"Jak chceš mladíku"zavrčí nebezpečně muž a ustoupí o krok dozadu. "Budeme si hrát."řekne a promne si ruce, až klouby zapraskají. Constantin se na mě jenom otočí a já v jeho očích uvidím povzbuzení. Naději. Uvidím tam ten slib.
Muž vytáhne zbraň a namíří jí přímo na Constantina. Ten vypadá jako by ho to ani nepřekvapilo. Já ale ztuhnu. Pořád jako by mi ta skutečnost nedocházela. Tohle je ten svět, který jsem nikdy nepoznala. Krutý a nemilosrdný. Neměla jsem do něj zatahovat nikoho dalšího. Měla jsem zůstat v léčebně, nechat se zdrogovat a prostě dožít.
"To se dalo čekat"řekl Constantin škodolibým hlasem a mě i muži v černém poklesla překvapením brada. Oba jsme nechápali, co se bude dít. Měla jsem pocit jako bych za sebou zaslechla nějaký pohyb. Chtěla jsem se otočit, ale ve stejnou chvíli mi někdo zakryl dlaní ústa. Chtěla jsem vykřiknout, ale nemohla jsem. Ztuhla jsem a věděla jsem, že mě našli. Tohle je další z mužů v černém. Vyděšeně dál třeštím oči na ten zápas.
Constantin natáhne ruku jako by chtěl něco uchopit a sevře ruku v pěst. Ve stejnou chvíli muži vylétne zbraň z ruky. Šokovaně sebou cuknu a oba muži také. Kouzla? Iluze? Muž se rychle vzpamatuje a zamračí se. Natáhne ruku směrem ke Constantinovi a na jeho obličeji se objeví bolestivý výraz. Nechápu, co to dělá. Potom si všimnu. Constantin jenom tak stojí, ale pomalu si stoupne na špičky a pak ani tak už nedosáhne na zem a jako by se vznáší pár centimetrů nad zemí. Vyděšeně na to třeštím oči.
Něco se ve mně probudí. Možná ta slabá touha pomstít se jim. Dřív než budu mít čas si to rozmyslet otevřu pusu a kousnu muže do ruky. Uslyším jeho bolestivý výkřik a rychle se postavím. Znovu se začne celý svět točit a celé tělo bolet. Přijde i nevolnost. Popojdu od něj pár kroků dál a ohlédnu se po druhém muži. Pořád se soustředí na Constantina a ten pořád visí ve vzduchu. Teď zavře oči a pomalu se začne snášet k zemi. Hluboce se nadechne a uvolní křečovitě sevřené ruce a otevře oči. Otočí se na mě a vypadá překvapeně.
"Sophie, do čeho jsi se to zapletla?"zeptá se tiše.
"Já nevím, nevím."odpovím mu tenkým hlasem, který nemá daleko k hysterii.
"Potřebuješ pomoct a já tě nezvládnu teď schovat aniž by se ti ještě něco stalo. Promiň."řekne mi tiše a hledí střídavě na oba chlápky.
"V pořádku."odpovím mu tiše a pokusím se o chabí úsměv.
"Pamatuj, něco po tobě chtějí. Pokus se přijít na to co. A já se pro tebe vrátím."zašeptá tiše. Překvapeně se na něj podívám. Než udělá krok dozadu nenápadně mi něco vtiskne do ruky. Potom udělá další krok a zahalí ho tma. Oba muži se rozeběhnout za ním, ale bezradně se zastaví na místě kde stál a jenom se zmateně rozhlížejí. Potom přijdou ke mně a já se zachvěji strachy. Jeden z nich vytáhne injekční stříkačku a já ucítím slabé píchnutí v krku. Potom jako by se mi celým tělem rozšířil klid. Ucítím jak pomalu klesám k zemi. Ještě stihnu pevně stisknout něco kovové a ledového a schovat to do kapsy u mikiny. Potom přijde tma. Ta uklidňující zvláštní tma, která je v poslední době strašně známá.
naprosto senzační.....je to krásně napínavý...moc se těšim na pokračování...:)