close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6./KONEC MÉHO DRUHÉHO JÁ 3.část

27. ledna 2008 v 22:39 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
"Pořád to samé. Já jsem ten zlý a ty jsi ta ztracená holka,"řekne s úsměvem a líbne mě do vlasů.
Den se pomalu chýlí ke konci. Když už se šero změní v tmu, Constantin se připraví k odchodu. "Jdu na setkání, kde se bude hlasovat. O tobě. Rozhodne se, jestli jsi nadobro zmizela a pátrání přestane nebo jestli budeme pátrat dál, dokud nezjistíme něco víc, doufej, že odhlasujeme to, že to necháme plavat,"řekne a povzbudivě se usměje. Potom zmizí ve dveřích a já se posadím zpátky na gauč. Děsí mě ticho a prázdný byt. Otevřu znovu knížku, kterou jenom tak spíš pro sebe nazvu Kniha Vyvolených. Přijde mi to trefné.

Přeskočím tu část, kdy odjedeme z chaty, taktně vynechám i část, kdy se bavím s Lucasem a Constantin jako by na mě pořád více a více zapomínal, čím více já se bavím s Lucasem.
Sedím v pronajatém pokoji nějakého hotelu na kraji města. Oba se někam vypařili. Venku fučí vítr, ale nemrzne. Ležím sama v posteli a mám klid. Pořád mám strach, ale ten strach z toho, co by mohlo přijít se pořád nevyrovná tomu, že by si pro mě přišli a odvedli mě znovu do blázince. Nedala bych se. Nikdy se tam nechci vrátit. Jehly mě ve snech stále děsí. To je to hlavní, co si pamatuji. Skoro si nepamatuji, co bylo předtím. Před tím než jsem tam uvízla. Když někdo prudce zabuší na dveře trhnu sebou a pomalu se zvednu. Když se podívám do kukátka neuvidím nic. Předtím bych možná neotevřela, ale teď mi možná dodá odvahu moje moc. Na nepatrnou škvíru pootevřu dveře a někdo do nich tak prudce strčí, že mě to odhodí na stěnu. Ucítím něčí paži, jak tlačí na můj krk. Trochu zalapu po dechu a podívám se na vysokého muže přede mnou. Má krátce střižené hnědé vlasy a nedbalé strniště. Jeho obličej je nepřístupný a ledový.
"O nic se nepokoušej a já ti neublížím,"řekne klidným hlasem, ale já už pomalu zvednu ruku. Než stačím cokoliv udělat, přitlačí prudce na krk, že se mi trochu zatmí před očima a já ruku stáhnu zpátky. Jenom znovu zasyčí "O nic se nepokoušej." Lehce přikývnu a on pomalu sjedu paží dolů a já se zhluboka nadechnu a rozkašlu se. "Ty hajzle,"zasyčím slabým hlasem mezi kašlem, že mě nemůže ani slyšet.
"Co chceš?" Zeptám se tiše, když konečně seberu alespoň trochu dech. Vypadá spokojeně. "Vím, kdo jsi a teď půjdeš se mnou. Právě se rozhoduje o tom, kam ses poděla a jestli už není po tobě. Bylo by hrozné, kdyby tě získala ta druhá strana. Proto musíš jít se mnou, nezaručím, že je to bezpečné, ale aspoň to bude naděje. Odmítni a čeká tě smrt. Na chodbě jsou další dva muži, kteří za mě bez váhání nasadí krk. Proto se o nic nepokoušej,Sofie,"řekne a znovu nasadí neproniknutelnou tvář. Seberu z věšáku bundu a vyjdu na chodbu. Doopravdy tady jsou. Ten muž který mě dusil byl předtím za mnou, ale zničeho nic se objeví přede mnou a kývne na mě, ať ho následuji. "Iluze?" Zašeptám trošku vyděšeně a on jenom přikývne. Mám se proč bát.
"Tak jdeme,"řeknu tichým vyděšeným hlasem. Předcházející sebedůvěra zmizela. Zůstal jenom strach.
Chci pokračovat ve čtení. Chci se dozvědět, co se stalo i když je mi jasné, že ještě nemohla umřít. Že já jsem ještě nemohla umřít. Vyruší mě ale prudké zabušení na dveře. Ztuhnu a nedokážu rozhýbat žádnou končetinu mého těla. Když se ozve zabušení znovu pomalu se postavím. Mám pocit, že moje nohy jsou z železa a všimnu si, že moje ruce se nezastavitelně třesou. Musím mít oči vytřeštěné hrůzou. Neměla bych si číst hororové knížky. Hlavně ne ty, které už se jednou staly. Stoupnu si na špičky a podívám se do kukátka. Spatřím záblesk Constantinovi tváře a trochu váhově položím ruku na kliku. Když někdo zabuší znovu trhnu sebou a pomalu otevřu dveře. Přesně jako předtím se s trhnutím rozrazí než stihnu cokoliv udělat.
Možná bych na stěnu byla namáčknutá i dobrovolně. Mám se o co opřít, abych neomdlela. Někdo drží ruku na mých ústech, abych nekřičela. Ten muž má tmavé modré oči a krátce sestřižené hnědé vlasy a krátké strniště. Jsem si téměř jistá, že je to ten samý jako předtím.
"Nekřič a nic se ti nestane,"řekne uklidňujícím hlasem. Musí vidět mojí hrůzu v mých očích, protože pomalu sesune dlaň, protože mu přijde možná nesmyslné, že bych se vzmohla na to křičet.
"Musíš jít se mnou. Máme problém a ty bys nám možná mohla pomoci to vyřešit. Vím, že tě tu Constantin schovává a chrání a nemám ponětí proč. Dřív byl na naší straně dobra, ale teď je u nich, ale stejně. Jestli víš cokoliv o Sofii, tak nám to musíš říct. Musíme zjistit, jestli je stále na živu nebo ne. Kdyby byla mohli bychom konečně začít řešit problém, jestli nás všechny zničí nebo ne,"řekne s lehkým nádechem ironie a ustoupí mi, aby uvolnil dveře. Dobře, on neví, kdo jsem. Třesoucí se rukou se natáhnu pro bundu jako předtím. Omylem shodím klíče a projdu do chodby, kde kupodivu stojí dva muži. Vyjdu do večera a přetáhnu přes sebe bundu. Proč mi nedošlo, že je ten samý den? Venku fučí nebezpečně vítr a naráží do všeho. Jdu pomalu za tím mužem a za sebou slyším další dva páry nohou. Ruce zasunu do kapes džín, protože se pořád třesou a můžu cítit srdce, které se chystá vyskočit mi z hrudi. Nejspíš jdu tam, kde je Constantin. Jaké to bude překvapení, až mě uvidí? Co jim mám říct? Nevím, koho hledáte, neznám jí. Nebo mám říct, jsem to já? Co z toho mě udrží na životě déle?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 28. ledna 2008 v 17:55 | Reagovat

Skvělé. Úžasné. Je pěkné, jak se prolíná minulost s přítomností, dalo to příběhu větší nádech tajemna. Těším se na pokráčko;)

2 Kate Kate | 28. ledna 2008 v 21:33 | Reagovat

je to nádhera...naprosto originální příběh..... ne všichni by zvládli napsat příběh, kde se prolíná současnost s minulostí tak, aby v tom nebyl zmatek, smekám před Tebou, Lentil......je to perfektní!!!!!

3 Lentilka Lentilka | Web | 28. ledna 2008 v 21:34 | Reagovat

Nejhezčí je na tom, že já se do toho někdy motám, protože to nemám jako většina rozumných lidí promyšlený dopředu protože to prostě neumím a vymýšlím podle nálady pokračování :-) sama nevím skoro co bude dál...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama