close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

4.NOCI MINULOSTI 4.část

14. listopadu 2007 v 21:27 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
Dostat se přes zeď bylo překvapivě lehké. Vlastně jsem nemusela udělat nic, ale to, že už to nebude psychicky náročné. To jsem se spletla. Constantin se na mě usmál a řekl, že půjdu první. Změřila jsem si tu velkou zeď a nechápala jsem, jak jsem jí mohla předtím přelézt. Tady ani nebylo nic po čem by se dalo lézt. Trochu nechápavě jsem se na něj podívala, ale to už jsem cítila, jak jsem se lehce vznesla

. Teda spíš jsem necítila pevnou půdu pod nohama. Zděšeně jsem otevřela pusu a podívala se na Constantina. Držel jednu ruku směrem ke mně a pod mýma nohama byla bílá mlha. Spíš jako chomáček prachu. Pomalu mě nadnášel nad zeď a já jsem měla ruce podivně odtažené od těla a pořád s otevřenou pusou. Lehce jsem dopadla na zem a přikrčila se v kolenou, když jsem ucítila zem pod nohama. Za okamžik se vedle mě objevil Constantin a tvářil se jako by to byla naprosto běžná věc v životě. Létat přes zeď.
"Můžeme jít?"zeptá se mě a podá mi ruku. Jenom přikývnu a chytnu se ho. Vede mě do tmy a já uvažuji, jestli jsem právě neudělala chybu. Zaženu ten pocit, co nejdál a jenom chytnu přívěsek na krku, který teď vydává slabé teplo. Nejspíš cítí pravého majitele, kterým nejsem já.
"Uvědomuješ si, že mrze a já mám jenom mikinu?"zavrčela jsem na něj podrážděně, protože jsem pořád nemohla vypustit z hlavy, že mě málem nechal rozmáznout o zem. To byl malý detail, který ničil tu skutečnost, že mě zachraňuje. Malý, ale podstatný. Jako ve škole. Malé bezvýznamné plus a velké významné mínus. Přesně tak.
Byli jsme zase v tom parku, kde mě minule chytili a kde se mě snažil zachránit poprvé. Zastavil se přesně u té lavičky, co předtím a já jsem se zmateně rozhlédla. Vážně mi byla zima a taky jsem se bála, že zjistí, že jsem pryč, začnou mě hned honit a bude po útěku. Constantin vytáhl tašku a podal mi jí. Trochu zaraženě jsem na ní koukala.
"A to má bejt co?"zeptala jsem se trochu nabručeně.
"Nemůžeš takhle chodit po městě, vypadala bys jako blázen."řekne a významně si mě prohlédne a přitom má na obličeji škodolibý obličej. Trochu popuzeně zavrčím a vezmu si od něj tašku.
"Snad se nemám převlíkat tady, vždyť mrze!"řeknu překvapeně, když se nehýbe.
"Promiň objednal jsem nám hotel hned za rohem, jdeme tam."řekne a udělá krok směrem ode mě. Zůstanu stát a podmračeně ho pozoruju.
"Jo, byl to vtip."řekne pobaveně. Galantně se otočí a já se převléknu. Tepláky vyměním za džíny, které mi téměř padnou, mají volnější střih a délku mají přesnou. Potom přes sebe přehodím ještě mikinu a bundu. Ucítím, jak mě začne zaplavovat teplo. Téměř se zatetelím blahem.
"Teď už musíme jít."řekne a přetáhne mi přes hlavu kapuci. Nic nenamítám a následuji ho. Na zastávce počkáme na autobus a nastoupíme do příjemně vyhřátého a prázdného autobusu. Ani si neuvědomuji, kolik je asi hodin. Sedneme si dozadu, kde nikdo není a já se zabořím do sedačky a užívám si ten pocit. Tu normálnost a mimochodem, vždycky jsem ráda jezdila autobusem. Uklidňovalo mě to a k tomu jsem ráda pozorovala lidi i když teď jsem vítala ,že tady nejsou. Navíc se mi líbil pocit, že můžu sedět a přitom jsem blíž a blíž místu, kam směřuji.
"Takže, máme čas, ne? Vysvětli mi, kdo vlastně jsi. Dobrej nebo zlej."zeptám se ho a zvědavě se na něj podívám. Jeho obličej neříká vlastně nic a teď se zatváří jenom trochu otráveně.
"Nestačí ti jenom to, že ti pomáhám?"zeptá se a na obličeji má téměř bolestný výraz.
"Né!"odpovím mu pobaveně. A konečně se cítím trochu normálně. Přijde mi to jako věky, kdy jsem se takhle aspoň trochu bavila. Jako věky, co jsem byla ve "skutečném" světě.
"Fajn"řekne trochu nabručeně. "Dobří a zlí. Základ znáš. Jako v pohádkách. Tady se to přenáší krví. Kdo byl jednou dobrý a změní ho, nikdy se nevrátí zpátky, kdyby se o to pokusil zemře. Člověk nepřijme ani jednu krev dobra či zla. Je úplně mimo. Já jsem teoreticky ten zlý, prakticky nepatřím vlastně k nikomu. V tu noc, kdy jsem tě potkal jsem se měl sejít s jedním ze zlých. Už mě přemluvili, abych se k nim přidal. Patřil jsem k těm dobrým, kdysi. Ale nebyl jsem dost dobrý, abych se tam udržel, teď jsem někde mimo. Tím ti chci vysvětlit, že se mě nemusíš bát. Oba jsme teď vlastně uprostřed. Jenom ty se zdáš jako člověk."vysvětlí mi a já přimhouřím oči.
"Zdám se jako člověk? Já jsem člověk!"řeknu mu.
"Nejsi nebo kde jsi vzala tu moc? Jak jsi dokázala zastavit mojí sílu tam v té místnosti? Oni tě kvůli něčemu chtějí a podle toho, jak do tebe ládovali prášky to bude něco důležitého. A ty jsi tady, takže měli důvod tě hlídat i drogovat."řekne trochu naštvaně.
"Proč mě tak hlídali a snažili se mi zničit paměť?"zeptám se ostře.
"Protože jsi tady. Máš štěstí a něco víc. Máš něco, co chtějí nebo potřebují. Normálně bys už byla blázen. Oni tě drželi napůl v pořádku, protože chtěli něco a my musíme přijít na to, co to bylo."řekne a posadí se rovně a nepřítomně zírá před sebe, čímž vlastně ukončí náš rozhovor.
Mohla bych mu říct, že jsem se tam ve vzduchu zastavila, ale nějak mám pocit, že by to zatím neměl vědět. Protože nevypadá, že by o tom věděl. Ale já jsem člověk, vždycky jsem byla. Místo toho si vezmu blok a otevřu ho. Začnu si pročítat to, co jsem tam napsala. Znovu příběh té dívky. Tary. Ale téměř si už nepamatuji, co jsem tam napsala. Začnu číst pod odstavcem a překvapeně zjistím, že tam mám pár stránek u kterých vůbec nevím, o co se jedná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 x aNefkAa x x aNefkAa x | 15. listopadu 2007 v 13:32 | Reagovat

Moc hezkéé :o))

2 Kate Kate | 15. listopadu 2007 v 20:25 | Reagovat

heeej......nádhera!!!!! je to úžasný!:)

3 kimy... kimy... | 16. listopadu 2007 v 8:55 | Reagovat

šikulka :)) !!honem, honem pokráčko

4 Kachna Kachna | 17. listopadu 2007 v 20:40 | Reagovat

Dáálší ,dáálší!!! ;) je to uplně pecka. nemužu se dočkat aniž bych nad tim nešrotovala jak to bude dál!! :)

5 Lentilka Lentilka | Web | 17. listopadu 2007 v 23:02 | Reagovat

blbnout blogy a já se na ten svůj nemůžu dostat, dokud to nepůjde není pokračování:-( stejně, co myslíte že bude dál? Já sama moc nevím:-D

6 Andreica Andreica | Web | 20. listopadu 2007 v 12:33 | Reagovat

teda je to pěkné. Jsem zvědavá, co tam psala, když o sobě nevěděla.

7 andybasket andybasket | Web | 1. prosince 2007 v 15:15 | Reagovat

Ja som do toho zažraná už niekoľko hodín a čakám až prídem na koniec, kde som ti chcela vzdať poklonu, no nedá mi niečo pripomenúť:)

Keď skákala zo strechy mala na sebe "džíny" a v parku sa prezliekla z teplákov do "džín".. ak som správne pochopila a pozorne čítala:)

8 Lentilka Lentilka | 2. prosince 2007 v 12:24 | Reagovat

andybasket: Jéé děkuju za upozornění, ted mi to taky došlo:D já ty části někdy píšu po pár dnech a někdy mi tyhle detaily vypadnou:-) kuuju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama