"Vypadni ven"zasyčí tiše Constantin a já dveře otevřu a vylezu ven. Obejme mě mráz a zakousne se do kůže i přes mikinu a kalhoty. Roztřesu se zimou a jdu kousek do chaty. Čekám, kdy vyjde i Constantin, ale nic se chvíli neděje. Je nepříjemné ticho. Potom se ozve rána a Constantin otevřenými dveřmi prolétne ven a zmizí ve tmě. Zaslechnu jenom měkké dopadnutí do sněhu a zakletí.
Podívám se nad sebe a obr je zmrzlý v napřažení. Doslova. Neváhám a rychle se začnu sbírat ze země a znovu vyběhnu. Stihnu jenom rychle vykřiknout. Slabý, alepronikavý výkřik než ztratím půdu pod nohama. Rychle se řítím dolů z nějakého prudkého kopce na kterém je jenom led a já netuším, co je dole. Řítím se do temnoty a rukama se snažím zastavit, ale nejde to. Cítím, jak pálí a nejspíš krvácí. Nabírám na rychlosti, místo abych zpomalila.
Najednou mě něco strhne do strany a postaví na nohy. Znovu stojím na nohou i když trochu roztřesených. Tuším, že je to Constantin, ale když uvidím neznámý stín udělám krok dozadu a zavrávorám. Neznámý mě znovu zachytí a z jeho ruky vyjde malý plamen, který ozáří všechno kolem.
"Kdo jsi?"zeptám se trochu ochraptělým hlasem.
"Můžeš mi říkat Lucas a prozatím jsem tvůj zachránce."řekne a zářivě se usměje. Má podivné šedé oči v té tmě a vážně, ale vážně krátkého ježka na hlavě. Je vysoký a pořád má na obličeji ten všeználkovský úsměv.
"Pojď, odvedu tě do tepla."řekne když si všimne, že se celá třesu. Chytne mě za ruku a vede tmou. Neptám se, jak ví, kam jít a nebo kam vlastně jdeme. Zdá se mi, že v poslední době jsou otázky zbytečné. Někdy je snad i lepší nevědět všechno. Když kousek od nás zaslechnu křupnutí celá se našponuji a rozhlédnu se. Lucas jako by si toho ani nevšiml. Potom se před námi ale vynoří obrovský stín. Lucas rozžehne v dlani plamen a pohlédne do tváře obrovi.
"Jejde"ujede mu tiché a překvapené. Potom ho obr mohutnou rukou odhodí z cesty a on zmizí ve tmě a já tam zůstanu sama. Zavřu oči a dám před sebe ruce. Chci zkusit to, co předtím, jenom trochu jinak. Jediné na co myslím je "Vrať se zpět odkud jsi přišel. Vrať se do pohádky a nevracej se zpět!"
Mám pocit jako by se něco začelo dít, ale než se to stihne rozeběhnout něco mě strhne na zem. Podívám se nad sebe a spatřím tolik známý obrys Constantina.
"To jsi úplně šílená?"vyjede na mě trochu a vstane.
"Ale já jenom..."začnu na svojí obhajobu, ale to už se z lesa vynoří Lucas a pošle na obra malou ohnivou kouli, která osvítí všechno kolem. Když se ti dva spatří řeknou jenom "To jsi ty?" Ale potom jako by se vzpamatovali obrátí svojí pozornost na obra. Sehraně mu dají ránu ohněm a vzduchem, ale obr jako by je skoro ignoroval. Trochu podrážděně zavrčím a vstanu.
"Chtěla jsem udělat tohle."řeknu si spíše pro sebe a napřáhnu před sebe ruce. Znovu pomyslím na to samé jako předtím. Z mých rukou vyjde slabá nažloutlá záře, která jako by obra obtočila. Pomalu začne mizet. Potom světlo zmizí a s ním i obr.
"Wow"ozve se ze tmy kousek ode mě. Lucas.
"Můžeme do tepla?"zeptám se tiše, protože mě roztřese ostrá zima a stáhne mi hrdlo. Je to jako tisíce nožů, které se do mě zabodávají. Nikdy nechodit ven, když nejsem pořádně oblečená. Jako bych slyšela mámu.
"Hele, ta tvoje kočka to vyřešila za nás, brácho."řekne Lucas pobaveně a oba ke mě přijdou blíž. Zmateně se podívám z jednoho na druhého. Brácho?
Hmmm je to krásný příběh. Proč mám pocit, že to mezi Constantinem a Lucasem nějak vře???