Pár hlášek nebo konverzací nebo čehokoliv co se mi líbilo v mých knížkách :-) pouze zlomek:-)
Více než nic
- "Máme na to celou noc"řekne a roztáhne ruce vzhůru k nebi.
- Je to jako když jdete večer na procházku lesem a s někým mluvíte. Jaký je ten důvod, že oba šeptáte a máte ztišené hlasy?"
- Bude v bezpečí, dokud s ním nebudeš ty!" Tohle byl ten důvod proč nemůžeme být spolu. Normální vztahy takový problémy nemají.
- Nechtěj po mě, abych oznámil Svolávači, že jdeš také proti němu. Ony byly lepší než jsi ty a obě zemřely. Neudělej stejnou chybu jako ony."- Udělala jsme stejnou chybu jako ony.
- Já se bojím. Nechci dávat svůj život všanc. Jsem si téměř jistá, že to nedokážu.
- -Co sakra děláš v mojí hlavě?-
- "Nějakej Svolávač nebo co, Marian a Drew, jo tělo budu muset najít a když je po -smrti- tak by mělo bejt asi v hrobě, typnuls to správně, gratuluji, cena je tvoje"řeknu jim oboum sakrasticky. "Ona říká -Nějakej Svolávač-"řekne Mariana šokovaně. "Ty se budeš hrabat v hrobě?"doplní jí hořce Drew.
- "Hlavně to nepouštěj!"zavrčí podrážděně na Marian a já nepatrně vykouknu, abych spatřila, co dělají. Vyrazí mi dech, když spatřím, jak jdou do kamenného domečku a každý v jedné ruce podpírá rakev.
- "Tohle je můj obličej!"zavčím naštvaně a ukážu na sebe."Ty máš moje tělo!"vrátí mi to stejně dívka v mém těle.
- "Patience, nebuď blázen. Tohle je moje věc."řekne pořád překvapeně."A moje tělo"dodám.
- "Ona vypadá tak..."řekne nevěřícně Andrew a mě zaplní vlna žárlivost. Možná nemá proč, ale koho by nepopudilo, že ta holka je po smrti a vypadá ještě líp než většina lidí jako živých?
- "Na nebi je tolik hvězd"řekne okouzleně. Přivřu oči. Právě pršelo, nemůže vidět žádné hvězdy.
- "Lidé, co milují dokáží nemožné věci. Lidé, co milují se ničeho nebojí."z
- "Síla myšlenky, slova a činu."
- Proč někdo chce něco neobyčejného? Protože to je to krásné. To obměkčí srdce a zastaví dech. Přesně to teď září kolem nás.
Kniha Vyvolených
- Já mám jenom to, co můžu mít. Můžu se snažit být odvážná a musím poslouchat a přizpůsobit se.
- Ale ty slova jako by se odrážela v mojí hlavě jako ozvěna. A děsí mě ze všeho nejvíc.
- Neměla bych si číst hororové knížky. Hlavně ne ty, které už se jednou staly.
- Otázka proč by se zamilovat zrovna do mě by byla špatná. Správna otázka by byla, jestli jsem vážně někdo, koho dokáže mít opravdu rád.
- A Constantin patří mezi ty Vyvolené v jakémkoliv smyslu.
- "A proč se teda chováš jako děvka ty, když se z mojí strany nemusíš bát?"
- Emoce jsou vidět jenom když se mi směje, omlouvá se nebo mě otrávý. To otrávení by mohl vynechat. Vážně.
JO tyhle hlášky mě dostávají znova a znova :D:D:D