close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zlodějka č.2

23. listopadu 2009 v 20:59 | Lentilka |  Story
Když se vrátím, tak mám konečně pocit, že jsme si morálně vyrovnáni. Mám na sobě alespoň už spodní prádlo, džíny a tričko. Na stole na mě čeká voňavá káva. Rozlámaně si k ní sednu a podívám se na svého otravného společníka na protější židli.
"Tak to vysyp, kámo,"pobídnu ho a škaredě se na něj zašklebím.

"Já umím kouzlit, jak ti asi došlo. A všude po světě existují lidé, kteří mají také nějaké schopnosti. Z pohádek se stává skutečnost víš,"začne mi to všechno pomalu vysvětlovat, ale já ho ihned přeruším. Znám svůj svět a v něm jen tak někdo neumí nějaký nesmyslný blbosti. Dobře, tady pán je trochu Iluzionista,ale toť vše.
"Nevěřím ti,"odpovím mu přesvědčeně. Něco ve mně mě nutí poslouchat ho a část mě mu chce taky pomoc, ale ta realistická část mi říká, ať ho pošlu pryč a nepletu se do toho.
"Uvěříš tomuhle?"
Položí svou ruku na mou tak rychle, že si toho sotva povšimnu. Většina lidí není rychlejší než já. A s tím dotekem ucítím jeho teplou dlaň a ránu jako by od elektřiny, která mnou projede.
Před očima se mi objeví dívka. Neznám jí, ale její tvář ve mně vyvolá silný ochranitelský pocit. Ruce má svázané před sebou a sedí na studené kamenné zemi. Všude kolem ní je tma, jediné světlo je měsíc, který vychází z malého okna na stěně. V tu samou chvíli, kdy zkoumám její obličej na mě upře pohled. Přímo na mě, jako kdyby mě mohla vidět. V hlavě se mi rozezní hlas. Tichý úpěnlivý šepot, "Susan, pomoz mi!"
Odtrhnu od něj svou ruku jako kdyby mě uštkl jedovatý had. A on se mi snaží úpěnlivě vysvětlovat, že tohle je to, co on vidí každý večer. Každou minutu, kdy si dovolí popustit myšlenky. Ta dívka. Když o ní mluví, má takovou něhu a starost v očích, že je téměř nemožné mu nevěřit. Snad i já už trochu věřím, že tady skoro není z vlastní vůle.
Hledal mě pouze proto, že ona ho o to poprosila. Naprosto jedinečným způsobem. Prostě mu v myšlenkách ukázala můj obličej. A on mě podle toho našel. Teď už jenom ví, že potřebuje moji pomoc. A já mu nemůžu říct ne. Protože teď už se mi dostala do hlavy taky. Jako kdyby mě teď mohla vidět a slyšet. A já to prostě nemůžu říct.
"Pomůžu ti,"řeknu tiše a trochu ztrápeně.
Ale jak jí najít? Kdybych měla sebemenší nápovědu, ale já znám pouze tvář. A Zaklínače, který toho také moc neví. Zná její příběh. A také mi ho převypráví. Objevila u sebe schopnost vidět a slyšet věci, které se staly nebo mají stát. Za chvilku se naučila to ovládat a zlepšovala se. Snažila se pomáhat lidem, ale povedlo se jí to pouze občas. Narazila na někoho, na koho ani její schopnosti nestačili. Zaklínači neukázala jeho tvář ani neřekla, kdo to je, ale byl to někdo silný. Ten přišel na její schopnost a teď je využívá pro sebe. Využívá vědmu, která nás teď prosí o pomoc.
Viděla jsem jí. Nebyl to typ holky, která by se o sebe dokázala obzvlášť postarat. Kdyby neměla ty její super schopnosti, tak bych jí od normálního člověka nerozeznala. Až na to, že byla překvapivě pěkná. Měla symetrickou tvář a opálenou kůži. Krátké černé vlasy a hnědé oči. Bylo na ní cosi tak zvláštního, že mě to upoutalo na první pohled. Byla krásná takovým podivným tajemným způsobem. Ode mě se nemohla více lišit. Já jsem byla vyšší postavy, měla jsem ty dlouhé krásně nohy, které jsem mohla kdykoliv použít, když jsem potřebovala odněkud utéct. Jako třeba včera večer. Vlasy jsou měla skoro stříbrné, rovné jako hřebíky a sahaly mi až do pasu. Nikdy jsem nepoznala nikoho se stejnou barvou vlasů, tahle zvláštnost se nehodila, když jsem se snažila být nenápadná. Ale kdo to chce mít jednoduché co? Oči jsem měla zelené, ale tak podivně, že měnily barvu a byly skoro jako kočičí.
Teď mě ale spíš zaujal ten, kdo seděl přede mnou. Byl tak impozantní, vyzařovala z něj síla a odhodlání. Popravdě bych si nepřála stát proti němu v boji. Nepřála bych to nikomu.
"Tak oficiálně se jmenuji Susan,"představím se mu a natáhnu k němu ruku.
"Samuel,"odpoví mi a stiskne mojí dlaň.
"Měli bychom začít hledat, ať tebe a tvojí malou přítelkyni mám z krku,"pronesu pobaveně a zvednu se k odchodu.
"Jak jí chceš najít?"
"My špaťňáci máme svoje metody a zdroje,"odvětím pobaveně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hilaryerhard-duff-4ever hilaryerhard-duff-4ever | Web | 23. listopadu 2009 v 21:04 | Reagovat

Moc pěkný blog :]

2 míša míša | Web | 23. listopadu 2009 v 21:04 | Reagovat

ahojky právě rozjíždím holčičí blog..prosím přijď se kouknout a třeba se i zapiš do klubu mooc prosím  a promin za reklamu

3 Andreica Andreica | Web | 24. listopadu 2009 v 13:44 | Reagovat

tak to jsem zvědavá, jaký mají ti špatňáci způsob hledání;)

4 anefkaa anefkaa | Web | 24. listopadu 2009 v 18:58 | Reagovat

Opravdu mě nikdy nedokáže nepřekvapit, jak sebevědomě se dokážeš popsat. :D :D To fakt člověk až žasne, nechceš mi toho trochu půjčit? :D :D

5 kimy kimy | 4. prosince 2009 v 20:16 | Reagovat

je fajn, že jsi zase něco přidala a tohle se ti musím přiznat fakt povedlo, těším se na pokráčko :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama