close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5./ZÁBLESKY NOCI 1.část

2. prosince 2007 v 22:40 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
Jak jsem tak překvapeně stála a v šoku zírala na dveře, cítila jsem, jak se mi zatmělo před očima. Celý svět se zatočil a podlomily se mi kolena. Slyšela jsem v uších podivný šepot, nabádal mě k tomu, ať si zapnu amulet kolem krku. Nebyla jsem si jistá, jeslti to zvládnu, ale šepot byl neúprosný. Když cvaklo zapínání a řetízek se osadil kolem mého krku, ulevilo se mi. Jako by vstřebal trochu mojí bolesti. Zpomalil smrt. Ve chvíli, kdy jsem se vyškrábala na nohy, otevřeli se dveře a vešla Tara.
"Musíme jít."řekne rychle, ale všimne si, jak se motám a i potu na mém čele. Znovu se zakymácím a ona mě zachytí.

"Co se stalo?"zeptá se překvapeně. Zvednu ruku a stáhnu rukáv. Na světlo vyjde tmavá, krvavá rána, která vypadá jako zanícená a pořád je kolem ní krev, která stéka dolů po ruce. Pořád se to horší. Jsou vidět i lehce zvednuté žíly. Rychle jí zase stáhnu. Nemůžu se na to dívat. Znovu to začíná bolet.
"Kdo tě nakazil? Jak dlouho to je?"zeptá se a její oči se rozšíří strachem, což u ní vidím poprvé.
"Na závodech a neznám jeho jméno."řeknu šeptem, protože se začne zkracovat dech. Nevím, co měl Constantin v plánu, ale teď jsem si jistá, že umírám. Amulet nepomohl, možná jenom ulevil bolesti.
"Jak můžeš pořád žít?"zeptá se vyděšeně a posadí mě do křesla. Šáhne mi na čelo a naštvaně zakleje. Mám pocit, že se všechno pomalu vzdaluje.
"Jenom chvíli vydrž."uslyším její hlas z dálky. Zavřu oči a nechám svoje tělo vzlétnout.
Cítím drncání a slyším vrčet motor. Když mě někdo vyzvedne pokusím se otevřit oči, ale jsme v domě a všude je tma. Znovu oči zavřu. "Nevím, jeslti to přežije."ozve se zdálky hlas. "Nikdy to nikdy nezkusil. Bude to bolet."mluví pořád. Někdo mi zvedne hlavu a já ucítím ledový pohár u úst. Mám pocit, že hořím, tak otevřu ústa, ale když spolknu něco s chutí železa začnu se dávit.
"Nechci to pít."zašeptám vysíleně a sevřu pevně ústa.
"Nemůžu jí nutit"řekne znovu ten hlas a já pootevřu oči. Mám pocit, jako bych ho znala. Vzpomenu si, že odpovídá popisu toho muže s kterým Tara mluvila, s tím, tkerý jí o ní jako první všechno řekl. Měla bych mu věřit, ale nedokážu. Nechci to pít.
"Napíj se, píj. Budeš žít."ozve se znovu ten šepot jako předtím. Jako by to vycházelo z toho amuletu, jako by z něj vycházela uklidňující síla. Pootevřu ústa a cítím, jak tekutine proudí do mého těla. Potom jako by se to ještě zhoršilo. Jako by mě bolelo celé tělo. Nejde to vydržet. Trvá to snad věky než usnu. Vyčerpaná.
Když otevřu zalepené oči, mám pocit, že jsem se probudila ze špatného snu. Celé tělo mě bolí. Pomalu se posadím a rozhlédnu se kolem sebe. Do okna svítí slunce a vítr si pohrává s bílými záclonami. Až teď si uvědomím, že všechno je tady bílé. Povlčení, polštáře, nábytek, stěny. Prostě vše. Pomalu se postavím a instinktivě zkusím nahmatat svůj amulet. Jako by se už stal mojí součástí. Když ucítím jeho hřejivé teplo ve své ruce, konečně se uklidním. Mám na sobě dokonce i bíle lehké kaltoty a košily. Na zemi je měkký bílý hustý koberec, projdu pokoj, až k dveřím a nakouknu do chodby.
Projdu zelenou chodnou, až do dřevěné haly. U stolu sedí muž a když mě uvidí přicházet s úsměvem na mě kývne. Posadím se před něj a čekám, co bude dál. Nezklame mě a po chvíli promluví.
"Přežila jsi. Možná proto, že jsi byla člověk. Tvoje tělo přežilo špatnou krev. To je velice nezvyklé, mohlo by to znít divně, ale tvoje tělo musí být velice ambiciózní."řekne s úsměvem a já se mu pokusím úsměv oplatit.
"Určitě bys ráda něco pojedla."řekne omluvně a ke mně přiběhne žena a položí přede mě tác s ovocem. Hladově se pustím do jídla. Mám pocit, že jsem nejedla věky. Když se cítím silnější znovu se na něj vyčkávavě podívám. Až teď si všimnu, že mě celou dobu pozoroval.
"Dovol mi jednu otázku."řekne tiše a ani nepočká, jeslti něco odpovím.
"Co to máš na krku?"zeptá se a já automaticky schovám amulet pod bílou košili.
"Ne,ne. Neschovávej to. Kde jsi to vzala?"zeptá se a dojde ke mně.
"Dostala jsem to kdysi dávno."řeknu nepřesvědčivě.
"Neumíš lhát."řekne s úsměvem. Natáhne k amuletu ruku, vyděšeně sedím a nedokážu se pohnout. Nevím, co bude následovat, ale ať tak či tak, jsem tu v pasti.
"Já ti neublížím"řekne tiše. Když už se amuletu téměř dotkne, jako by jím prošel proud a z amuletu vytryskne modrá záře a odhodí ho kousek ode mě.
Otevřu pusu a postavím se. Hledím na toho muže, jak se postaví na nohy a opravdu vesele si promne ruku. "Čekal jsem to"řekne pobaveně.
"Co se to stalo?"zeptám se tichým hlasem, který jako by se rozléhal po místnosti.
"On ti to neřekl? Nechal tě nosit Srdce jeho Amuletu a nic ti o tom neřekl?"zeptá se pobaveně a znovu se posadí.
"Co mi měl říct? Odkud ho znáte?"zeptám se podezdřívavě i trochu uraženě.
"Amulet by ti měl dát sílu a možná ti i prodloužit život, možná i zachránit, jak doufal, ale Srdce. To už je jiná. To je čistý zdroj tvojí síly. Nečerpáš prostřednictvím amuletu, ale ty čerpáš přímo ze Srdce. Každého kdo se o to jakkoliv pokusil, to zabilo. Mohla bys ho k sobě přivolat a on možná i tebe, kdyby přišel na to jak. Zkus ho přivolat."řekne a usměje se.
"Ne."řeknu pevným hlasem a rozhlédnu se kolem sebe.
"Zachránil jsem ti život, nemusíš se mě bát, jsi tu v bezpečí. Oplať mi laskavost a přivolej ho sem. Kdysi to býval můj učenec."řekne a vypadá jako by o to vážně stál.
"Nechám to rozhodnutí na něm."řeknu znovu a odvrátím od něj pohled. Cítím se jako nevděčník a bojím se, co bude dál.
"Tamhle máš svoje věci"řekne tiše a ukáže na stůl v rohu místnosti. S radostí popadnu tašku a podívám se dovnitř. Je tam všechno, i kniha. "Je tu i jedna choulostivá záležisost"řekne a já se na něj se zajmem podívám. Než stihne něco říct mám pocit, jako by se země pohnula a místnost se trochu zatřepala.
"On se tě snaží přenést k němu."vykřikne a rozeběhne se ke mně. Než to stihne, místnost se zatřepe znovu a změní se v les. Zamrkám a před sebou spatřím Constantina.
"Zase ty?"vyjedu na něj naštvaně a on se na mě kysele zakření.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lentilka Lentilka | 2. prosince 2007 v 22:43 | Reagovat

Pokračování naší přítomné Sophie:-) Omlouvám se za zpoždění, ale můj počítač mi nepomáhá a seká se a maže mi někdy i to, co napíšu:-)

2 kimy kimy | 3. prosince 2007 v 13:18 | Reagovat

Dobrý :)) "Zase ty?"vyjedu na něj naštvaně a on se na mě kysele zakření. tohle je na tom to nejlepší :DD a hodláš tady do toho příběhu dát taky Lukase?? řekla bych že s ním by mohla být sranda

3 Andreica Andreica | Web | 3. prosince 2007 v 17:26 | Reagovat

Je to skvělé, jako vždy, už se těším na pokračování;)

4 Dylka Dylka | Web | 3. prosince 2007 v 22:07 | Reagovat

ahoj u me na blogu jsi postoupila do 4 kola SONB tak si shanej hlasky

5 x aNefkAa x x aNefkAa x | Web | 4. prosince 2007 v 8:00 | Reagovat

Suuuper! Constantin forever :D

6 sanynka sanynka | Web | 4. prosince 2007 v 12:17 | Reagovat

Ahojky na mém blogu je bleskovka o Amy Lee a Evanescence, budu moc ráda když se zůčastníš, zatím papa

http://sunnmelody.blog.cz/0711/2-bleskovka

7 Lentilka Lentilka | 7. prosince 2007 v 13:28 | Reagovat

Nefunguje mi chvílema net a počítač se ted opravuje takže bych musela obsadit jinej počítač, takže pokráčo hned nečekejte ale budu se snažit:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama