Listopad 2008

Change

23. listopadu 2008 v 22:36 | Lentilka |  Poem
Všichni jsme pořád poháněni jistou silou a ta nás nutí měnit věci kolem sebe.
Nenechávat je stejné.
Jistá cesta uniku před všemi nestrovnalostmi je změna.
Utíkáme před něčím, co se zdá být až moc perfektní.
Utíkáme před tím, co se nám nelíbí.
Netrávíme čas s někým, koho nemáme rádi a nechápeme
jak to, že můžeme tolik lásky věnovat jenom jednomu člověku.
Utíkáme před vším, dobrým i zlým.
Někdy zase děláme špatné i dobré.
Nedokážeme věřit ve stabilitu a jenom těžko věříme lidem.
Jenom těžko neseme prohru,
ale radujeme se z výhry.
A někdy jenom z menších věcí,
které nás dělají šťastnějšími.
A skoro všichni jsme v tom stejní...
Nevěřit tomu, co máme před očima.
Nevidět pravdu ani jí neposlouchat.
Ale nikdo z nás ...
nechce být sám...
Ale všichni skrývají svojí tvář ale v podstatě jsme si všichni podobní...

Coldplay songs

23. listopadu 2008 v 11:55 | Lentilka |  My box=Stupid
Na co čekat?

Až uvidíš vykvést květinu?

Až zase zvadne po chvílí?
Čekala jsem na co?
Zaslepení a bláhový.
Lidé, co se zamilují...


When something is broken
And you try to fix it
What if you should decide?
když je něco rozbitý
a ty se snažíš to spravit
Co když by ses měl rozhodnout?

What if I got it wrong
That you don't want me there in your life
Co když jsem se spletla
že mě nechceš ve svém životě

Everything I know is wrong
Everything I do just comes undone
And everything is torn apart

vše co vím je nesprávné
vše co udělám mi přijde nedokončené
všechno je roztrhané na kusy

It is sweet I could taste in my mouth
You really broke my heart
zanechal jsi nejsladší chuť v mých ústech
skutečně jsi zlomil mé srdce


=Coldplay

První sníh

22. listopadu 2008 v 0:13 | Lentilka |  My box=Stupid
Přišel sníh, přišla zima
První sníh nikdy není záležitost jenom jednoho člověka. Týká se to všem. Od nejmladších po nejstarší. Když jsem dneska spatřila první sníh. "To není možné,"prolétlo mi hlavou. Bylo to jenom pár vloček, které se potulovaly kolem mého okna, ale stejně. Teď večer když se strhla větší bitva sněhu jsem dostala chuť se jít projít. Nemůžu jít ven sama a v noci. Můžu to obdivovat z okna. Sníh dostává věci do pohybu. Nikdo by se do prvního sněhu neměl vydat sám, protože to by mohl moc rozjímat. Jenom když pod nohami křupe vrstva sněhu a člověku sníh padá do vlasů, vytváří to tu správnou atmosféru. Je to laskavý a něžný okamžik. Jako když ti někdo přejede prstem po tváři a zastudí. Je to signál toho, že přišel čas šál, čepic a rukavic. Není pochyb, je tu zima. Zničeho nic a nečekaně. Nikdo nedoufal ani ve vločku do prosince. Ale ten už je taky za dveřmi. Čas neúnavně utíká a člověk se potom dívá na tokající zamilované dvojičky a zbývá mu jenom přebíhat od jedné ke druhé nebo se na chvilku odpojit. Nesnáším sníh za krkem.
Všichni to okouzleně pozorují, ty ledové věci co padají z nebe a rychle zase roztají. Já to můžu pozorovat taky. Padají první sněhové bitvy a staví se sněhuláci. Sama na to nemám náladu. Člověk se můžu procházet zasněžením lesem a nadávat, že mu mrznout prsty a psi můžou volně pobýhat a užívat si "tý podivný mokrý hlíny." Zase sama?
V zimě je nejlepší zachumlat se do postele a jenom ležet a lenošit. Možná i odhodlat se k novým věcem. Může popadnout kamarády a vyrazit ven. Všichni jsou v páru? Když sníh zase roztaje přejde i nálada, která přijde jenom v zimě. Ale jen někdo přežije zimu ve zdravý. :-P

My box=Stupid

21. listopadu 2008 v 23:48 | Lentilka |  My box=Stupid

Madagaskar 2

19. listopadu 2008 v 16:07 | Lentilka
Stále spolu. Stále ztracení.
Český název: Madagaskar 2: Útěk do Afriky
Originální název: Madagascar: Escape 2 Africa
Natočeno: USA 2008
Režie: Eric Darnell, Tom McGrath
Scénář: Etan Cohen
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Jada Pinkett-Smith (Gloria), Chris Rock (Marty), David Schwimmer (Melman), Ben Stiller (Alex)
Délka: 89 minut
Žánr: Animovaný / Komedie / Rodinný
a dál...
Video...

2./Nový svět 5.část

3. listopadu 2008 v 21:10 | Lentilka |  La fin
Dále už jsem se nedostala ke slovu a byla jsem úplně opuštěná. Rychle jsem se vydala za tím světlem, nelíbila se mi představa, že bych zase někde zůstala sama. Když jsem konečně zase stála u dveří, Rafael byl skoro na tom samém místě. Moje kroky, které k němu vedly ho vytrhly z přemýšlení, ale trochu se zamračil, když slyšel moje prudké oddychování, jak rychle jsem sem spěchala.
"Já bych měla nejspíš jít, ale ztratila jsem se a nejsem si jistá, kam mám jít,"řeknu rychle a snažím se popadnout ztracený dech.