty jí chceš lhát? Ona ti na zasnoubení neřekla ano, ona by ti to nikdy neřekla, možná by ti řekla ne, kdyby ses jí vůbec zeptal, víš?"řekne zuřivě Will. Jejich hlasy napovídají tomu, že by se mohla strhnout bitka. To bych otevřela dveře,protože o tohle bych přijít nechtěla.
"Jak víš, že by neřekla ano? Co ti dává jistotu?"zeptá se vytočeně Carlos.
"Ona není blbá!"odsekne Will. Tohle mi imponuje. Hodně.
"Hned jdi za ní a řekni jí pravdu nebo to udělám já!"zavrčí dost hlasitě, abych to slyšela i já přes dveře, Will.
"Dobře. Neřeknu jí, že jsem jí lhal, ale řeknu jí, že má na výběr. Že se všechno vrací na začátek. S každým z nás se právě teď potkala a ať se podle toho chová."odpoví vytočeně Carlos.
"Fajn!"
"Fajn!"
Rychle odskočím od dveří a vyběhnu schody. Vysíleně si znovu sednu na dřevěný trám, kde jsem byla předtím a nasadím výraz poslušné holčičky, která je pod práškama a neví, co s ní je. Jenom mi to kazí červené tváře a rychlý dech. Carlos se objeví chvíli poté, co dosednu. Všimnu si, že je vytočený, ale když mě uvidí nasadí klidný, vyrovnaný úsměv.
"Právě jsem mluvil s Willem a doktorem, oba si myslí, že by bylo dobré, kdybychom tě nenutili si vzpomenout, ale aby sis časem vzpoměla sama a nebo aby sis na všechno vytvořila svůj názor. Proto se chovej jako bys nás všechny právě potkala. K nikomu nemáš žádné závazky."řekne mi s úsměvem, ale všimnu si nepatrného škubání v koutku oka. Ten musí bejt vytočenej. Budete rádi, když si vzpomenu? To určitě, modlíte se, abych všechno zapoměla. Dobře, jenom Carlos se modlí. Ale proč? Co se předtím sakra stalo? Proč tohle dělá?
"Dobře, rozumím. To je od vás vážně milý- sladký- no prostě díky. Takže já jsem Ciara, myslím..."řeknu s lehkým usměvem a podám mu ruku.
"Carlos"řekne mi trochu překvapeně. Teď si všimnu si Willa, který se vynoří za rohem. Ten svůj vztek ani moc neskrývá, ale stejně z něj září jakási vyrovnanost. Rychle vyskočím a postavím se mu do cesty. Znovu mě dostanou ty jeho oči, které se na mě pobaveně upřou a neuhnou. Prostě hledí do mých očí.
"Ciara"řeknu vesele a podám mu ruku.
"Will"odpoví mi pobaveně a vezme mojí ruku do svojí.
"Ahoj"řeknu tiše a nepřestanu zírat. Pořád drží mojí ruku a usmívá se.
"Ahoj"odpoví mi nazpátek.
"Ahoj"řeknu znovu tiše a nepřestanu se usmívat.
"Za chvíli tam budeme"ozve se kousek dál od nás zavrčení jako od naštvaného zvířeta. Oba sebou cukneme a spustíme ruce podél těla. Podívám se pobaveně po Carlosovi, který se na nás podrážděně dívá a ještě si všimnu, jak po mě Will hodí spiklenecký pohled. Pobaveně dojdu ke kraji lodi a dívám se, jak se blíží pevnina. Okouzlí mě pohled na tu zelenou krásu a modré moře pod námi, které mi skoro hází můj odraz.
"Kde to jsme?"zeptám se okouzleně a otočím se na ty dva.
"Předtím jsi žila v městečku De Noche, tohle je téměř velkoměsto, Calibra. Pořád nádherná příroda, jenom víc lidí, víc domů, větší hluk."odpoví mi Will a loď dorazí k příštavu.
Rychle vystoupím po dřevěných schůdcích z lodi a rozejdu se po prašné cestě dál. Kousek ode mě stojí kočár a Will s Carlosem do něj nastoupí. Nechají mi galantně otevřené dvířka a když se ozva prásknutí byčem kočár se rozjede. Překvapeně zírám z okna na lidi, děti a zvířata kolem.Všimnu si i upjatých mužů ve fialové barvě. Připomínají mi policii, zřejmě to tak bude. Po chvíli zastavíme před velkým starým domem. Vyskočím z kočáru a rozejdu se dovnitř. Hned za vraty na mě něco skočí. Téměř vyděšeně poskočím. Něco na mě skáče a snaží se to dostat k obličeje. Skloním se a nechám si do náruče vyskočit podivného psíka, který se na mě s kňučením vrhla a pořád píská a škube sebou. Pomalu se zvednu i s téměř dospělým psem a nechápavě se podívám na ty dva za mnou.
"Tohle je tvůj pes"vysvětlí mi Carlos.
"A má tenhle rošťák jméno?"
"Piky?"řekne nejistě Carlos.
"No to snad ne, nemůže bejt takovej barbar, dám tomuhle krasavci takovouhle kravinu."řeknu nejistě.
"Skyp"zašeptá Will Carlosovi pobaveně.
"Skyp! Jasně Skyp!"řekne mi téměř vítězně Carlos.
"Oh, fajn."řeknu pobaveně a pohladím Skypa po hlavě. Pořád blaženě kňučí a vrtí sebou v mojí náruči. Pobaveně se podívám po Willovi a ten se na mě jenom pobaveně kření. Tohle bude ještě sranda. Dva bráchové, oba mi o mě něco tají a oba jsou tak... jiný?
Komentáře
Will je dobrej, že neuvěřil tomu s tím zasnoubením =)
Pls, pokračování. Jsem napnutá jako struna, co se mezi tou trojkou bude dít.
ÚŽASNÝ! Přečetla jsem to všechno jedních dechem a doufám, že se nám co nejdřív vrátíš:o)
Moc ráda čtu tvoje knihy a těšim se na další díl, jinak možná je to moje chyba, ale přijde mi že ti tady chybí Odvaha 6. díl.. Já jsem to přečetla i bez toho ale jsem strašně zvědavá, co když tam bylo něco důležitýho ? :) Vrať se v pořádku!!!
Jsem nadšena,že Will zakročil,je to můj miláček :D