Trošku jsem změnila začátek kapitolu. Pro ty kdo stihli tu předchozí verzi :) (:nebudte zmatení
V ten moment, kdy mi to došlo, se stala řada věcí najednou. Moje tělo pomalu začelo mizet, já jsem vztáhla ruku na toho kluka, který stál přede mnou a čekal, co bude dál a oba jsme postupně mizeli. A já už věděla, co to znamená. Nic tak tragického, jenom jsem se přesouvala do světa těch mrtvých a nejspíš jsem se neměla už nikdy vrátit.
Tentokrát to bylo jiné. Už jsem se necítila tak živě a měla jsem v sobě neuvěřitelný pocit prázdnoty. Člověk by čekal, že si zvyknete na to, že umíráte, ale když umřete, je to jiná věc. Na to nikdo není připravený. Obzvláště ne na to, kde jsem se ocitla. Předtím jsem byla na tak nádherném místě, ale teď? Byla jsem v kostele a popravdě trochu vyděšená. Ten kostel byl obrovský a bylo v něm tolik světla a barev. Ale já se stejně třásla a vrhla jsem se k prvnímu člověku, kterého jsem viděla. Byla to postarší žena, která se nejspíš modlila. Nebyla připravená na právě mrtvého šílence. Ten kdo mi škubl rukou mi připomněl, že ho za ní pořád držím.