"Cože?"zeptala jsem se šokovaně. Nedokázala jsem uvěřit tomu, co mi tady říká.
"Ty si jen tak chodíš a zabíjíš lidi svojí krví? Tohle mi chceš říct?"zeptala jsem se a mů hlas byl na pokraji hysterie.
"Já se omlouvám"řekne, ale pořád vypadá jako by nemohl uvěřit. Nemohl uvěřit tomu, co má přímo před sebou. Mě.
"Takže umírám?"zeptám se tiše. "Kvůli čemu?"pronesu spíše pro sebe v hořkostí v hlase.
"Jako všude jsou dvě strany. I teď jsou. Ti dobří i ti zlí. Těm výjimečným se říká Vyvolení. Jejich krev se odlišuje. Každý se s jednou narodí a jednou jedinkrát se může změnit. Ze špatné na dobrou, z dobré na špatnou. Tohle se můžu udělat jenom jednou, podruhé by dotyčný zemřel. Potom jsou tu lidé s obyčejnou krví. V zápěstí je naše krev nejsilnější. Pořád proudí a naše moc se soustřeďuje v rukou. Proto se tam mísí. Ale když se naše krev střetne s tou lidskou. Když se promíchají z jedné strany, ten člověk zemře."řekne mi a uhne pohledem, když na něj vyděšeně pohlédnu.
"Kolik mám času?"zeptám se tenkým hlasem.
"Pár minut, pár hodin, možná."odpoví a já uvidím jak pevně sevře pěsti.
"Já jsem nechtěl. Ty nejsi člověk. Tvoje krev je lidská, ale … Nevěděl jsem to. Tohle jsem nechtěl."řekne rozpačitě.
"Jdi pryč"řeknu a mám problém, abych se udržela.
"Ale ..."začne znovu jako by tím chtěl něco napravit.
"Zmiz!"řeknu už znovu zvýšeným hysterickým hlasem a upřeně zírám do země. Když se po chvíli odvážím podívat se před sebe už tam nikdo není.
Schovám si hlavu do dlaní a snažím se zhluboka nadechnout. Zní to spíše jak přidušené vzlyky. Tohle má být lepší než být v nějakým blázinci? Kam jsem se to nechala zatáhnout. Doteď byl můj život normální, nic takového. Najednou je tu všechno. Všechno je tak strašně blízko, na cokoliv si vzpomenu můžu si na to téměř sáhnout. Budoucnost, strach, můj život.
"Sofie?"ozve se vedle mě Tara a já téměř vyděšeně poskočím.
"Jsi v pořádku?"zeptá se mě a mám pocit jako by si mě začala zkoumavě prohlížet.
"Jistě, jenom už bych radši vypadla."řeknu a snažím se dýchat, aby nebyly poznat skelné oči a můj hlas nebyl tak tenký. Nenápadně si co nejvíce shrnu rukáv na ruce přes krvavou ránu z které pořád cítím ostrou bolest.
Možná bylo něčím výjimečné jenom moje budoucí já. Něco, co se jí stalo a mě ne jí změnilo. Protože já žádné schopnosti nemám, až na ty lidské. Umím číst a psát, ale psát budoucnost? To neumí nikdo. Jsem skrz na skrz člověk. Otrávený cizí krví.
"Kam jdeme?"zeptám se a lehce přivřu oči, abych se nemusela soustředit na tu bolest v ruce. Právě jsme vyšli na ulici a nikoho nevidím. Fouká studený vítr a nebe se začíná zatahovat jako by to měla být předzvěst něčeho většího. A dobré to nebude.
"Nevím, jenom se neotáčej. Někdo nás sleduje. Všimla jsem si ho už tam, ale potom mi zmizel. Teď je znovu za námi."odpoví mi a já už sebou škubnu jako bych se chtěla otočit.
"Na jak dlouho se ti ztratil?"zeptám se a potlačím zlost.
"Pár minut, potom jsem přišla za tebou."odpoví mi a pokrčí rameny. Pořád pokračuje dál a vypadá jako by ani nevěděla, že nás někdo sleduje. Obdivovala jsem její klid. A taky jsem jí proklínala. Kdyby ho neztratila ani na chvíli nemohlo by se mi to stát. Možná je ale jedna velká kniha. Něco jako kniha Osudu. Všechno je předem dané, píše se to s každým rozhodnutím, ale jsou věci, co jsou nás souzené. Měla jsem skončit zavřená někde v pokoji nebo umřít tady? Možná jsem umřela i v budoucnosti. Proč by tahle měla být jiná? Moje kniha se začala psát a nejspíš končí ke stejnému konci jako ta předtím, možná k horšímu.
"K někomu tě zavedu. Možná nám pomůže."řekne mi povzbudivě Tara a já přikývnu. Nepoložím jí otázku, jak se chce zbavit toho za námi. Je mi to upřímně jedno a potom, jsem si jistá, že Tara má nějaký způsob. Ucítím prudkou bolest v rameni a jenom se snažím ignorovat to, že bolest postupuje. Postupuje hodně rychle, odhaduji hodinu. Trochu se ohlédnu a zpod přivřených očí přejedu ulici za sebou. V hlavě se mi honí myšlenka "Chceš mě vidět umírat, hajzle?" Najednou jsem přešla do apatie, strach zmizel. Strach z okolního světa. Strach ze smrti pořád je a šíří se stejně rychle jako ta bolest.
A teď se z ní stane Super Hrdinka, něco jako Super-man v sukni... Předpokládám, že neumře ve třetí kapitole? :D