close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

3./ PŘÍBĚH SKUTEČNOSTI 1.část

16. října 2007 v 22:07 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
Pomalu jsem vzhlédla od popsaných stránek a na chvíli jsem se zarazila pohledem na Taře. Vážně ten příběh pojednává o ní? Vážně jsem to já, kdo to všechno píše? Ani tomu nechci věřit. Uklidňující praskot ohně a vědomí, že jsem pořád svobodná i když na útěku mě nutí pochybovat o pravdivosti toho příběhu, ale stejně z toho mám husí kůži. Ale ještě větší je strach schovaný v pozadí, strach z toho, že mě najdou a tohle všechno se začne plnit. Mám nejspíš talent na psaní, protože to v tomhle líčím velice živě a přesvědčivě. Nechtěla bych to zažít. Nikdy. Ale teď už bych neudělala ty stejně věci ne? Teď už se budoucnost změnila jenom z toho, že tohle čtu. Možná ale ne tolik. Chci se znovu začíst, ale všimnu si, jak se Tara nervózně napřímí a zaposlouchá se do ticha domu.

"Půjdeme si lehnout"řekne tiše a dojde ke krbu, který pomalu uhasne. Vstanu a jdu za ní. Chci namítnout to, že si chci ještě číst, ale nedokážu to. Bojím se a ona tady velí. Jenom je vážně pravda to, jak se to o sobě dozvěděla? Vážně je Vyvolená? Lehnu si na postel a zavřu oči. Překvapí mě únava, která na mě najednou dolehne. Zavřu oči a cítím, jak pomalu odplouvám.
"Sofie"zaslechnu tichý šepot, který jako by se ozýval zvnitřku mé hlavy.
"Sofie"zašeptá ten hlas znovu. Nepatrně se převalím na bok.
"Oni přicházejí"zašeptá a tentokrát to zní zlověstně jako by ta slova byla obehnána temnotou. Prudce otevřu oči a posadím se. Kousek ode mě sedí na židli Tara. Její oči jsou překvapené a téměř vytřeštěné. Nedívá se na mě, spíše skrze mě.
"Taro?"zeptám se nejistým hlasem. Trhne sebou a teď otevře v úžasu ústa.
"To-to bylo úžasné. Ty věci. Všechno, co vidíš. To je neuvěřitelné."zašeptá tiše a pořád vypadá jako v šoku.
"Cože?"zeptám se jí znovu nechápavě.
"V tvojí hlavě, když spíš. Honí se ti hlavou tolik myšlenek, tolik obrazů budoucnosti i minulosti. Tolik slov."odpoví mi zasněně i šokovaně.
"Já jsem teď slyšela hlas. Přicházejí."řeknu jí a potlačím vztek nad tím, že se mi hrabe v hlavě. To později.
"Já vím, já vím. Slyšela jsem. Viděla jsem je. V tvojí hlavě. Ale nedokázala jsem se od těch slov a obrazů odpoutat."řekne mi hlasem, který je pořád mimo.
"Taro, vzpamatuj se!"zasyčím vyděšeně.
"Promiň"řekne a škubne sebou jako by se konečně probrala. "Jdeme"nakáže rychle a já se okamžitě zvednu.
"Nechápu, jak nás tady našli. Musejí tě nějak sledovat, ale to později. Teď musíme jít."mluví spíše sama pro sebe a rychle seběhne schody. Otevře zadní dveře na verandu a vyběhne do zarostlé zahrady. Potichu se plíží mezi keři a já jí napodobuji.
"Taro, můžu se na něco zeptat?"zašeptám tiše.
"Jistě"
"Ty jsi Vyvolená?"
"Vážně toho moc víš"odpoví pobaveně.
"Jsem taky Vyvolená?"zeptám se na otázku, která mi projela hlavou večer těsně než jsem usnula.
"Nemůžeš být. Poznala bych kdybys byla Vyvolená. Ty určitě nejsi jedna z nás. Vůbec nevím, kdo jsi. Co jsi zač. Nejsem si jistá, jestli to vůbec někdo ví. Možná proto po tobě tak usilovně pátrají. Vypadá to, že nepatříš ani na jednu stranu. Ani k dobru ani ke zlu, kdybych to řekla takhle. V pohádce bys nebyla ani Anděl ani Démon. Ale všichni by tě chtěli na svojí stranu."
"Ale ..."začnu novou větu, ale umlčí mě pohybem ruky.
"Nikdo by neměl vědět, co jsi zač líp než ty sama. Přijde mi jako by ses vznášela mezi vším. Jako bys byla ve středu všechno. Ale teď už musíme jít."řekne tiše.
"Až řeknu utíkej, utíkej."zašeptá. Zmateně se rozhlédnu, ale to už zaslechnu to slovo. Utíkej. Rozeběhnu se a takovým tím periferním viděním zahlédnu u branky stát černá záda. Rozklepou se mi ruce a cítím, jak celým mým tělem projede děs. Stále ale běžím za Tarou. Prosím, ať se ten chlap neotočí. Prosím. Pevně sevřu tašku v které je kniha, která vypráví příběh o tom, jak mě chytili. Můj příběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 18. října 2007 v 15:57 | Reagovat

Skvělé, úžasné. Zajímalo by mě, co Sophie je vlastně zač;-)

2 Lily Lily | Web | 18. října 2007 v 17:41 | Reagovat

Pěkný Lentil! :)

3 Kate Kate | 18. října 2007 v 19:28 | Reagovat

Moc pěkný, těšim se, co bude dál....:) jen tak dál...:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama