"Já taky ráda tančím?"zasměju se pobaveně a nechám se odvést mezi páry, které spíš vypadají že se vznášejí. Nechám se vést a snažím si někde vybavit si ty kroky, ale nedokážu je najít, takže je to spíš improvizovaný tanec. Nakonec se mi podaří přijít na to a nechám se vyzvat i od cizích mužů. Už mám skoro pocit, že nebudu moci chodit. Moje oči se nenápadně přivírají a já nedokážu skrývat sérii zívání, která přichází každých pět minut. Mrzutě se zamračím nad tím, že Will pro mě nepřišel ani jednou. Mojí pozornost upoutá hlasitá výměna názorů nedaleko od nás. Poznám v tom opilé hlasy a i pár nadávek. Většina párů se zastaví a překvapeně sleduje dění. Dva muži,evidentně opilý, se dohadují před mladou blondýnkou. Když do sebe začnou strkat pár dam se pohoršeně odebere z jejich dosahu. Zvědavě se prorvu trochu dopředu a pobaveně to pozoruji. Naproti mně si všimnu Williama. Najednou padne první rána. Davem projede vlna a někteří se ty dva snaží od sebe odtrhnout. Většina dam se nechá odvést pryč. Pořád tam překvapeně stojím a nedokážu se pohnout. Najednou začnu někde v krku cítím pálení. Podivný pocit. Někdo do mě srtčí a já popojdu pár kroků dozádu. Už nejsou jenom dva, najednou se začne prát víc lidí. Žár v krku se začne stupňovat. Opřu se o stůl kousek u mě a zalapu po dechu. Do očí se mi nahrnou slzy. Jako by z dálky pozoruji Williama, jak se ke mně prodírá skr mlátící se dav a vidím i svůj vyděšený obličej. Vidím i ztmavnutí mých hnědých očí. Uvidím před sebou ty dvě hnědé oči.
"Jsi v pořádku?"zeptá se mě Will.
"Já-já-já nevím. Nemůžu dýchat."řeknu a trhaně se nadechnu. Ucítím slabý příval síly, který začne proudit celým mým tělem.
"To oni. Jejich touha nebo co ve mně něco probouzí a já nevím co. Jako bych dokázala chytit všechnu energii v téhle místnosti. Já- nedokážu to ovládnout."zašeptám vyděšeně.
"Dýchej. Uklidni se."proniká ke mně jeho hlas jako by z velké dálky.
"Běž pryč"zaslechnu svůj hlas, který zní jako cizí. Potom se mi zatmí před očima. V odrazu naposledy zahlédnu jejich tmavou a zlověstnou barvu. V rukou mi začne proudit energie. Cítím jak mnou proudí. Cítím, jak se ze mě vysává sílu. Zaslechnu kolem sebe výkřik. Další. Nedokážu se ovládnout. Nedokážu zastavit svoje ruce. Všechny ta energi mnou prochází. Svazuje ty lidi a proudí ke mně. Slyším z dálky slabý nářek. Mám pocit jako by moje hlava měla prasknout. Ničivá pálivá bolest v celém těle.
Bolest ustoupí a já se nadechnu. Vzduch projde celým mým tělem a já cítím neuvěřitelnou sílu. Kolem sebe můžu téměř nahmatat bolest a strach. Otevřu oči. V odrazu stříbrné mísy uvidím dvě temné oči a pobavený úsměv. Můj úsměv. Doléhá ke mně nářek a utrpení a něco ve mně si to užívá. Zaslechnu vzdálený hlas v mojí hlavě. Chci křičet, ale něco uvnitř mě nepustí. Chci volat ten hlas o pomoc, ale nemám sílu. Jako by něco nade mnou převzalo kontrolu.
"Abigail, přestaň!"dolehne ke mně ozvěna toho známého hlasu. "Abigail"rozlehne se v mojí hlavě. Prudce se nadechnu a zavřu oči. Když je otevřu mám pocit, že to jsem zase já. Jenom na malou chvíli. Potom se sesunu k zemi. Křik ustane. Teď nastane panika. Skrčím se a začnu se třást.
"Postav se! Musíš pryč."řekne někdo naléhavě a táhne mě za ruku. Zmateně se nad sebe podívám. Carlos.
"Co- co se stalo?"zeptám se vyčerpaně.
"Ty nevíš? Nevím kdo to viděl, ale to ty jsi tady způsobila ten nářek. Nevím jak jsi to udělala, ale černá magie je zločin!"řekne vyděšeně i naštvaně.
"Nech jí teď napokoji. Musíme jí dostat pryč!"vyjede na něj Will. Rozhlédnu se kolem sebe a spatřím vyděšené tváře, které se upírají mým směrem. Potom prázdnou místnost. To jsem nebyla já. Bylo to uvnitř mě, pořád to tam je. Cítím tu nasládlou příchuť bolesti i pocit veselý, když kolem mě byl slyšet nářek. Pořád si to pamatuju, ale nebyla jsem to já. Zmateně si promnu oči a postavím se. Něco uvnitř mě, chce mě to zničit. Pohlcuje mě to.
"Dostaňte mě odsud."zašeptám tiše a nechám se vést tmavou chodbou pryč. Mám v sobě něco temného, něco co ke mně nepatří. Něco mocného a temného. Nedokážu to ovládnout.
Senzační. Chudák Abi, jsem zvědavá, jak se to s ní vyřeší......