Květen 2008

1./Mezi životem a smrtí 2.část

19. května 2008 v 21:11 | Lentilka |  La fin
Trochu roztřeseně se postavím a zjistím, že nepropadnu zemí tak, jak jsem si dřív myslela, že se to musí stát, když jste duch. Cítila jsem pod nohama pevnou zemi, ale moje tělo bylo jako roztřesené. Kdybych jezdila hodinu na kole po kamínkách cítila bych se stejně. Nebo jezdit po neupraveném povrchu na skateboardu. Tahle přesně se třásly moje nohy.
Pokusila jsem se dotknout svého těla, ale projela mi ruka, jako kdyby tam žádné tělo nebylo. Jediné, co jsem cítila byl větší příval tepla. Cítila jsem, jak se mi do očí nahrnuly slzy. Takhle to nemůže skončit. Když se otevřeli dveře a dovnitř vešla máma jenom jsem k ní pomalu šla. Prošla jsem postelí a natáhla k ní ruku. Vůbec si mě nevšimla a šla dál k mojí posteli. Jenom v okamžiku, kdy prošla skrz mě, jsem si uvědomila, že se znovu začela třást a tiše vzlykat. Nevěděla jsem,co mám dělat.

1./Mezi životem a smrtí 1.část

17. května 2008 v 13:33 | Lentilka |  La fin
Pomalu jako bych to ani nebyla já, což nejsem, se posadím na židli. Hrdlo mi stáhne prudká úzkost a panika. Sevřu ruce do pěstí a zhluboka dýchát. Po chvíli si uvědomím, že na mě ta dívka mluví. Její oči jsou vystrašené a mě dojde, že musím být bílá jako stěna. Kolem mě je vlastně celkově veliký hlouček a všichni čekají, co se budu dít dál. Někteří vypadají vážně starostlivě a někteří vážně jenom čekají jestli bude nějaká show. S námahou zvednu ruku a naznačím, že jsem v pořádku. Hlouček ale stejně pořád čeká co bude dál.

C'est la vie

11. května 2008 v 21:51 | Lentilka |  La fin
Možná nedopíšu předchuzí knížku:-) ale náhle mě napadlo něco jinýho, možná jenom povídka, možná něco víc:-) jenom otázka, mám pokračovat?:D