Všichni jsme pořád poháněni jistou silou a ta nás nutí měnit věci kolem sebe.
Nenechávat je stejné.
Jistá cesta uniku před všemi nestrovnalostmi je změna.
Utíkáme před něčím, co se zdá být až moc perfektní.
Utíkáme před tím, co se nám nelíbí.
Netrávíme čas s někým, koho nemáme rádi a nechápeme
jak to, že můžeme tolik lásky věnovat jenom jednomu člověku.
Utíkáme před vším, dobrým i zlým.
Někdy zase děláme špatné i dobré.
Nedokážeme věřit ve stabilitu a jenom těžko věříme lidem.
Jenom těžko neseme prohru,
ale radujeme se z výhry.
A někdy jenom z menších věcí,
které nás dělají šťastnějšími.
A skoro všichni jsme v tom stejní...
Nevěřit tomu, co máme před očima.
Nevidět pravdu ani jí neposlouchat.
Ale nikdo z nás ...
nechce být sám...
Ale všichni skrývají svojí tvář ale v podstatě jsme si všichni podobní...
Heeeeej, tak to je vážně skvělé;)...povedlo se ti to...vyjadřuješ tu přesně mé pocity a určitě pocity další lidí;)