Trochu sentimentální pubertální jednoduché.
Vytáhla jsem si tu nejkratší sirku. Udržela jsem v sobě naštvané zakletí. Teď je to na mě.
Andrea se na mě trochu ublíženě podívala,ale další dvě kámošky úlěvně vydechly, když věděly,
že ony nemusí. Byla to sázka, sázka o lásku.
Když jsem byla ve škole pokusila jsem se ho párkrát nenápadně potkat. Dařilo se mi skvěle. Do pár dní
už o mě věděl, potom to šlo jako po drátkách. Bylo otázkou chvíle dostat na něj číslo a odeslat sms. Dalo by se o mě říct,
že jsem byla skvělá. Usmívala jsem se, prostřednictvím té udrbanější společnosti jsem o něm zjistila všechno, co jsem
potřebovala a k němu se doneslo, že se o něj zajímám. Všechno to bylo perfektně promyšlené. Jmenoval se Lukáš a
chodí s naší nejprotivnější "kamarádkou". A Andy do něj byla dlouho trochu zblázněná, proto teď tohle. Cíl byl připravit
jí o něj.
Sraz jsme měli v mojí oblíbené bagetárce. Vtipný bylo, že jsem si ho, až do té doby, kdy mi ho Andy ukázala nevšimla.
Postupem času jsem si všimla, že vypadá dobře, má v sobě nějakou jiskru. Obvykle si takovýhlech kluků všímám sama.
Nebyla jsem ani nervózní, červenat jsem se přestala už v dětství. Martina, Andy a Sára seděli vedle u stolu a snažily se tvářit
nenápadně. Už jsem je živě viděla, že jak otevře dveře vybuchnou smíchy. Andy možná naštvaně protáhne obličej.
Otevřeli se dveře a on vešel. Trochu se oklepal a spadl z něj sníh. Zvědavě jsem se naklonila na stranu a pozorovala, jak se venku chumelí. Konečně pořádný sníh, už bude za pár dní prosinec. Jak jsem se nakláněla, až k té poslední štěrbině ve dveřích za sněhem, ztratila jsem rovnováhu. Ozvala se hlasitá rána, jak si židle posunula a já tvrdě dopadla na zadek. Pomalu jsem zvedla pohled a před sebou viděla Lukáše, jak špatně skrývá pobavený pohled.
"Bodla by se otázka - Jsi v pořádku?-"řekla jsem provokativně a posadila se zpátky na židli. Od vedlejšího stolu jsem slyšela jakoby tiché dávení a chrochtání, takže jsem přesně věděla, že se všechny tři lámou smíchy. Všechno šlo nádherně, seděli jsme tam skoro dvě hodiny a pokaždé když jsem se podívala na holky už vypadaly z toho čekání otráveně, ale já jsem se zatím docela bavila. Pořád tam byla taková zeď rezervovanosti přes kterou jsem ho neplánovala pustit. Pořád tu bylo to, že jsem to na něj jenom hrála, ale stejně, byla jsem, sakra, dobrá herečka. Jenomže nakonec přišel šok. Přímo od něho. Myslela jsem, že se dohodneme na další schůzce. Ledová sprcha.