close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5./ZÁBLESKY NOCI 6.část

27. prosince 2007 v 21:15 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
V kuchyni najdu jenom sedět Mayu, která když mě uvidí vycházet z ložnice pouze přimhouří oči. Rozhlédnu se po Constantinovi, protože mi vůbec nedělá dobře, že tu mám být jenom s ní. Znovu mě promění v psa a co já potom? Vyštěkám to do světa? Těžko.

"Constantin se vrátí později,"řekne Maya otráveně a jde do obýváku. Následuju jí bez dalších otázek a trochu překvapeně se podívám na velkou tašku, kterou když otevře, vypadnou z ní různé serepetičky. Na dveřích jsou pověšené dlouhé stříbrné šaty. Neměla jsme ani šanci si je prohlédnou a Maya už mě dovlékla do koupelny a strčila mi hlavu pod kohoutek. Měla jsme vlasy svázené v ručníku a Maya se vrhla na obličej. Pořád si něco nespokojeně bručela a já měla pocit, že toho na obličeji mám už tunu. Moc jsem jí nevěřila, že ze mě nechce udělat strašidlo. Její výraz napovídal tomu, že je otrávená a nedělá to ráda. Když konečně skončila a já měla pocit, že mám další obličej a ten můj je skrytý někde dole, konečně sundala ručník. Kdyby mi nezůstaly žádné vlasy nedivila bych se. Měla jsme pocit, že mi hoří hlava. Přitom mi jí Maya jenom vysušila a použila kulmu. Viděla jsem jak mi na ramena padají moje vlasy v lehkých vlnkách, který potom ještě přečísla a nastříkala mi něco na hlavu. Skoro jsem necítila obličej a bála jsem se podívat do zrcadla.
Ani jsem si nevšimla, že už uplynula taková doba. Maya mě stále nenechala podívat se na šaty, ale mohla jsem se podívat do zrcadla. Měla jsem narůžovělou pusu a trochu kouřové oči. Pleť jsem měla sladěnou a vlasy mi dopadaly na ramena tak přirozeně, že to snad nebylo možné. Vzadu mi ještě pár pramenů od obličeje sepla a konec. Nedokázala jsem uvěřit, že taková doba a vypadá to na pět minut práce. Moje příprava na nějakou akci obvykle zabrala těch pět minut, ale neměla jsem tenhle bomba efekt. Ale zase při pohledu na Mayu jsem si nepřipadala tak zvláštní. Měla vlasy nedbale stáhnuté v culíku a jediné, co na sebe ráno použila byl lesk na rty a přesto vypadala tak jako kouzelně.
Konečně jsem se mohla alespoň trochu najíst i když jsem na jídlo neměla vůbec pomyšlení. Vlastně jsem chtěla jenom spát. Dokázala bych to pořád. Moje rána na ruce už se změnila jenom v červenou jizvu. Pořád jsem čekala, že dostanu i rukavičky, aby si toho nikdo na plese nevšiml, ale zatím jsem ani neviděla šaty. To přijde. Ještě jsem netušila, co po mě chtějí odpoledne. Doufala jsem, že budu moci odpočívat.
"Teď přijde na řadu tanec,"řekla Maya a znovu šla do obýváku. Trochu vyděšeně jsem jí nasledovala. Tuhle část si užívala mnohem víc než tu první. Mohla mě pořád buzerovat a komandovat. Tohle neměl být normální tanec.Měla jsme být lehká jako pírko, měla jsem být ladná a něžná jako dáma. Měla jsem pocit, že jsem těžká a neohrabaná. Trápila mě celé odpoledne a obě jsme měli pošlapané nohy. To byla jediná nevýhoda. Měla jsem pocit, že už mi to docela jde, ale Maya pořád měla něco. Už jsem měla skoro pocit, že mě buzeruje za postavení prstů na mojí ruce. Když se konečně objevil Constantin málem jsem štěstím zavýskla.
Přišel večer a Maya mi konečně přinesla ty šaty. Na to jsem se těšila celou dobu nejvíc. Byli stříbrné a neměli žádné ramínka. Když jsem si je navlékla držely přesně kolem hrudníku a zdály se lehké a vzdušné. Dostala jsem k nim i vysoké stříbrné boty se šněrováním kolem kotníku a až ted jsem si připadala jako princezna. Maya zmizela v koupelně a vrátila se v úžasných červených šatech a vlasy si jenom narovnala a rozpustila. Teď moje nadšení nad mojí krásou povadlo. Za chvíli se objevil i Constantin. Měl na sobě černý oblek a já měla problém s tím udržet bradu u pusy.
"My jdeme všichni?" Zeptala jsem se trochu překvapeně i když jsem byla radši, že tam nebudu sama.
"Snad jsi nečekala, že tě tam pustíme samotnou?" Řekne Constantin tím jeho provokativním tónem.
"Já bych jí klidně samotnou pustila,"řekne Maya jenom tak tiše, abych jí slyšela já.
Venku už je strašná tma a my nasedneme do auta. Netuším, komu patří, ale ani tu otázku nepoložím. Někdy je těch informací prostě moc a já o víc nestojím. Rozjedeme se a Maya mi ještě podá tmavý plášť a já si ho přes sebe přehodím.
"Nejspíš tam budeš používat jiné jméno, Charlotta. Sofie by mohla být příliš riskantní, dobře?" Pronese Constantin do ticha a vlastně to nepronese ani jako otázku.
"Proč bysme jí nemohli říkat prostě Sofie?" Zeptá se trochu popuzeně Maya. "Nikdo jí tam stejně nezná jako Sofii, ani tu Sofii nikdo nezná. Takže je podle mě úplně fuk jak jí budeme říkat,"zavrčí podrážděně znovu.
"Ale donese se to ke špatným uším a jsme v maléru!" Vyštěkne Constantin naštvaně.
"My? Ona je v maléru jeslti se to provalí!" Oplatí mu to Maya naštvaně. Jenom na oba trochu překvapeně i pobaveně zírám.
"Dost! Skončil jsem. Charlotta a dost!" Ukončí to vytočeně Constantin.
Dojedeme před honosný zámek. Přesně takový do kterých se chodí pouze kvůli prohlídkám. Zastaví auto kousek od vchodu a velkými dveřmi vejdeme dovnitř. Chodba je osvětlená svícnami, které jsem připevněné na zdi a hned nám nějaký muž odebere pláště. Trochu zaskočeně jdu za nimi a prohlížím si všechnu tu nádheru.
"Jenom to k těmhle účelům pronajímáme, to není naše,"řekne směrem ke mně pobaveně Constantin, když vidí můj výraz. Konečně zaslechnu muziku a i hlasy. Uvidím i světla a pořád se tam blížíme. Muž u dveří hlásá tím hlasem jako ve filmem naše jména. Tím svým si já ale nejsem ani tak jistá.
"Constantin Mesiel, Mayandra Pendruano a Charlotta DeBoua,"zahlásí a my vejdeme. Mám docela chuť se rozesmát, když slyším naše jména. DeBoua? Jako bych to tak trochu znala. Jestli jsem někomu ukradla jméno a on si mě teď najde a já to schytám tak se naštvu. Rozhlédnu se po sále a spatřím tolik lidí. Nespatřím ale tu typickou taneční atmosféru a znuděný lidi u stolů. Je tu dlouhý stůl s jídlem, stoly po stranách a uprostřed volný taneční parket. Ale ty lidi tam. Jeden z nich v kvádru má v ruce ohnivou kouli a pobaveně jí vyhazuje do vzduchu a další se prolétne vzduchem a narazí do stěny.
"Drž se blíž u nás. Teď je tady ještě klid, ale potom to tady může trochu zdivočet,"řekne mi tiše Constantin a já se zařadím za ně. Zamíří ke stolu a posadí se. Trochu znuděně se na ně podívám.
"Tohle je všechno? Kvůli tomuhle jsme sem šli?" Zeptám se popuzeně. Maya se na Constantina taky otráveně podívá.
"Dobře, dobře. Jdi mezi lidi a bav se s nimi, ale buď opatrná, Charlotto." Řekne mi a otráveně vstane. Maya za ním trochu překvapeně zírá, nejspíš čekala, že jí tu nenechá a potom se s otráveným zakletím zvedne a taky někam zmizí. Teď se jenom trochu vyděšeně rozhlédnu. Možná bych se nemusela do všeho vrhat tak krásně po hlavě. Vstanu a trochu nejistě se rozhlédnu.
"Mimochodem, ať moc nevidí ten amulet,"ozve se za mnou Constantin, ale když se otočím vidím už jenom jeho vzdalující se záda. Popojdu krok a znovu se rozhlédnu. Vůbec to není tak lehké jak jsem si myslela. A ještě když přímo přede mě dopadne ohnivá sprška a já jenom vyděšeně couvnu.
"Jéé, promiň, tohle jsem nechtěl." Přiběhně ke mně někdo v kvádru.
"Nehceš si jít zatančit, abych ti to alespoň nějak vynahradil?" Usměje se na mě okouzlujícím způsobem. Nějak se začít musí. Přikývnu a jdu s ním. Hudba spustí a my začneme tančit. Za jeho zády si všimnu Constantina a jeho nesouhlasného výrazu. Když se tam lae podívám znovu už ho nevidím.
"Jak se vůbec jmenuješ?" Zeptá se můj tanečník vesele.
"Charlotta,"odpovím mu.
"Charlee, dobře. Já jsem Lucas,"představí se také a já si ho překvapeně prohlédnu. Ten Lucas? Constantinův bratr? Znovu potkat někoho, koho jsem potkala už v té knížce?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 28. prosince 2007 v 13:39 | Reagovat

téééééda...... pěkně se to rozjíždí :) a ten Lucas...mno...na toho sem eště zvědavá.... mooooc pěknéé!

2 x aNefkAa x x aNefkAa x | Web | 28. prosince 2007 v 15:11 | Reagovat

Hohohohohoooo, to bude drsné... :D

3 Andreica Andreica | Web | 28. prosince 2007 v 17:24 | Reagovat

Krásný ples, ještě lepší než mé očekávání;). Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli se nechceš taky podívat ke mně na blog, snažím se taky psát knížku a byla bych ráda, kdybys mi ji zhodnotila, protože tvoje knížky jsou prostě úžasné. Omlouvám se, jestli jsem si tu udělala reklamu:)

4 kimy kimy | 29. prosince 2007 v 17:46 | Reagovat

Už se těším co tam vyvede!! :))

5 Andreica Andreica | Web | 30. prosince 2007 v 22:24 | Reagovat

Lentilka: k tomu kouzlu, jak jsi se mě ptala, to jsem našla na v mé knížce, mám doma takovou menší knihovničku:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama