Březen 2008

7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 5.část

27. března 2008 v 22:09 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
Nejsem si jistá, jestli to co cítím je strach. Spíš vzrušení. Předtím se toho stalo tolik, že bych mohla být trochu otrkaná. Nezažila jsem tolik hrůz jako v té knížce, nikdo mi nedával injekce ani nic podobného, ale bylo to stejně špatné. Naučila jsem se přijmout to, že nemám žádné schopnosti a i to, že tam jsem je měla. Byla jsem až děsivě mocná. Ničilo mě to a teď můžu být alespoň z části normální.

7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 4.část

24. března 2008 v 10:40 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
Když jsem večer ulehala do postele bála jsem se zavřít oči. Měl pravdu, sledují mě. A pořád něco chtějí. Něco hledají. Možná našli věc, kterou hledali, jenom nebyli schopni si jí odnést. Odpoledne jsem se vrátila domů a našla jsem na mojí staré šparkovnici tmavé kruhy. Otevřela jsem jí a amulet ležel pořád na stejném místě. Jenom od něj se nesly tmavé šmouhy. Někdo se ho snažil sebrat. Někdo zlý nebo dobrý, ale byl to někdo od nich. Člověku by neublížil. Chrání mě a chrání i sám sebe. Teď už vědí, že ho mám. Mám samotné srdce jednoho amuletů a není tak těžké spojit si od jakého amuletu.

7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 3.část

9. března 2008 v 11:59 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
Vešla jsem do malé tiché kavárny. Sedla jsem si do nejtemnějšího koutu tak, abych viděla na dveře a vlastně na celý lokál. Byla jsem trochu paranoidní, no od té doby, co jsem si všimla, že mě sledují. Líbilo se mi, že nikdo nemůže vidět na co se kouknu. Zapnula jsem připojení na internet a začela znovu hledat. Cokoliv. Nějakou zmínku o něčem podezdřelém. Po tom, co jsem se vrátila domů jsme se přestěhovali. Jenom kousek od našeho velkého města do ještě většího města. Šla jsem znovu do školy, znovu jsem začínala od začátku. Ale nevadilo mi to, byla jsem ráda, že nemusím nikomu nic vysvětlovat. Nikdo se neptal. Aféra se zmizelou dívkou, která byla zapletená v podivné události tady neexistovala.

Ernest Hemingway - Stařec a moře

9. března 2008 v 0:34 | Lentilka |  Classic

Stařec a moře

Příběh vypráví o starém muži, který má silný citový vztah k malému chlapci. Občas společně loví a stařec se vydá sám na moře. Dál od pevniny než ostatní rybáři. Chytí obrovskou rybu a začíná boj s přírodou. Oba vytrvají a pár dní se společně přetahují. Ryba začíná být vysílená, ale stále táhne loďk dál od pevniny. Stařec se pere sám se sebou i s ní. Uvažuje o svém vztahu k rybě. Vyrovnaný boj starce s mořem, který nakonec vyhraje. Porazí rybu ale na cestě zpátky o ní přijde. Útočí na něj žraloci a z jeho ryby nakonec nezbyde skoro nic. Vrátí se vyčerpaný domů, kde je spokojený nad vítězstvím nad svým bratrem, rybou, ale zklamaný z toho, že mu moře jeho vítězství vzalo. Chlapec se o něj stará a slibuje, že budou znovu lovit spolu a že mu přinese štěstí, které stařec už dlouho nemá.

Překvapivě docela zajímavá knížka, kdybych to nemusela mít jako povinnou četbu nedostala bych se k tomu, ale takhle se mi to i líbilo a nezdálo se tak hrozné, jak jsem čekala. Možná časem přečtu i něco jiného od Hemingwaye. :-) Doporučila bych vám to, jestli chcete poznat příběh o osobním vítězství. Je to příběh, kdy člověk bojuje s mořem a vyhraje, sám v sobě. Hemigway vystihl vše velice pozoruhodně a věrohodně.

http://photoshopcontest.com/images/fullsize/95773904621274100a262d207a24a96a04dd64ba263147.jpg

7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 2.část

5. března 2008 v 13:14 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
----------------------------------------------------------
Katherina se posadí vedle mě na postel a přátelsky se usměje. Teď bych v ní dokázala vidět přítelkyně, ale čekám dál. Protože její úsměv měl být uklidňující. Měl být, protože se mi chystá říct něco, co se mi nebude líbit. Tohle není žádná nadpřirozená schopnost. To je pouze můj talent. Dokážu vycítit to, co se lidé snaží skrýt. A ona je doopravdy dobrá herečka.
"Zítra si sbalíš věci a pojedeš domů. Rychleji to nezařídím,"řekne a v jejích hlase je slyšet pýcha, že to tak dobře zvládla. Mohla by být v tomhle všem nová. Chová se na to. Stále nic neříkám. Věřím, že přijde moje děsivé ale.
"Má to ale jeden malý háček,"zaškaredí se jako školačka, kterou nachytaly na záchodech při kouření. Pořád mlčím.
"Nesníš o nás nikomu nic říct, jediná zmínka, která uteče ven a my se to dozvíme. Neměla by ses s nikým z nás stýkat, ne často, neměla bys o nás mluvit,"rozpovídá se a já si téměř úlěvně oddechnu. Tohle bude jediný problém?