"Kdo jsem?"rozlehl se vysoký hlas místností.
"Teď jsi můj svěřenec."řekne přísně mužský hlas a všechno jako by ztichlo.
"Můžete mi to vysvělit?"zeptá se tiše dívčí hlas. Ukáže na skleničku a ta praskne. Voda v ní pomalu začne kapat na podlahu. Dívka pohne prsty a voda jako by se svezla do jednoho proudu a tvaru. Teď pomalu zamíří k ní. Na další pohyb její ruky se zastaví.
"Teď jsi můj svěřenec."řekne přísně mužský hlas a všechno jako by ztichlo.
"Můžete mi to vysvělit?"zeptá se tiše dívčí hlas. Ukáže na skleničku a ta praskne. Voda v ní pomalu začne kapat na podlahu. Dívka pohne prsty a voda jako by se svezla do jednoho proudu a tvaru. Teď pomalu zamíří k ní. Na další pohyb její ruky se zastaví.
"Působivé."pronese tiše ten muž jako by sám k sobě. Dívka roztáhne prsty a voda se rozlije do tvaru jedné velké kapky.
"Učíš se rychle"řekne muž s úsměvem.
"Ale co se učím? Kdo jsem?"řekne teď zoufalým hlasem dívka.
"Taro, nesmíš se ukvapovat. Všechno přijde s časem."odpoví jí klidně.
"Jenom abych ti vysvětlil toto. Byla jsi vybrána. Jsi jedna z Vyvolených. A každý z nich ovládá i určitý živel. Ty si s tím svým rozumíš překvapivě dobře. To je potěšující. Máš i jiné schopnosti. Závislé na tvojí povaze, tvých emocích, tvojí osobnosti. Všem. Přišla jsi na ně?"řekne muž s nepatrným úsměvem.
"Moc, moc rychle"odpoví dívka a zvednu ruce a hluboce se nadechne jako by potřebovala čas, aby si to všechno urovnala.
"Teď jsi domů, odpočiň si Taro"řekne muž s úsměvem. Má delší tmavé vlasy a jeho obličej je milý a jemný. Lehce se na ní usměje. Lehce přikývne a vyjde z místnosti. Když projde dveřmi vypadá jako by se jí ulevilo. Vejde do temné noci a trochu nervózně se rozhlédne jako by někoho čekala. Rozejde se rychlým tempem pryč. Když už je dostatečně daleko, vynoří se ze tmy stín.
"Jak to šlo, Taro?"zeptá se tiše a zařadí se vedle ní jako by byli domluvení.
"Jsi si jistý, že to nepozná?"řekne nervózně Tara, ale na její tváři se objeví úsměv.
"Věř mi, když zahraješ svojí roli dobře, nikdo nic nepozná. Je to pro dobrou věc."řekne, ale jeho hlas jako by něco skrýval. Ona tu v tom slyšela, ale nechtěla nad tím přemýšlet. Věřila mu, tak jak řekl. Dívala se na něj pohledem, který mluvil za vše a on to věděl. Byl to zamilovaný pohled, naprosto oddaný. Tara zasunula pochybnosti pryč. Nechápala proč se jí zjevil ten muž první a proč on tady a všechno jí vysvětlil. Ale dávalo jí to smysl. Ten muž, který jí řekl, že vyhledává ty dobré a pomáhá jim, jí lhal. Vůbec v jeho hlase nepoznala přetvářku a to jí mátlo. Ale věřila Jacobovi. To on přišel po něm a řekl jí, že to jsou lži. On jí přesvědčil, že je on ten dobrý a učil jí využívat její schopnosti. Nebyla si ze začátku jistá komu věřit, ale Jacob zvítězil. Měl krásné hnědé uhrančivé oči. Očaroval jí a ona to věděla. Stejně ale pořád věřila svému úsudku a ten jí říkal, že Jacob je ten správný. Nevěděla ale že se mýlí.
Zaklapla jsem knihu a vystoupila z autobusu. Constantin šel přede mnou a já jsem zkoumavě pozorovala jeho záda. Právě jsem si přečetla, jak ta dobrá uvěřila tomu zlému. Přesně můj případ. Teď jenom jeslti on mi chce pomoci. Já jsem ale byla v pozici ve které jsem si nemohla vybírat. Constantin byl moje jediná šance a já jí musela využít, ať jsem chtěla nebo ne. Taky mě mátlo to, že jsem si doopravdy nic z toho příběhu, co jsem četla nepamatovala. Věřila jsem, že je vymyšlený. Žádná dívka jménem Tara neexistuje. To všechno jsou pouze moje představy. Vědět, že to na papíře se právě teď někde děje, uvažovala bych jinak. Ale já to nevěděla. Vůbec nic jsem nevěděla o mých schopnostech. Ale tušila jsem, že jsem na tom podobně jako Tara. Věřila jsem Constantinovi. A věřila jsem mu až moc. Začínala jsem se bát, abych nebyla ve všem podobná Taře. Nezvládla bych její příběh domyslet do konce a přitom žít i svůj stejný. Až teď jsem přestala přemýšlet jsem si všimla, že sněží. A možná proto, že jsme už dávno nebyli ve městě .Všude kolem sebe jsem viděla tmu a stoupali jsme do kopce.
"Kam to jdeme?"zeptala jsem se a hleděla před nás, kde byl tmavý velký tmavý stín. Nejspíš chata.
"Na bezpečné místo. Musím tě schovat a přijít na pár otázek."řekne tiše a pořád pokračuje dál. Tohle je to o čem jsem mluvila. Moc tajemství, ale já za ním stále jdu. Přitom si nejsem jistá, jestli je teda on ten dobrý nebo zlý. Pomáhá mi a to je hlavní. Dokud z toho mám pořád užitek, je to v pořádku. Zůstanu s ním, dokud to bude bezpečné. Nic horšího než ten ústav se mi snad už nestane. Na útěku? Teď co je lepší možnost. Constantin nebo cvokhouse? Prozatím bych zvolila jeho.
"Učíš se rychle"řekne muž s úsměvem.
"Ale co se učím? Kdo jsem?"řekne teď zoufalým hlasem dívka.
"Taro, nesmíš se ukvapovat. Všechno přijde s časem."odpoví jí klidně.
"Jenom abych ti vysvětlil toto. Byla jsi vybrána. Jsi jedna z Vyvolených. A každý z nich ovládá i určitý živel. Ty si s tím svým rozumíš překvapivě dobře. To je potěšující. Máš i jiné schopnosti. Závislé na tvojí povaze, tvých emocích, tvojí osobnosti. Všem. Přišla jsi na ně?"řekne muž s nepatrným úsměvem.
"Moc, moc rychle"odpoví dívka a zvednu ruce a hluboce se nadechne jako by potřebovala čas, aby si to všechno urovnala.
"Teď jsi domů, odpočiň si Taro"řekne muž s úsměvem. Má delší tmavé vlasy a jeho obličej je milý a jemný. Lehce se na ní usměje. Lehce přikývne a vyjde z místnosti. Když projde dveřmi vypadá jako by se jí ulevilo. Vejde do temné noci a trochu nervózně se rozhlédne jako by někoho čekala. Rozejde se rychlým tempem pryč. Když už je dostatečně daleko, vynoří se ze tmy stín.
"Jak to šlo, Taro?"zeptá se tiše a zařadí se vedle ní jako by byli domluvení.
"Jsi si jistý, že to nepozná?"řekne nervózně Tara, ale na její tváři se objeví úsměv.
"Věř mi, když zahraješ svojí roli dobře, nikdo nic nepozná. Je to pro dobrou věc."řekne, ale jeho hlas jako by něco skrýval. Ona tu v tom slyšela, ale nechtěla nad tím přemýšlet. Věřila mu, tak jak řekl. Dívala se na něj pohledem, který mluvil za vše a on to věděl. Byl to zamilovaný pohled, naprosto oddaný. Tara zasunula pochybnosti pryč. Nechápala proč se jí zjevil ten muž první a proč on tady a všechno jí vysvětlil. Ale dávalo jí to smysl. Ten muž, který jí řekl, že vyhledává ty dobré a pomáhá jim, jí lhal. Vůbec v jeho hlase nepoznala přetvářku a to jí mátlo. Ale věřila Jacobovi. To on přišel po něm a řekl jí, že to jsou lži. On jí přesvědčil, že je on ten dobrý a učil jí využívat její schopnosti. Nebyla si ze začátku jistá komu věřit, ale Jacob zvítězil. Měl krásné hnědé uhrančivé oči. Očaroval jí a ona to věděla. Stejně ale pořád věřila svému úsudku a ten jí říkal, že Jacob je ten správný. Nevěděla ale že se mýlí.
Zaklapla jsem knihu a vystoupila z autobusu. Constantin šel přede mnou a já jsem zkoumavě pozorovala jeho záda. Právě jsem si přečetla, jak ta dobrá uvěřila tomu zlému. Přesně můj případ. Teď jenom jeslti on mi chce pomoci. Já jsem ale byla v pozici ve které jsem si nemohla vybírat. Constantin byl moje jediná šance a já jí musela využít, ať jsem chtěla nebo ne. Taky mě mátlo to, že jsem si doopravdy nic z toho příběhu, co jsem četla nepamatovala. Věřila jsem, že je vymyšlený. Žádná dívka jménem Tara neexistuje. To všechno jsou pouze moje představy. Vědět, že to na papíře se právě teď někde děje, uvažovala bych jinak. Ale já to nevěděla. Vůbec nic jsem nevěděla o mých schopnostech. Ale tušila jsem, že jsem na tom podobně jako Tara. Věřila jsem Constantinovi. A věřila jsem mu až moc. Začínala jsem se bát, abych nebyla ve všem podobná Taře. Nezvládla bych její příběh domyslet do konce a přitom žít i svůj stejný. Až teď jsem přestala přemýšlet jsem si všimla, že sněží. A možná proto, že jsme už dávno nebyli ve městě .Všude kolem sebe jsem viděla tmu a stoupali jsme do kopce.
"Kam to jdeme?"zeptala jsem se a hleděla před nás, kde byl tmavý velký tmavý stín. Nejspíš chata.
"Na bezpečné místo. Musím tě schovat a přijít na pár otázek."řekne tiše a pořád pokračuje dál. Tohle je to o čem jsem mluvila. Moc tajemství, ale já za ním stále jdu. Přitom si nejsem jistá, jestli je teda on ten dobrý nebo zlý. Pomáhá mi a to je hlavní. Dokud z toho mám pořád užitek, je to v pořádku. Zůstanu s ním, dokud to bude bezpečné. Nic horšího než ten ústav se mi snad už nestane. Na útěku? Teď co je lepší možnost. Constantin nebo cvokhouse? Prozatím bych zvolila jeho.
Jak pak se to mezi Sophií a Constantinem vyvine?? Na to jsem moooooc zvědavá. Kdy pak plánuješ další pokráčko?