18. září 2007 v 22:04 | Lentilka
|
Sophie pomalu otevřela oči. Ležela na posteli s hlavou dolů. Vlasy se jí téměř dotýkaly země a krev se jí hromadila v hlavě, tak že cítila slabý tlak ve spáncích. Oči otevřela ve stejnouch chvíli, co zazvonil telefon. Rychle se zvedla a vzala si sluchátko k uchu. Měla na sobě dlouhé vytahané tepláky, na nohou plyšové bačkory a vytahané tričko. Vlasy měla rozpuštěné a rozhozené kolem celého obličeje. Ve slabém světle působily tmavě hnědě. Zvědavě přimhouřila oči a aniž by dotyčný ve sluchátku stačil něco říct, sama promluvila.
"Ahoj Alle."
"Já jsem ale nic neřek! Nebo řek?"zaskučel pobaveně její kamarád. Jmenoval se Alexej. Vždycky volal po sedmé hodině.
"Už máš ten úkol? Naší vlastní reportáž v televizních zprávách. Víc ujetej úkol nám dát nemohla."zaskučela hraně a svalila se do křesla před počítač, nepřítomně zapnula televizy a jenom ztišila zvuk.
"Právě ho píšu. Mohla bys mi pomoct."zaskučí prosebně.
"Proč právě já? Nemám o moc větší talent na psaní než ty. Ne!" Zasměje se Sophie pobaveně.
"Sofí! Aspoň mi ho přečti. Nechám se -inspirovat-" Pobaveně zakroutí hlavou i když jí nemůže vidět a otevře si patřičnou složku. Začne jí nahlodávat podivný pocit. Pomalu začne číst první reportáže.
"Dívka z dětského domova, nalezená jako malá v parku na lavičce, našla po čtyřech letech domov u pěstounů. Soud odsoudil muže za vraždu své přítelkyně."
"Sofie!"přeruší jí pobaveně All. "Chci přečíst tvojí reportáž. Copak si myslíš, že se profesoři nedívají na zprávy?"utahuje si z ní pobaveně.
"Tohle je moje reportáž."zavrčí popuzeně Sophia.
"Máš puštěnou televizi? Pusť si jí nahlas.Já se na ní dívám taky. Nejsem hloupej, Sofi."
Naštvaně zmáčkne na ovladači hlasitost. Právě se odhlásilo, co všechno se dnes uvidí a spustí se první reportáž. "Malá holčička z dětského domova má konečně domov." Spustí vesele žena na obrazovce.
"Náhoda"zašeptá Sophia do telefonu, ale pořád očima vysí na obrazovce. Další reportáž. "Mladý muž brutálně zavraždil přítelkyni. Včera stanul před soudem."spustí další příliv slov.
"Sofi, můžeš mi konečně přečíst tvojí reportáž?" zeptá se znovu All. Sophia ho téměř nevnímá. Zuřivě těká po obrazovce počítače a poslouchá zprávy.
"Sofi?"
"Alle, tuhle reportáž jsem napsala včera večer."zašeptá tiše.
Položí telefon aniž by se rozloučila a jedním tlačítkem smaže celý úkol. Vypne televizi a promne si spánky. Tahle noc byla začátek, kdy se jí začel měnit život. Od téhle noci to všechno začelo. Jako řetězová reakce se spustila pohroma a zázrak. Společně ruku v ruce. Společně šli připravit zkázu pro jeden život.
Mé jméno je Sophia LaBrash. Jsou tu dva příběhy. Příběh, který jsem napsala, další příběh je, který jsem zažila a skončil mojí smrtí...
To bude skvělá knížka, už se těším až ji začneš psát.....