Září 2008

2./Nový svět 2.část

29. září 2008 v 20:58 | Lentilka |  La fin
"Kluci, co říkáte tomu, kdybysme jí vzali za dědou?" Zeptá se jeden málý klučina vysokým hláskem a vesele mu zajiskří oči.
"Jdi si za ním sám,klidně jí vem taky, jenom nechodtě po hlavních ulicích,"odbude ho ten zrzek a dál si ho nevšímá. Nikdo se nevšímá ani mě. Proto po chvilce váhání, jestli to bylo myšleno vážně klučina vstane a popadne mě za ruku. Docela nefalšovaně se rozeběhne chodbou pryč a mě táhne s sebou. Když vyjdeme ven, začne si vedle mě poskakovat a snažit se o pohvizdování. Všimnu si, že celé to město vypadá, jako by neodpovídalo době. Té době, co vládne ve světě lidí. Je tady kamenná zem plná prachu a bláta. Většina staveb je také kamenná, ale všechno jako by tam působilo mnohem živěji než ve skutečnosti. Kameny jako by nepatrně zářili a odráželi světlo, tráva, která si sem prorazila cestu, jako by vonělo mnohem omamněji. Měla jsem pocit, že cítím i seno, ale nikde jsem ho pořádně neviděla. Ale věděla jsem, že tady poblíž někde budou koně. Slyšela jsem ostré klapání podkov o zem i slabé řehtání. Celé město se muselo dělit na velké hlavní cesty a nespočet malých. Ani jsem netušila, jak velké to město může být. Možná nikde nekončí, nikde nezačíná.

2./Nový svět 1.část

6. září 2008 v 21:02 | Lentilka |  La fin
Pořád jsem si nebyla jistá, jestli nesním. Mrkala jsem očima, abych zjistila, jestli to zvládnu. Pořád jsem měla před očima ten obraz. Ležela jsem doma poklidně v posteli a zničeho nic se kolem mě objevila spousta doktorů a snažili se mě přivést k životu. Protože to jediné, co mi v tu chvíli znělo v hlavě bylo jenom "Já umírám,umírám..." Potom jsem se s trhnutím probudila ve své posteli a cítila se klidně, jako by všechno bylo tak jak má být. A nakonec jsem otevřela oči a nade mnou se skláněl ten zrzek. Tohle mi doopravdy připadalo jako ten pravý sen, ale něco ve mě mi napovídalo, že není. Znovu jsem se zadívala na ty kluky přede mnou a obočí se mi muselo zhrabatit, jak usilovně jsem přemýšlela.

1./Mezi životem a smrtí 4.část

2. září 2008 v 22:42 | Lentilka |  La fin
"Pravidlo číslo 1, nikdy se nenech chytit. Pravidlo 2, nezůstávej v tomhle světě moc dlouho. Číslo 3, nikdy nesmí být dva neúplní spolu dlouho. Chápeš, co to znamená?" Zavrčí na mě a povoluje a zatíná pěsti tak silně, že můžu cítit to napětí.