Když tentokrát otevřu knihu, abych se dozvěděla víc, mám pocit, že už to není tak skutečné. Je to jako bych četla jenom sen. Pokaždé když to četla předtím, měla jsem až děsivý pocit. Jako by se mi živě vracela vzpomínka, kterou jsem neměla i se všemi pocity. Věděla jsem jaké bylo počasí jako bych tam byla. Ale teď když jsem si četal ty řádky měla jsem pocit, že je to sen. Četla jsem to a věděla jsem, že se mi zdál, ale dokud jsem nedočetla dál nevěděla jsem, co se stane a nevěděla jsem, jak přesně jsem se cítila. Bylo to rozmazané jako když jsem se strašně snažila, ale nedokázala si vzpomenout. Naštvaně jsem zaklapla knihu a měla na sebe vztek.
Můj vztek měl dva důvody. První, nedokázala jsem číst stejně jako předtím a druhý byl, že jsem chtěla, aby tu byl Constantin a obejmul mě. Za to jsem na sebe byla vytočená nejvíc. Doted jsem se od něj dokázala držet dál, dokázala jsem hrát chladnou královnu. Nedělalo mi to problémy, když jsem si prošla začátek našeho setkání. Jenom jsem nesměla vzpomínat na to, jak kvůli mě potom nasazoval jeho krk. Musela jsem sebe také neustále přesvědčovat, že ten Constantin v knize tady vedle mě není. Ten, který mě zachránil, chránil a naučil používat mojí moc. Tu kterou teď nemám. Měla jsem strašlivé nutkání otevřit knihu na poslední straně a přečíst si, jak to dopadlo, ale nějaký tajemný strach mi v tom zabraňoval. Věděla jsem, že kdybych to udělala, mohlo by se něco šeredně pokazit. Ten pocit jsem měla už teď, když jsem to četla jako vzdálený sen. Teď už nejspíš věci dostávají spád. Nejspíš už se mění a nebudou se tolik protínat s knihou. To by mohl být ten důvod.
Constantin se vrátí do obýváku a já se postavím. Knihu položím na stolek vedle mě. Když dojde ke mně s úsměvem mě vezme za bradu. Trochu zamrkám, abych se zbavila toho elektrického napětí, které jako by bylo mezi očima, kterou jsou tak blízko. Ve stejnou chvíli, kdy si myslím, že mě znovu políbí se ozve zaťukání na dveře. Pustí mě takovou rychlostí, že to téměř nepostřehnu.
Když otevře dveře zaslechnu ten zpěvný hlásek. Maya. Když vejde, rozevřu doteď vzteky zaťaté pěsti. Vejde s úsměvem, který trochu ztuhne, když mě uvidí, ale jako dokonalá herečka ho ihned obnoví.
"Takže asi nikam nejdeš, co?" Zeptá se trochu otráveně Constantina.
"Kam?" Vyjedemi z pusy dříve než se stihnu ovládnout. Maye vyskočí na tvář pobavený a škodolibý úsměv.
"Každou sobotu vyrážíme na oběd a potom večer někam si sednout,"řekne trochu škodolibě a pomalu zapluje do kuchyně odkud se ozve puštěná voda. Naděje, že by se v ní utopila vzrostou.
"Půjdeš s námi, měla bys odtud na chvíli vypadnout, odreagovat se,"řekne Constantin po chvilce toho trapného naplněného ticha.
"Nevím, jestli bych měla. Možná bych měla úplně vypadnout, víš, začít se o sebe starat sama,"řeknu přesvědčivým pevným hlasem, ale uvnitř se mi chce křičet.
"Jdeš s námi,"řekne nekompromisně a znovu stojí u mě a drží mě rukou za bradu jako předtím.
"Taky mám pocit, že jsem tady tak troch navíc,"řeknu trochu napjatým hlasem.
"S Mayou je to trochu složitý,"řekne omluvně a pomalu stáhne svojí ruku zpátky a zajde do svého pokoje. Když se podívám ke kuchyni všimnu si, jak tam Maya stojí opřená o dveře. Nevím, jak dlouho. Potom děsivě lehkým krokem jde ke mně.
"Myslela jsem, že jsi pochopila, že je můj,"řekne trochu roztřeseným hlasem.
"Nemohla jsi přehlédnout to, že ty mezi nás nepatříš. Že jsi tu jako kůl v plotě. Opuštěná chudinka, která mu vysí na krku a on jí z dobré vůle pro svoje svědomí opatruje. Víš co si myslím? Že to nedělá ani tolik pro tebe jako pro sebe. Snaží si tím dobrým skutkem dokázat, že je stále dobrý a dokáže to. Já jsem na straně těch dobrých, ale to ze mně nedělá světici. A nevadí mi, že on je na druhé straně. Neměla by ses mezi nás plést, ty malá bezbranná chudinko,"řekne hlasem plným opovržení.
"A proč se teda chováš jako děvka ty, když se z mojí strany nemusíš bát?" Řeknu a použiji přesně ten úsměv, co před chvílí ona.
"Řekla jsem, nech ho na pokoji,"řekne a strční do mě.
"Budu si dělat, co budu chtít,"odpovím jí a prudce do ní strčím. Na odpověd mi přijde facka. Vrátím jí to. Cítím jak mě pálí tvář. Vrhne se na mě a já nestihnu nic, jenom trochu vyjeknout. Dopadneme na sedačku a Maya se sápe po mém obličeji. Dám před sebe ruce a snažím se jí zkopnout. Je to přesně taková rvačka, jakou vidíte ve filmech. Dvě šílený holky se perou. Najednou nebezpečné nehty blízko mých očí zmizí. Opatrně se posadím a uvidím vzteklou Mayu. Constantin jí drží pevně za ruku a má naštvaný i nechápavý výraz.
"Co se tady sakra děje?" Zeptá se a jeho hlas nezní moc příjemně. Vstanu a shrnu si vlasy z obličeje. Cítím jak mi hoří tváře.
"A dost,"zavrčím a vytočeně kolem obou projdu. Vejdu do koupelny a hlasitě za sebou prásknu dveřmi.
"Tohle není normální, tohle nejsi ty!" Slyším přes dveře křičet Mayu.
"Tys to začela? Co se to s Tebou stalo?" Odpoví jí naštvaně Constantin. Super, jsem u jejich hádky.
"Vyber si konečně, já nebo ona, prostá otázka,"zaječí vytočeně Maya.
"Uklidni se Mayo, nechápu, co to do tebe vjelo,"odpoví jí tiše Constantin.
"Odpověz,"zavrčí na něj naštvaně.
Teď se tam rozhostí ticho. Naštvané dupání a potom prásknutí hlavních dveří.
"Sofie jsi tam? Můžu dovnitř?" Ozve se hlas na druhé straně dveře. Pomalu sjedu po dveřích dolů a zavřu oči.
"Ne,"odpovím mu tiše.
"Omlouvám se,"zaslechnu na druhé straně z místa, kde sedím já. Takže usoudím, že také sedí.
"Tys nic neprovedl,"řeknu stejně tiše.
"Ale je to moje chyba, Maya je trochu výbušná. Měl jsem si uvědomit, co můžu udělat. Trochu se to vymyká všechno kontrole,"odpoví zkroušeně.
"Možná bych měla vážně zmizet z tvýho života,"řeknu znovu tím hraně pevným hlasem. Dveře za mnou se prudce otevřou a já přepadnu dozůdu a zůstanu ležet a zírat do stropu.
"Na to okamžitě zapomeň,"řekne mi Constantin a já se na něho jenom trochu pokřiveně podívám, když ho vidím vzhůru nohama.
Constantin se vrátí do obýváku a já se postavím. Knihu položím na stolek vedle mě. Když dojde ke mně s úsměvem mě vezme za bradu. Trochu zamrkám, abych se zbavila toho elektrického napětí, které jako by bylo mezi očima, kterou jsou tak blízko. Ve stejnou chvíli, kdy si myslím, že mě znovu políbí se ozve zaťukání na dveře. Pustí mě takovou rychlostí, že to téměř nepostřehnu.
Když otevře dveře zaslechnu ten zpěvný hlásek. Maya. Když vejde, rozevřu doteď vzteky zaťaté pěsti. Vejde s úsměvem, který trochu ztuhne, když mě uvidí, ale jako dokonalá herečka ho ihned obnoví.
"Takže asi nikam nejdeš, co?" Zeptá se trochu otráveně Constantina.
"Kam?" Vyjedemi z pusy dříve než se stihnu ovládnout. Maye vyskočí na tvář pobavený a škodolibý úsměv.
"Každou sobotu vyrážíme na oběd a potom večer někam si sednout,"řekne trochu škodolibě a pomalu zapluje do kuchyně odkud se ozve puštěná voda. Naděje, že by se v ní utopila vzrostou.
"Půjdeš s námi, měla bys odtud na chvíli vypadnout, odreagovat se,"řekne Constantin po chvilce toho trapného naplněného ticha.
"Nevím, jestli bych měla. Možná bych měla úplně vypadnout, víš, začít se o sebe starat sama,"řeknu přesvědčivým pevným hlasem, ale uvnitř se mi chce křičet.
"Jdeš s námi,"řekne nekompromisně a znovu stojí u mě a drží mě rukou za bradu jako předtím.
"Taky mám pocit, že jsem tady tak troch navíc,"řeknu trochu napjatým hlasem.
"S Mayou je to trochu složitý,"řekne omluvně a pomalu stáhne svojí ruku zpátky a zajde do svého pokoje. Když se podívám ke kuchyni všimnu si, jak tam Maya stojí opřená o dveře. Nevím, jak dlouho. Potom děsivě lehkým krokem jde ke mně.
"Myslela jsem, že jsi pochopila, že je můj,"řekne trochu roztřeseným hlasem.
"Nemohla jsi přehlédnout to, že ty mezi nás nepatříš. Že jsi tu jako kůl v plotě. Opuštěná chudinka, která mu vysí na krku a on jí z dobré vůle pro svoje svědomí opatruje. Víš co si myslím? Že to nedělá ani tolik pro tebe jako pro sebe. Snaží si tím dobrým skutkem dokázat, že je stále dobrý a dokáže to. Já jsem na straně těch dobrých, ale to ze mně nedělá světici. A nevadí mi, že on je na druhé straně. Neměla by ses mezi nás plést, ty malá bezbranná chudinko,"řekne hlasem plným opovržení.
"A proč se teda chováš jako děvka ty, když se z mojí strany nemusíš bát?" Řeknu a použiji přesně ten úsměv, co před chvílí ona.
"Řekla jsem, nech ho na pokoji,"řekne a strční do mě.
"Budu si dělat, co budu chtít,"odpovím jí a prudce do ní strčím. Na odpověd mi přijde facka. Vrátím jí to. Cítím jak mě pálí tvář. Vrhne se na mě a já nestihnu nic, jenom trochu vyjeknout. Dopadneme na sedačku a Maya se sápe po mém obličeji. Dám před sebe ruce a snažím se jí zkopnout. Je to přesně taková rvačka, jakou vidíte ve filmech. Dvě šílený holky se perou. Najednou nebezpečné nehty blízko mých očí zmizí. Opatrně se posadím a uvidím vzteklou Mayu. Constantin jí drží pevně za ruku a má naštvaný i nechápavý výraz.
"Co se tady sakra děje?" Zeptá se a jeho hlas nezní moc příjemně. Vstanu a shrnu si vlasy z obličeje. Cítím jak mi hoří tváře.
"A dost,"zavrčím a vytočeně kolem obou projdu. Vejdu do koupelny a hlasitě za sebou prásknu dveřmi.
"Tohle není normální, tohle nejsi ty!" Slyším přes dveře křičet Mayu.
"Tys to začela? Co se to s Tebou stalo?" Odpoví jí naštvaně Constantin. Super, jsem u jejich hádky.
"Vyber si konečně, já nebo ona, prostá otázka,"zaječí vytočeně Maya.
"Uklidni se Mayo, nechápu, co to do tebe vjelo,"odpoví jí tiše Constantin.
"Odpověz,"zavrčí na něj naštvaně.
Teď se tam rozhostí ticho. Naštvané dupání a potom prásknutí hlavních dveří.
"Sofie jsi tam? Můžu dovnitř?" Ozve se hlas na druhé straně dveře. Pomalu sjedu po dveřích dolů a zavřu oči.
"Ne,"odpovím mu tiše.
"Omlouvám se,"zaslechnu na druhé straně z místa, kde sedím já. Takže usoudím, že také sedí.
"Tys nic neprovedl,"řeknu stejně tiše.
"Ale je to moje chyba, Maya je trochu výbušná. Měl jsem si uvědomit, co můžu udělat. Trochu se to vymyká všechno kontrole,"odpoví zkroušeně.
"Možná bych měla vážně zmizet z tvýho života,"řeknu znovu tím hraně pevným hlasem. Dveře za mnou se prudce otevřou a já přepadnu dozůdu a zůstanu ležet a zírat do stropu.
"Na to okamžitě zapomeň,"řekne mi Constantin a já se na něho jenom trochu pokřiveně podívám, když ho vidím vzhůru nohama.
Skvělé pokráčko. Hlavně suprová rvačka. Že by Constantin nebyl takový svatoušek a táhnul to s nima oběma???:D