Možná nedopíšu předchuzí knížku:-) ale náhle mě napadlo něco jinýho, možná jenom povídka, možná něco víc:-) jenom otázka, mám pokračovat?:D
Nemůžu mu to vyčítat. Mohla bych, ale už ani na to nemám sílu. Zatmí se mi před očima. Cítím bolest, ale neproniká ke mně celá, protože jí tlumí šok. Výstřel. Šok. Vešla jsem do toho obchodu a očima připoutanýma k zemi jsem vzhlédla, až po té ohlušující ráně. Teď jsem si nadávala spíš za to, že jsem tam šla. Kdybych přišla o chvílí později nebo dřív nestalo by se to. Nestřelil by a já bych tady teď neumírala.
Prudce jsem se nadechla a otevřela oči. Rozhlédla jsem se po učebně plné lidí. Něco mě vzbudilo a ostatní vzrušeně koukali z okna. Postavila jsem se a nemohla jsem být už více zmatená. Nevěděla jsem, kde to jsem. Nevěděla jsem, co tam dělám. Před chvíli jsem ležela na podlaze toho malého obchůdku.
"Někdo tam venku v tom obchodě střílel,"znělo vyděšeně od těch lidí.
"Rachel, pojď taky k oknu,"řekl někdo a strhl mě k oknu. Byla to malá dívka s hnědýma obrovskýma očima a krátkými vlasy. Neznala jsem jí, ale hlavní co mě zajímalo bylo. Kdo je Rachel?
Haalda!! :o)