Trochu roztřeseně se postavím a zjistím, že nepropadnu zemí tak, jak jsem si dřív myslela, že se to musí stát, když jste duch. Cítila jsem pod nohama pevnou zemi, ale moje tělo bylo jako roztřesené. Kdybych jezdila hodinu na kole po kamínkách cítila bych se stejně. Nebo jezdit po neupraveném povrchu na skateboardu. Tahle přesně se třásly moje nohy.
Pokusila jsem se dotknout svého těla, ale projela mi ruka, jako kdyby tam žádné tělo nebylo. Jediné, co jsem cítila byl větší příval tepla. Cítila jsem, jak se mi do očí nahrnuly slzy. Takhle to nemůže skončit. Když se otevřeli dveře a dovnitř vešla máma jenom jsem k ní pomalu šla. Prošla jsem postelí a natáhla k ní ruku. Vůbec si mě nevšimla a šla dál k mojí posteli. Jenom v okamžiku, kdy prošla skrz mě, jsem si uvědomila, že se znovu začela třást a tiše vzlykat. Nevěděla jsem,co mám dělat.