close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5./ZÁBLESKY NOCI 7.část

2. ledna 2008 v 0:42 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
Nechám se od něj vést a za chvíli už zapomenu i hlídat kroky. Mám pocit, že mi to jde sama. Možná protože jsem neměla nikoho, kdo by mě podpořil, ale měla jsem jenom Mayu. Což není výhra. Celý odpoledne do mě ryla a já přitom vůbec nejsem takový tele. Překvapí mě, že když dotančíme znovu si pro mě někdo přijde. Nic nezjistím, ale nezůstanu na ocet. Večer příjemně ubíhá a Constantina jsem od té doby nezahlédla ani jednou. Nejsem si jistá, jestli mě hlídá nebo ne. Řekla bych, že ano, ale nejsem si tím vážně jistá. Už cítím, jak mě začínají tlačit boty. Nikdy jsem snad nebyla takhle dlouho v podpatcích. Jenom si párkrát všimnu, jak kolem mě protančí Maya. Díky ní jsem i zahlédla Constantina. Tančili spolu. Báječný páreček

Posadím se přesně vedle rozesmíté partičky. Řekla bych, že ti budou patřit k těm zlým. Možná promíchaní trochou dobrých. Už jsme se téměř naučila je rozpoznávat i když u některých to nešlo. Bylo tady skoro normální, když k tobě někdo přišel a zeptal se "Ty jsi kde?" Už jsem se na to naučila odpovídat. Přešla jsem od dobra ke zlu. Nemohla jsem být čistá, protože jsem měla jizvu na ruce, které si mohl někdo všimnout. Nemohla jsme taky říct, víš jsem člověk s krví dobra i zla. Byla jsem tady taková nejspíš jediná, protože říkali, že to zatím na nikom nezkoušeli nebo že to nikdo nepřežil? Na tom nezáleží, musela jsem si něco vymyslet. A jediná vážně zajímavá věc na té partičce byla, že se bavili o mě. Nevěděli o tom, ale bavili. Sofie. Taky by tu mohl být někdo, kdo čte myšlenky. A měli by mě.
"Víte jak se jmenovala?" Zeptá se jeden kluk a zamyšleně si promne bradu.
"Sofie tuším? Nebo možná Cecilia, Mareill nebo něco na ten způsob,"vykřikne jedna dívka a každé to jméno vysloví vznešeně jako by doopravdy bylo něco zvláštního.
"Constantin to měl za úkol, byl zrovna čerstvě proměněný. Kolovalo tu, že to nedokázal a utekla mu, ale potom přišlo to, že je mrtvá. Takže to udělal. Jednou by podlehl vůdci, stejně brzy splní další úkol. Prej už znovu neposlouchá a dělá si, co chce." Rozpovídá se další dívka a prošmejdí sál očima, jako by ho hledala.
"Přejít od dobra ke zlu je lehčí, ale u něj to vypadá jako by se pořád dokázal udržet někde mezi. Ten zlom přijde,"řekne nějaký kluk s trochou znechucení v hlase, ale je tam slyšet i obdiv.
"Myslíte si, že někomu někdy řekne, jak to bylo? Jak jí dostal a jestli jí viděl umírat? Slyšeli jste ty zvěsti, co tu předtím kolovali?" Začne znovu trochu tajemným hlasem jedna dívka. Všechny zraky se upřou na ní a přímo vybízí, aby pokračovala.
"Byla to stará duše, která bloudila po světě a nedokázala se dostat do žádného těla. Byla to ta dívka z legend. Ta dívka, kterou učila sama Alice Liter. Alice jí naučila jak ovládat slova, psát budoucnost a podmanit si minulost, budoucnost i přítomnost. Naučila jí všechno, co uměla než sama upadla do zapomění. Jenže ta dívka se snažila změnit svět až příliš a zemřela. Její duše natolik zmatená nedokázala dojít klidu. Až v této době našla usmíření a dostala se do jednoho těla. Těla dívky, nepamatuje si svůj minulý život ani nic, co se naučila, ale někde to v ní je. Je to tam zakořeněné jako její podstata. Možná všechno zapoměla nebo se to v ní vynoří a bude mocná a nebezpečná. Proto jsme jí chtěli na svojí stranu. Constantin jednou naznačil, že nepatřila vůbec k těm dobrým, že byla od začátku člověk a proto jí to muselo zabít. Její duše se teď nejspíš natolik ztratila v našem čase, že se rozplyne a odnese si sebou všechno vědění, které měla od Alice." Dokončí vyprávění dívka a prohlédne si všechny posluchače, aby se sama pro sebe usmála nad tím, že hltali každé její slovo. A já taky. Nedokázala jsem přestat poslouchat. Jejich rozhovor narušil ruch v sále. Něco se začelo dít.
Všichni začli trochu nervózně přebíhat. Další se dali do veselého tance a voda, oheň i všemožné věci létali vzduchem mnohem víc než na začátku. Všechno zdivočelo. Stihla jsem zaslechnout ještě poslední nápad, který skupinka vyplodila. "Můžeme zkusit vyvolat její duši a zeptat se jí na to,"pronese ten nápad jeden kluk vesele. Nedovím se, co je dál, protože sál opravdu zdivočí a já nervózně vstanu a rozhlédnu se po východu nebo po Constantinovi. Nenajdu ani jedno. Nemám žádnou moc a proto jsem, jak to řekl Constantin, naprosto bezbranná.
"Pospěš si, zmizíme odsud,"ozve se dvojhlasně a já se zmateně podívám na dvě napřežené dlaně směrem ke mně. Na jedné straně stojí Constantin a na druhé Lucas. Teď se na sebe oba zamračeně dívají a potom přesměrují jejich pohledy na mě. Téměř bez rozmýšlení se chytím Constantinovi ruky a nechám se odvést.
"Promiň,"řeknu jenom směrem k Lucasovi a už mizím v houfu lidí.
"Co to má znamenat?" Zeptám se, když kolem mě prolétne židly a téměř se rozbije a zeď.
"Někdy se to stává, ke konci už jsou všichni odvázaní a začne to tu být trochu nebezpečné. Extra nebezpečné pro někoho jako jsi ty,"řekne a vede mě chodbou.
"Někdy se začnou i prát a snaží se předčít druhého dobro a zlo. Znáš to, jenom takový přetahování o to, kdo je mocnější. Jelikož nepatříš nikam neměla bys tu být. Někdy je to vážně, ale vážně divoké,"řekne a strhne mě k zemi, když nám nad hlavou prolétne sprška jisker.
"S tebou jsem teda v bezpečí?" Zeptám se trochu sarkasticky.
"No mě nemají rádi někteří dobří, protože jsem teoreticky na druhé straně a jelikož nejsem úplně na druhé straně, tak mě nemají rádi někteří zlí. Někde, ale mám i nějaký přátele,"odpoví mi pobaveně.
"A já jsem byla tvůj první úkol?" Zeptám se jakoby nic. Zarazí se na místě a potom po mě šlehne naštaně očima. "Ticho, tady o tom mluvit nebudeme. Jdi do toho pokoje,"nakáže mi a zabouchne dveře. Pokračuje dál do velkého prázdného salónku. Rozsvítí světlo a já si to všechno překvapeně prohlédnu. Slyším, jak sem dolého hudba z velkého sálu i rachot rozbíjejích se věcí.
"Vlastně ani nevím, jak tě Maya odpoledne zaučila v tanci,"řekne trochu pobaveně a natáhne ke mně ruku.
"Nesmíš si stěžovat, že ti dupu na nohy,"řeknu trochu zamračeně, ale ruku přijmu. Zatočí se mnou, že stěží udržím rovnováhu. Zadívám se do jeho temně hnědých očích a nechám se vést. Mám pocit, že mu na nohy šlápnout nemůžu, cítím se jako motýl. Podívám se na svoje nohy a téměř vykřiknu, když se všimnu, že se nedotýkají země.
"To ty?" Zeptám se překvapeně a on s úsměvem kývne. "Snad sis nemyslela, že se vznášíme lehkostí našeho tance. Netančíš tak hrozně jak jsem čekal, ale zase se nevznášíš sama od sebe,"řekne pobaveně. Až teď si uvědomím, že se s každým krokem vzneseme o trochu výš. Jako bych na to koukala s odstupem a vidím nás dva, jak se vznášíme ve vzduchu.
"Co se mnou bude dál?" Položím otázku, která mi pořád vrtá hlavou. Jestli si ostatní myslí, že jsem mrtvá, tak nemusím nejspíš utíkat, ale co se mnou bude? Nemám tím pádem identitu, rodinu, vůbec nic. Nemám ani ty schopnosti, které bych měla mít.
"Na něco přijdeme, věř mi. Dokud se to nevyřeší, tak zůstaneš se mnou Sofie. Nebo radši Charlee?" Zeptá se pobaveně.
"Můžu vás vyrušit?" Ozve se zezdola ledový klidný hlas. Uvidím dole dvě ledově modré oči. Stejně chladné jako hlas. Constantin se snese k zemi a jenom mi tiše řekne "Zmiz odsuď."
Poslechnu a dojdu ke dveřím, které vedou do koupelny. Zavřu je za sebou, ale nedovřu je a postavím se ke švíře, abych viděla ven. Constantin tam stojí a nejdříve se měří trochu naštvanými pohledy.
"Měl bych pro tebe úkol,"řekne ten muž a mě dojde, že to bude další vůdce. Jako ten muž u kterého jsem se předtím probudila. To byl vůdce dobrých a tohle je ten zlý. Constantin nic neřekne, ale z jeho pohledu je mi jasné, že odmítá. Když teď vidím jeho tvář mám pocit, že na mě se vždycky tváří dost mile. Takhle by mě nejspíš i děsil.
"Musíš mě poslouchat,"zahřmí ten ledový hlas místností a mě zamrazí. Constantin si svlékne sako a odhodí ho na zem. "Jsi si tím tak jistý?" Pronese tím tónem, kterým mluví ke mně a ušklíbne se. Takhle přesně ho znám. Ozve se ohromná rána a ke Constantinovi vyrazý plamen ohně. Constantin nestihne téměř nic udělat a z jeho amuletu vyjde světlo, které odhodí plameny, které se rozletí do stran.
"Cože?" Ozve se ten ledový hlas znovu tentokrát překvapeně.
"Co je to s tvým amuletem?" Zeptá se zvědavým tónem. "Vůbec nic,"odpoví Constantin a schová ho pod košily. Odtrhnu zrak od nich a podívám se na svojí ruku. Všimnu si, že se třese. Odstoupím od dveří a podívám se do zrcadla. Kdybych to mohla říct, tak řeknu, že tak trochu blednu a mám průsvitnější tělo. Jako bych byla rozbitá žárovka. Constantin vejde a já se ho neptám, co se stalo ani kam šel ten druhý. Zírám na sebe a snažím se potlačit chvění, které začne po celém těle.
"Co se to tady děje sakra?" Zeptá se Constantin při pohledu na mě.
"No nejsem si jistá, ale jedna skupina u stolu říkala, že chce vyvolat ducha. Ducha Sofie, mého ducha,"řeknu trochu zaraženě. Začnou se mi zavírat oči.
"Ne, ne, ne!" Slyším Constantinův hlas, ale pořád jako by byl dál. Ty jsi naživu, bojuj s tím, nemůžou vyvolat tvého ducha, když žiješ. S tím můžeš bojovat. Nikdo tady nesmí vědět, jak vypadáš,"říká dál, ale já ho téměř nevnímám. Snažím se vrátit se zpátky do svého těla, ale jako bych znovu vzlétla.
Všude kolem mě je mlha. Všimnu si i slabým obrysů lidí kolem mě. Vznáším se nad stolem. Nesmí zjistit jak vypadám! Když se mlha začne pomalu rozestupovat, prudce zavřu oči a chytnu svůj amulet. Znovu ucítím svoje tělo, ale taky ucítím tvrdou ránu a ostrou bolest. Otevřu oči a nad sebou uvidím Constantina.
"Tys tomu dala,"řekne s pokusem o veselý tón, ale nevyjde mu to. Odhrne střepy a zvedne mě. Musela jsem vlétnout do zrcadla, které bylo jako jedna stěna tady v koupelně. Postavím se na nohu a chci ze sebe setřást střepy, ale zarazí mě ostrá bolest v břiše. Pomalu vytáhnu kus střepu zaražený v boku a až teď ze sebe trochu setřesu střepy. Constantin mě podepře a pomalu se mnou vychází z koupelny.
"Jestli se tě pokusí vyvolat znovu..."začne naštvaně.
"Jestli omdlím, vykrvácím nebo si někdo toho zranění všimne, tak to bude průšvih,"zavrčím naštvaně a on přeze mě přehodí svoje sako. Tohle je už průšvih.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 x aNefkAa x x aNefkAa x | Web | 2. ledna 2008 v 13:45 | Reagovat

Žjééé proč je musel vyrušit? :o(

2 kimy kimy | 2. ledna 2008 v 13:59 | Reagovat

Tak mě napadá na čí straně je vlastně ten Constantinův bratr, Lucas? Už by to mezi nima mohlo začít pořádně jiskřit, co ty na to?

3 Kate Kate | 2. ledna 2008 v 14:50 | Reagovat

paráda!!!!!! :)

4 Andreica Andreica | Web | 2. ledna 2008 v 16:30 | Reagovat

Úžasné, Sofie stále překvapuje;)

5 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

6 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

7 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

8 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

9 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

10 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

11 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

12 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

13 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

14 kimy kimy | 8. ledna 2008 v 7:14 | Reagovat

Kdy už sem dáš pokráčko?? prosím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama