close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 5.část

27. března 2008 v 22:09 | Lentilka |  Kniha Vyvolených
Nejsem si jistá, jestli to co cítím je strach. Spíš vzrušení. Předtím se toho stalo tolik, že bych mohla být trochu otrkaná. Nezažila jsem tolik hrůz jako v té knížce, nikdo mi nedával injekce ani nic podobného, ale bylo to stejně špatné. Naučila jsem se přijmout to, že nemám žádné schopnosti a i to, že tam jsem je měla. Byla jsem až děsivě mocná. Ničilo mě to a teď můžu být alespoň z části normální.

Ale měla jsem jenom pocit. Někdy mi rukama prošlo podivné zachvění. Cítila jsem někde vevnitř sílu a napadlo mě, že moje moc není pryč. Jenom je tam pohřbená a kdybych se vážně hodně snažila, mohla bych jí probudit. Ale to neudělám. Tohle mohl být další důvod, proč jsem se vrátila. Polepšit se.
Projeli jsme kolem centra města a jeli jsme dál. Bolelo mě, jak jsem viděla povědomé místa. Mířili jsme kousek dál, do malé vesničky, kterou jsem neznala. Bylo tady kolem tolik vesnic. Ale teď jsme dojeli před vilu. I teď večer v ní svítila hromada oken a vypadala přátelsky. Věděla jsem, že vevnitř to nebude nic milého, ale pořád měla ten dojem pohostinosti. A teď už hned za námi stálo nějaké auto. Nechávali nás napokoji, pouze nás sledovali. Dojeli jsme k bráně a nějaký muž jí automaticky otevřel. Nechápala jsem to, ale neptala jsem se. Začínala jsem si zvykat na to, že jsem stále překvapená.
Vystoupila jsem z auta a narazil do mě prudký vítr. Možná jsem si měla vzít něco na sebe. Nechtěla jsem tu stát jenom tak v mikině a vědět, že nic víc s sebou nemám. Ale když ke mně Constantin přišel a chytil mě za ruku uvědomila jsem si, že nic víc nepotřebuju. Zatím. Potom mě bude štvát, že nemám oblečení, věci, ale stejně jsem věděla, že to stojí za to. Opustit všechno. Nejspíš už jsem si zvykla na vypjaté situace a normální vztah bych už nejspíš nedokázala udržet. I když jsem to neměla ráda, prostě už jsem zapadala do tohodle světa. A byť jenom okamžik tady s Constantinem stál za to. Zítra se můžu probudit a litovat, že nemám svůj život, ale tenhle okamžik za to stojí. Nebudu litovat toho, jak jsem si vybrala.
Vejdeme malými dřevěnými dveřmi dovnitř a já spatřím malé světla upevněné na stěnách. Všude visí obrazy a nebo je tu malovaná tapeta. Nedokážu pochopit, kde na to berou věci, ale s jejich instinktem, schopnostmi a vším se nedivím, že mají dost peněz. Mimo to, jsou všude okolo jenom si jich nikdo nevšímá. Nikdo z lidí není normální a oni jsou jenom trochu víc divnější než ostatní a to se ztratí.
Trochu nervózně stisknu Constantinovu dlaň a on mě letmo políbí na čelo. Sama bych sem nevkročila. Nejsem ten typ holky, která se rve do nebezpečí kdykoliv může. Jsem ten typ, který se ocitne v jakémkoliv nebezpečí, které se v okolí naskytne. Nedobrovolně samozřejmě. Obvykle. A teď to nebezpečí můžu i cítít, když vejdeme do malé místnosti s křesli a tam k nám zády otočený stojí pán Mors. Sám vůdce. A není z nás nadšený ale ani překvapený. Nejspíš je dobře informovaný parchant.
"Sofie, dohoda padla co?" Řekne a mám pocit, že jsem tam zaslechla i trochu smíchu. Nečekala bych od něj tenhle tón, vlastně jsem nečekala, že na mě promluví. Nechci aby na mě mluvil sakra.
"Chci abys mě i jí nechal nadobro napokoji,"předloží svůj návrh Constantin pevným a nekompromisním hlasem. Teď konečně pochopím proč ho chce vůdce na svojí stranu. I tady a když oba skoro nemluví cítím tu moc a autoritu, která z obou vychází. A kdyby Constantin mluvil na mě nekompromisně bych se podřídila. Je to strach, co nutí vůdce jít po nás. Ale Constantin neví, že já mám taky strach. Ten největší ze všech. Že ho ztratím. Předtím odešel a já neměla ani šanci dát mu sbohem. Ani moje moc nebyla natolik silná,abych ho zachránila. Byla jsem i tou mocí zkažená. Musela jsem se vrátit. Už tak jsem oba naše osudy změnila. Ale pořád ho musím chránit. Nesmím ho nechat proti tomu bojovat, jeslti to někdy teď nevyhraje a neodpoutá se od toho zla, tak ho donutím se k nim přidat. To mu totiž může zachránit život. Dlouhý boj mezi oběmi stranami mi ho vzal. A to se znovu nestane.
"Patříš k nám,"zavrčí vůdce. Teď konečně se otočí a jeho oči jsou černé jako uhel. Přeběhne po mě strach a já znovu silněji stisknu Constantinovu ruku.
"Myslím, že tohle není jenom tvůj názor, mělo by se rozhodnout, svoláme radu,"řekne Constantin a v očích mu prolétne pobavený záblesk. Je to jako by žertoval. Nemám na žertování chuť ani sílu.
"Jak si přeješ,"zavrčí vládce, ale zní to jako by nás oba nenáviděl. Nejspíš taky nenávidí. Aniž by se Constantin na něco ptal vyvede mě z pokoje a zamíří chodbou pryč a nahoru. Vejdeme do velkého pokoje a jenom co se za námi zavřou dveře trochu úlevně si oddechnu. Ve stejnou chvíli mě Constantin obejme a přitiskne k sobě.
"Nevím, jak je přesvědčíme,"zašeptá mi do vlasů a pořád mě drží. I když to zní hrozivě, neuvědomuji si tak dopad těch slov. Mám pocit, že teď nemůžu být bezpečnější chvíle. Šťastnější a spokojenější. Teď cítím to, co mi tak dlouho chybělo. Je to jako posedlost, je to nejspíš láska. Mám špatné chápání lásky, ale i tak. To co teď cítím, tu nervozitu, když se mnou není a spokojenost ať děláme a děje se cokoliv když jsem s ním. O to nechci přijít. A nenechám si to od nikoho vzít. Už ne. Znovu ne.
"Co se stane na té radě?" Zeptám se po chvíli, protože to znělo škodolibě, když to dole řekl vůdci.
"Sejdou se vůdci obou stran i lidí, potom přijdou i nejvyšší členi různých skupin Vyvolených a někteří svobodní. Od svobodným čekám podporu. Nikdo by neměl nikoho nutit dát se k nim, ne tak dlouho a tak úpěnlivě jako mě. Proto by mě měl nechat na pokoji, ale jestli předloží dobré důvody a vyděsí je natolik, že s ním bude většina souhlasit, nevím, co budeme dělat,"vysvětlí mi to Constantin trochu zoufale.
"A já? Můžu já nějak pomoc?" Zeptám se znovu po chvíli, kdy je mezi námi ticho.
"Budeš tam se mnou, budeš hlavní důvod, proč se k nim nepřidám, vystavím tě od některých stran obrovskému nebezpečí a z některých stran naprosté ochraně. Ale záleží na rozhodnutí, proto se mi to nelíbí. Budeš v nebezepčí a v nejistotě. Každý hlas může o tobě i o mě rozhodnout, každé slovo a pohled,"vysvětlí mi to a sevře mě v náručí. Jsem sama překvapená, že nešílím strachy. Ale nějak jsem počítala s tím, že to nebude vůbec lehké. Sice jsem netušila, že tak moc, ale stejně. Nebude to lehké, ale zvládneme to. Proč bych se sem jinak vracela, kdybych neměla změnit můj i jeho osud. Osud nemůže být pevně daný a i kdyby byl. Přede mnou se prostě bude muset přizpůsobit, protože já mu nedovolím dělat si, co chce. I kdybych v sobě měla znovu najít svojí moc a vrátit se v čase ještě jednou. Dokonce mám plán, jestli všechno tady selže.
Plán, který by se Constantinovi nezamlouval v žádném případě. On bude radši, když já budu v bezpečí i kdyby on tady neměl být. Ale můj plán by byl jít do minulosti a změnit jí. Změnit jí ale tak moc, že nevím, jeslti bych to přežila, ale hlavní pointa by byla zachránit Constantina. Udělat z něj normálního člověka. Nechat ho na straně dobra, svobodného. A tohle mi Constantin sám nikdy nedovolí. Hlavně protože bych to nejspíš nepřežila, ale na tom zase tolik nezáleží. Ne jestli to dopadne znovu stejně jako v knize Vyvolených.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anefkaa anefkaa | Web | 29. března 2008 v 9:47 | Reagovat

Doobře, ale asi by si sem měla dát, jak dopadla ta kniha Vyvolených, jelikož ti, kteří to nevědí, můžou být dost zmatení....

Jinak je to špica jako vždy!!! :o)))

2 Andreica Andreica | Web | 30. března 2008 v 12:09 | Reagovat

No souhlasím s Anefkou, jak dopadla kniha Vyvolených :)? Je to krásný pokráčko. Jsem zvědavá, jak ta schůze dopadne...

3 Andreica Andreica | Web | 7. dubna 2008 v 8:45 | Reagovat

Pokráčko??:)

4 Lentilka Lentilka | Web | 7. dubna 2008 v 19:37 | Reagovat

nevím, možná:-) nějak nemám moc chuť psát ani moc čas a přestalo to psát tolik lidí, tak se ale stejně omlouvám :-) budu se snažit:-)

5 Nat Nat | 8. dubna 2008 v 15:04 | Reagovat

Možná nepíšem jak e nám z netrpělivosti klepou ruce....:). Ale já sem koukám i párkrát denně...jesli náhodou něco...třebas:)

6 Andreica Andreica | Web | 8. dubna 2008 v 17:47 | Reagovat

Jsem stejná jako Nat, taky sem koukám několikrát denně. A s tou náladou tě naprasto chápu, taky jí poslední měsíc procházím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama