Kdybych mohla nejspíš bych se rozesmála, protože doopravdy netuším, co je dnes za den nebo měsíc. Ale kolem mě je sníh. Hromady sněhu. Vyjeli jsme nahoru, takže to tady i fouká, ale stejně je tu sníh. Pro mě před chvíli začel podzim, ale zima? Tak brzy? Než dojdeme k chatě začnou se z černé oblohy snášet i vločky. Nádhera.
Constantin jako by přesně věděl, kde hledat odemkne chatu a vejde do ní. Je v ní skoro stejná zima jako venku. Bez ptaní a otázek se posadím do křesla a zaujatě ho sleduji, jak začne pomalu rozdělávat oheň v krbu. Když se mu to povede ucítím, jak se všude kolem šíří nádherné teplo. Až po chvíli si uvědomím, že se Constantin přehrabuje ve velké skříny. Přimhouřím oči a zjistím, že je to malá knihovna. Konečně najde to, co hledal a s úsměvem ke mně přijde. Hned tuším, že to nejspíš nebude moc sranda.
"Takže,"začne pomalu se špatně skrytým úsměvem, "zjistíme, co umíš. Když ovládáš kouzlo psaní, možná bys mohla mít i kouzlo čtení. Třeba ovládáš celé kouzlo slov. Vysvětlím." řekne a posadí se vedle mě. Skoro vypadá jako by dostal lízátko a vážně si tuhle pozici užívá.
"Možná absorbuješ všechno, co přečteš. Máš to někde uložené v hlavě a jenom to nepoužíváš. Když jednou spustíš svoje schopnosti, automaticky se rozjedou na plný výkon a jenom musíš přijít na to, jak je probudit. Proto si zkus číst, já potom vyzkouším, jak ti to jde. Soustřeď se."nanaviguje mě přesně a podá mi knížku. Když uvidím nadpis málem se zhrozím. Bojové umění.
Otevřu jí a pomalu se začnu. Nudnější knížku jsem v životě v ruce nedržela. Tohle není můj obor. Tohle jsem nikdy nechtěla umět. Cokoliv užitečnějšího, ale tohle? Ani nejsem bojový typ. Jsem spíš taková ta, která jako první zakřičí "Utíkejte!" Nejspíš tak po hodině si všimnu, že Constantin, který doteď seděl v křesle, zavřel oči a vypadá jako když vážně spí. Pomalu vstanu a dojdu ke knihovně. První nadpis, který mě zaujme je Zvláštní pohádky. Usadím se s nimi do křesla a pod ně vložím knihu bojových umění. Kdyby se náhodou vzbudil. Hned do první pohádky se začtu. Hltám každé slovo a cítím, jak slovo krásně plynou. Teď když nad tím přemýšlím, by to nemuselo být možná normální. Je to obr, který se snaží unést princeznu a vzít si jí za ženu. Je škaredý, obrovský a v ruce má kyj. Z toho by Constantin nebyl nadšený, ale co?
Čtu už téměř konec první pohádky a v tom vedle sebe zaslechnu slabé zašustěný. Zvednu pohled a uvidím vedle sebe stát Constantina. Vykřiknu a obě knížky mi vylétnou z rukou a dopadnou na zem. Knížka pohádek spadne otevřená na straně na které jsem skončila a zrovna je tam nakreslený obr. Constantin se na to chvíli dívá a potom zavrtí nevěřícně hlavou, jako by si ani nechtěl připustit to, co právě viděl.
"Sophie, potřebuju zjistit, co umíš. Musíme trénovat tvoje schopnosti, a proto je musíme taky objevit. Jak mám takhle poznat, co umíš a co ne?"řekne téměř zoufale a pokračoval by dál, kdyby se podlaha lehce neotřásla. Oba se zarazíme. Podlaha se znovu lehce otřese, ale tentokrát více než předtím.
"Co to?"začnu pomalu, ale nestihnu to dokončit. Knížka Zvláštních pohádek se zatřese a listy se začnou zběsile otáčet.
"Udělala jsi něco?"zeptá se Constantin lehce nervózně.
"Vůbec nic."odpovím mu tiše a zírám na knížku, která se teď celá třese. V dalším okamžiku z ní vyjde paprskem ostrého modrého světla. Oba si zakryjeme oči rukou a když se znovu podívám na knížku někdo na ní stojí.
Nestihnu se pořádně leknout, ale rychle s výkřikem uskočím na zem z křesla, protože na místo, kde jsem předtím seděla dopadne ohromný kyj a látka zapraská pod tou silou.
"Sophie!"řekne teď naštvaně Constantin.
"Já nic! Jenom jsem se lekla!"odpovím na svojí obhajobu a oba sehraně couváme ke zdi.
"Jenom lekla a máme tu tohle!"zavrčí na mě a uskočí na stranu, protože na místo, kde stál dopadne další dobře mířená rána. Před námi stojí obr, vypadá spíš jako velký mohutný muž, ale jako by měl tvrdší kůži a je našedivělý. V ruce má ten kyj s kterým tu právě ničí chatu a netváří se zrovna nadšeně.
"Takže,"začne pomalu se špatně skrytým úsměvem, "zjistíme, co umíš. Když ovládáš kouzlo psaní, možná bys mohla mít i kouzlo čtení. Třeba ovládáš celé kouzlo slov. Vysvětlím." řekne a posadí se vedle mě. Skoro vypadá jako by dostal lízátko a vážně si tuhle pozici užívá.
"Možná absorbuješ všechno, co přečteš. Máš to někde uložené v hlavě a jenom to nepoužíváš. Když jednou spustíš svoje schopnosti, automaticky se rozjedou na plný výkon a jenom musíš přijít na to, jak je probudit. Proto si zkus číst, já potom vyzkouším, jak ti to jde. Soustřeď se."nanaviguje mě přesně a podá mi knížku. Když uvidím nadpis málem se zhrozím. Bojové umění.
Otevřu jí a pomalu se začnu. Nudnější knížku jsem v životě v ruce nedržela. Tohle není můj obor. Tohle jsem nikdy nechtěla umět. Cokoliv užitečnějšího, ale tohle? Ani nejsem bojový typ. Jsem spíš taková ta, která jako první zakřičí "Utíkejte!" Nejspíš tak po hodině si všimnu, že Constantin, který doteď seděl v křesle, zavřel oči a vypadá jako když vážně spí. Pomalu vstanu a dojdu ke knihovně. První nadpis, který mě zaujme je Zvláštní pohádky. Usadím se s nimi do křesla a pod ně vložím knihu bojových umění. Kdyby se náhodou vzbudil. Hned do první pohádky se začtu. Hltám každé slovo a cítím, jak slovo krásně plynou. Teď když nad tím přemýšlím, by to nemuselo být možná normální. Je to obr, který se snaží unést princeznu a vzít si jí za ženu. Je škaredý, obrovský a v ruce má kyj. Z toho by Constantin nebyl nadšený, ale co?
Čtu už téměř konec první pohádky a v tom vedle sebe zaslechnu slabé zašustěný. Zvednu pohled a uvidím vedle sebe stát Constantina. Vykřiknu a obě knížky mi vylétnou z rukou a dopadnou na zem. Knížka pohádek spadne otevřená na straně na které jsem skončila a zrovna je tam nakreslený obr. Constantin se na to chvíli dívá a potom zavrtí nevěřícně hlavou, jako by si ani nechtěl připustit to, co právě viděl.
"Sophie, potřebuju zjistit, co umíš. Musíme trénovat tvoje schopnosti, a proto je musíme taky objevit. Jak mám takhle poznat, co umíš a co ne?"řekne téměř zoufale a pokračoval by dál, kdyby se podlaha lehce neotřásla. Oba se zarazíme. Podlaha se znovu lehce otřese, ale tentokrát více než předtím.
"Co to?"začnu pomalu, ale nestihnu to dokončit. Knížka Zvláštních pohádek se zatřese a listy se začnou zběsile otáčet.
"Udělala jsi něco?"zeptá se Constantin lehce nervózně.
"Vůbec nic."odpovím mu tiše a zírám na knížku, která se teď celá třese. V dalším okamžiku z ní vyjde paprskem ostrého modrého světla. Oba si zakryjeme oči rukou a když se znovu podívám na knížku někdo na ní stojí.
Nestihnu se pořádně leknout, ale rychle s výkřikem uskočím na zem z křesla, protože na místo, kde jsem předtím seděla dopadne ohromný kyj a látka zapraská pod tou silou.
"Sophie!"řekne teď naštvaně Constantin.
"Já nic! Jenom jsem se lekla!"odpovím na svojí obhajobu a oba sehraně couváme ke zdi.
"Jenom lekla a máme tu tohle!"zavrčí na mě a uskočí na stranu, protože na místo, kde stál dopadne další dobře mířená rána. Před námi stojí obr, vypadá spíš jako velký mohutný muž, ale jako by měl tvrdší kůži a je našedivělý. V ruce má ten kyj s kterým tu právě ničí chatu a netváří se zrovna nadšeně.
Ahoj mas fakt drsně moooc heskej blog hlasla sem pro tebe v SONB ... Na blogu ... super-extra-blog.blog.cz ... máš tam asi nej blog ... tak ať vyhraješ ahooj