Říjen 2010

Tonight Trick or treat

31. října 2010 v 22:28 | Lentilka |  Fejetony
lentilka

Trick or treat


Zrůdy a strašidla, vylezte ven!

Halloween je čas pro ty ošklivé, děsivé, na okraji společnosti. Normálně se jich bojíme. Nemluvíme o nich. Ale jsou mezi námi.
Oslavujeme přeci čarodějnice a všechno kolem černé magie.
Mrzí mě, že v Česku se to neslaví. Máme Mikuláše. Ale přeci jenom nám chybí ten jeden svátek, kdy se každý navlékne do nějakého kostýmu a poté jdou škemrat o slatkosti.
 Miluju sladkosti. Miluju převleky. Proto mi chybí Halloween.
Protože o Halloweenu víte, že všude můžete potkávat strašidla. Já je totiž potkávám každý den. To už taková zábava není.
Pro mě je občas celý svět takové panoptikum strašidel a zrůd. Pokaždé potkám nějaké. Denně.
Všichni jsou totiž svým způsobem tak hezky zohyzdění.Mají své mouchy. Ale to je účel tohoto svátku? Ukázat to špatné v nás.

Miluju pohádky, takže já bych nejradši šla za nějakou kouzelnou vílu. Byla bych krásná, rozdávala úsměvy a smála se. Normálně se totiž za vílu doopravdy nepřevléknu.
Kdyby každý den byl takový. Protože dneska je všechno možné. Dnes i čas se zbláznil!

Trick or treat! Děti pořád něco chtějí. A vždycky nám také něco provádějí. Na Halloween to jenom všichni čekají.
Víte, co to tedy slavíme? Oslavujeme to, že zítra jsou dušičky. Oprašujeme naše vzpomínky a vzáváme poctu všem, kteří tu nejsou nebo nás straší. Proto jsou symboly tak jasné. Kočky, které jsou prohnané a krásná. Sovy, které jsou modré, ale nebezpečné.
A nakonec dýně. Proč dýně? Možná proto, že někteří z toho umí udělat tu zákeřnou ozdobu, která se šklebí a straší mě i ve snech.
Protože já mám pocit, že o Halloweenu je všechno možné. Duchové létají nocí. Strašidla se baví. Na druhou stranu je to dost děsivý svátek, nemyslíte?
Jsem jedna z těch, která dělá obličeje, jak se ničeho nebojí.
Ale ve skutečnosti jsem docela posera!
Protože potkat teď ducha, když se blíží půlnoc a nebo nějaké jiné strašidlo, tak asi vezmu nohy na ramena!
Možná jsem ale jenom vyčerpaná z toho zmatku kolem.

Strašidelný a krvavý svátek! Upíři mají pré, vlkodlaci běhají po lesích a duchové poletují ve vzduchu!
Jestli některá z vás vzlétne dneska do noci, dejte si pozor, ať vás nikdo neuvidí! Taky by vás mohli upálit!

Claudia Gray - Evernight

26. října 2010 v 16:35 | Lentilka |  Vampire

Claudia Gray - Academy Evernight

(Covers from AMAZON )

gray_evernightAnotace :Raquel se ke mně naklonila a zašeptala: "Nemáš někdy pocit, že na téhle škole je nějaké …zlo?" Hlas se jí zachvěl. "Věříš ve skutečné zlo?"
Na tohle se mě nikdy nikdo nezeptal, ale přesto jsem znala odpověď. "Ano. Věřím."
Bianca chce utéct z domova. Rodiče ji odvezli z městečka, kde žila celý dosavadní život, a zapsali ji na akademii Evernight, strašidelnou internátní školu, kam chodí studenti, kteří jsou až příliš dokonalí: krásní, bohatí a bezohlední. Bianca ví, že mezi ně nezapadne.
Potom pozná Lucase. Je jiný než ostatní, neuznává snobská školní pravidla a dokáže se svým bezohledným spolužákům postavit. Přestože Lucas Biancu varuje sám před sebou, vzniká mezi nimi pouto, kterému ani jeden z nich nedokáže vzdorovat. Bianka by dala v sázku vše, jen aby mohla být s Lucasem, ale temná tajemství jsou nevyhnutelně předurčena k tomu, aby je od sebe odtrhla… a otřásla vším, v co Bianca až dosud věřila

Nemůžu říct, že by mě ta knížka nezaujala. Ale nemám moc důvěru v knížky u kterých se zasměju těm vyumělkovaným neuvěřitelným situacím. Protože v poslední době se mi stává, že se v knížce prostě zastavím a zasměju nad absurditou toho příběhu. A to není dobře.
Některé knížky mi totižp přijdou dobré od začátku do konce. Jediné, co mě tady doopravdy dostalo, byl ten zvrat. Protože jinak upřímně Bianca je možná zajímavá, ale Lucas byl podle mě tak trochu šmírák. Což se vysvětlilo. Ale možná to bylo prostě podaná pro mě nějak nezáživně.
Je to fantasy téma. Je to plné zajímavých momentů. Jenom to není kniha, kterou bych musela číst víckrát. Přečetla jsem, ušlo to a konec. Možná si přečtu druhý díl, ale nemusím oh mít teď hned.

4/10


STARGAZER

Anotace : Znovu jsem ho políbila, tentokrát pomaleji. Cítila jsem na zádech obě jeho ruce, a čím pevněji jsme se drželi, tím více jsem přemýšlela, jestli si můžeme být ještě blíž - a pak jsem si vzpomněla, jaký to byl pocit, napít se jeho krve.
Akademie Evernight: exkluzivní internátní škola pro nejkrásnější a nejnebezpečnější studenty na světě - upíry. Bianca, která se narodila dvěma upírům, odedávna věděla, že jejím osudem je stát se jednou z nich.
Ale Bianca se zamiluje do Lucase - lovce, který přísahal, že bude upíry celý život pronásledovat. Když byla na akademii odhalena jeho pravá totožnost, musel uprchnout.
I když Bianca a Lucas nemohou být spolu, nechtějí se jeden druhého vzdát. Bianca je ochotná udělat všechno pro to, aby Lucase znovu viděla, i když to znamená tajné střetnutí s lovci upírů z Černého kříže.
Bianca však není jediná, kdo něco tají. Když na Evernight vtrhne mocná síla, která Biance zřejmě usiluje o život, dozví se Bianca o sobě šokující pravdu!
hourglass

HOURGLASS

Anotace: Bianca obětuje vše, jen aby mohla být s Lucasem.
Po útěku z akademie Evernight, internátní školy pro upíry, najdou Bianca a Lucas útočiště u Černého kříže, sdružení fanatických lovců upírů. Bianca musí skrývat své nadpřirozené schopnosti, aby nepřišla o život. Ale když Černý kříž zajme jejího přítele upíra Baltazara, ztratí hra na schovávanou smysl.
Bianca a Lucas musejí znovu prchat, a to nejen před Černým křížem, ale také před mocnými vůdci z Evernightu. Ale i kdyby utekli až na konec světa, Bianca nemůže uniknout svému osudu.
Bianca celý život věřila, že jejich láska přežije vše… ale přečká i to, co musí nevyhnutelně přijít?


AFTERLIFE

Biance a Lucas vždy věřili, že nakonec budou spolu. Ale poté, co se z Bianci stane ducha Lucas se promění v upíra to už tak jasné není. Bianca musí bojovat s tím, v co se proměnila. A Lucas bojuje s přirozeností zabíjet. A jediné místo, kde mu můžou pomoci je Akademie. Ale její ředitelka vyhlásila duchům válku. Jak to můžou zvládnout, když jsou odděleni vlastní přirozeností? Bitva mezi duchy a upíry. Je jejich láska dostatečně silná, aby tuto výzvu zvládla?






Najít svět v jediném pohledu

24. října 2010 v 22:20 | Lentilka |  Fejetony


Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
- Robert Fulghum


ALFONS MUCHA - čtvero ročních období obrázek
Co nás to neustále pohání kupředu? Stále dál. Projít každým obyčejným dnem a vrhnout se do dalšího? Přemýšlet? Rozhodovat se?
Protože někteří lidé jsou k tomu pesimičtí. Vidí svět těma pravýma očima. Vidí to špatné, to zlo a nenávist. Ale bez nenávisti nemůže existovat láska. Bez věcí ošklivých by neexistovali krásné. Protože to svět je. Jeden velký kompromis.
A v mém světě neexituje nic, co by nemohla spravit. Nic, co by mě dokázalo tak uklidnit, tak jako fantazie. Protože mýty možná nejsou vědecky podložené. Ale lidé jim věřili. Možná to není skutečné. Ale má to něco do sebe.
Protože když sníme, tak poté můžeme žít ve skutečnosti. Když bdíme, tak můžeme prožít své sny. A když doufáme, tak vždycky můžeme vyhrát. Optimisté vládnou světu. Protože oni nikdy nestojí vzádu a nehledají chyby. Vrhají se stále dopředu a dopředu. A když narazí a osud je srazí na kolena? Vyskočí a ženou se neštěstí znovu vstříct. Pokaždé stejně.
Může to být láska k životu? Láska k někomu? Láska k sobě samému? Není to jedno? Když milujeme, tak můžeme cokoliv.
A nezáleží na tom koho,co a nebo kdy.
Když si člověk může vzít nějakou knihu a naprosto se tím světem nechat pohltit, neznamená to, že jeho svět je méněcenný. Je to jenom ta věc, že dokáže ocenit i jiné věci. DOkážu ocenit svět fatasy, kde je cokoliv možného. Pokaždé se musím vrátit. Ale nedělá mi problém, byť třeba jenom na moment, uvěřit něčemu neskutečnému.
Tak jako v Alence v říší dívů - Zvládla uvěřit sedmi nemožným věcem před snídaní.

 Z té malé dívky bychom se měli vzít příklad. Protože to lidé, kteří se nebojí prát se se světe, bývají šťastní. TO lidé, kteří věří v nemožné, jsou poté ti šťastní.
Protože každý z nás jednou zažije okamžik, kdy se nemožné stane skutečností.
Kdy sen se promění ve skutečnost.
A potom mi zkustě někdo tvrdit, že skutečnost je silnější než sen. Že historie je skutečnější než mýty.
Protože tak by to mělo být.
Optimista uvěří nemožnému.
Proč?
Protože věří, že i to je možné, ne? Jsem jedním z těch hloupých optimistů s hlavou v oblacích.
Můžete mi říkat nejbohatší chuďas.


The Wolves of Mercy Falls - Maggie Stiefvater

18. října 2010 v 18:08 | Lentilka |  Love
shiver
(Covers from Maggie Stiefvater)


Anotace:

Romance mezi vlkodlaky. Něžný milostný příběh prodchnutý působivou melancholií a tragikou.
V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, ale vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku vlci fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Ještě ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.


Dobře, možná mě to zajímalo už dlouho. Ale člověk se nemůže soustředit pouze na tyhle knížky. Mě hlavně pokaždé vtáhnou do jiného světa a já úplně zapomenu na svůj vlastní. Což si teď nemůžu dovolit tak často. Ale knížka Shiver je skvělý romantický příběh. Někdo ho srovnává se Stmíváním. To bych neřekla. Ať ho srovnáte s čímkoliv, je velice jedinečný. Ale na druhou stranu. Podle mě je hodně sladký. Protože většiny knížky je to příběh o problémovém páru, který se snaží být spolu. A konečně konec se zdá být takové rozjetí děje. Protože Sam je samozřejmě skvělý. Jenom s jeho popisem bych tolik nesouhlasila, ale to si každý může domyslet ne? Prostě je to příběh o dvou obyčejných lidech. Kteří nejsou až tak lidi. A jsou do sebe zamilovaní. Teprve další díl by mohl přinést další zaplétání děje. První díl je totiž skvělý. Ale našla jsem v něm pár pasáží, kdy jsem se prostě hloupě tlemila nad tím, jak moc sladké to bylo. Možná je to ale jen můj názor. TO já se vzdělávám knížkami, které nejsou pro dívky zase tak běžné. Ale tenhle příběh se mi líbil. Jenom je to spíš taková odpočinková knížka. Děj mě zajímá. Ale nemusím to nutně vědět. Prvotní nadšení z knihy opadne po pár hodinách. Možná i míň. To se radši vrátím k přemýšlení o Vampire Academy.

To, co ale doporučím, jsou dvě videa dole. Trailery ke knížkám. Ta hudba mi na tom přijde to nejlepší. Ta vypovídá snad nejvíc o knížce. Věřte mi!

5/10


linger
Příběh o chlapci, který býval vlk. A příběh o dívce, která se jedním stává. Jenom pár měsíců po tom Sam býval mystickým stvořením. Ale nyní přichází jaro a s tím i teplo. A to mění vlky zpět do jejich lidské podoby.
V prvním díle se Sam a Grace našli. V druhém se musí naučit, jak spolu zůstat. Protože musí bojovat, aby mohli být spolu. Grace se musí vzepřít svým rodičům, udržet své nebezpečné tajemství a zjistit, kým doopravdy je. Sam se zatím musí vyrovnat se svou vlčí minulostí a zjistit, co bude v budoucnu.
Do toho všeho se připlete i nový vlk Cole. A jeho minulost může zničit celou smečku. Dokonce i Isabel, která už přišla o svého bratra vlka. A je bezpodmínečně spoutána s Colem.









forever
Zakončení trilogie o vlcích v Mercy Falls. Jak by to mohlo dopadnout?

Blood promise and Spirit Bound

18. října 2010 v 17:52 | Lentilka |  Recenze
blood-promise

Blood promise

(Covers from AMAZON )

Konečně jsem se odhodlala dočíst Blood promise. Protože když jsem dočetla Shadow Kiss, tak jediné, co mě zajímalo, bylo to, jak to skončí. A autorka to udělala doopravdy dokonale. Knížka se čte skoro sama. Rose a její cesta na Sibiř. Hledání její pravé lásky. A to jenom proto, aby mohla splnit svůj slib. Postavy ke mně tak přilnuli jako kdyby to bylo skutečné. Všechny ty pocity byla popsány tak dokonale, že je skoro těžké, že se to nestalo. A když Rose dělá něco, s čím bych nesouhlasila, tak to dělá tak, že prostě neměla na výběr. Je to možná špatné, ale já bych to neudělala jinak. Je skrz naskrz dobrá a věří si. Z té bysme si měli vzít příklad. A její láska s Dimitrim? Ta mi na tom přiijde nejúžasnější. Možná i proto tolik trpím, když to znovu začnu číst. Protože mi to trhá srdce. Ale ten nejhorší moment pro mě přijde až v dalším díle. Rose si uvědomuje, co musí udělat. I to, co jí čeká. Zkouší si urovnat své priority. A obnovuje své přátelství. Kniha plná dobrodružství, lásky a nebezpečí. Stejně jako všechny předchozí.







Spirit Bound

spirit_bound



Rose dostala na výběr. A rozhodla se špatně. Po zjištění o tom, kdo je její otec i o Dimitrim se rozhodne něco dělat. Lissa se tentokrát rozhodne jí stát po boku a pomůže Rose s bojováním s její jedinou láskou. Rose se snaží dát šanci i Adrianovi, který je taky roztomilý. Ale já bych nejspíš dala přednost Dimitriovi. Ale ten už není na seznamu. Rose se musí rozhodnout co bude dál. Co všechno může risknout? A když už to všechno udělá, jaký to bude mít výsledek?
Protože ona si jde za svým. Ale něco prostě nezmění.

Jestli už jste četli, tak mi můžete podat review, co se vám tam nejvíc líbilo. Jaká část. Protože mě v hlavě prostě pořád leží jenom jedna část. I vytržená z kontextu. I jenom sama napsaná. Je to něco, co mě doslova šokovalo. Vytrhlo srdce z těla.
"I've given up on you,Love fades. Mine has."

Podle mě je tohle úžasná knižní série, kde jsou postavy nejen skvěle popsány, ale i děj pokračuje velice přirozeně. Upoutalo mě na tom doopravdy vše a i přestože jsem se tomu díky názvu dlouho bránila, tak jsem tomu po prvním díle Propadla. Protože mé první myšlenky byli takové, že Vampire academy už je docela uhozený název i na mě. Měla jsem za to, že to bude hloupá upíří kniha plná nicneříkajích frází. A místo toho se z toho stala snad nejlepší kniha, kterou jsem četla. S celým novým světem a lidmi v něm. S celou fantazií a láskou.

Už se nemůžu dočkat, až dostanu do ruky poslední díl. Jenom je na tom nejhorší, že mě jenom zajímá, jak skončí milostný trojuhelník. A jak to celé dopadne. Tak doufám, že si to budu moci přečíst brzy. Aspoň že v angličtině do dostanu už třeba tenhle rok. Čekání na český překlad by totiž mohlo být ještě horší!!

Ale nadšení z téhle knížky mě vážně překvapilo. Prostě úžasná...

Tolik lásky. Tolik odhodlanosti. Přátelství. Věčnost.




Věřím, že nevěřím, že svět je skutečný

13. října 2010 v 20:21 | Lentilka |  Fejetony

Věřím, že nevěřím, že svět je skutečný



Znáte to krásné poříkadlo? Neléčená rýma se léčí týden, léčená jenom sedm dní! Podle mě to přesně vystihuje celý problém. A pasuje to na každý další druhý problém. Protože všechny naše problémy trvají nějakou určitou dobu. A ta se nám zdá jako věčnost!
Když jsem nemocná právě teď já, tak se to snažím využít s knížkou u krbu a odpočívání. Jenomže to odpočívání taky není tak zajímavé, když člověk nemůže dělat vůbec nic. Protože když nemůžu, tak přece chci! A když to nemám, tak bych to ráda taky.
Dokud jsem zdravá, tak si toho totiž vůbec nevážím. Ani toho krásného počasí,co do teď bylo venku, si nevážím. Co s tím?
Když jsem si tenhle týden zkoušela maturity, tak jsem si říkala jenom "Sakra, co to má bejt?" Přišlo mi to lehčí na jednu stranu, těžší na druhou. Protože to všechno šlo vážně pohodlně a přirozeně, ale nemůžu se na to vůbec připravit. Kdo tohle vymyslet? Hlavně, kdo nám to chce dát, když jsme naprosto připravení a učitel ani neví, jestli nás může pustit na záchod?
Protože člověk se musí v nějaký moment sebrat. Nemůže se jenom pořád babrat v hloupostech. Musí dospět. Ale všechno to jsou hlouposti. Každý druhý chlap se chová jako dítě na věřejnosti, ten zbytek to pouze maskuje. A vyčítá jim to někdo? Ne!
Tak proč bych třeba i já nemohla být navždy mladá? Užívat si? Nemyslet tolik na budoucnost?
Strach a nervy z toho, co bude, mi nedají, abych se aspoň trochu nesnažila.
Ale jinak jsem naprosto otevřená všemu špatnému a rozptylujícímu.
Ráda přijdu domů a kouknu se na How I met your mother. Přečtu si nedoporučenou knihu (Vampire Academy 4). Potom bych si dala skleničku vína a až někdy potom se třeba podívala na učení. A když budu moc líná, tak si sednu k počítači a napíšu třeba nějaký článek, který mi prostě vyplyne z hlavy.
Protože mi se tak dlouho snažíme dospět, abych zjistili, že na tom nic není. Že ta doba, kdy jsme byli bezstarostní a mladí byla vlastně nejhezčí. Protože já si myslím, že sladkých šestnáct bylo prostě sladkých.
V osmnácti už se mi tolik věcí nezdálo tak roztomilých.
Protože nakonec je to stejně pohřbené někdo hluboko v nás.

Protože prostě nepodporuji názor, že jsem pět metrů v hnoji.
Většinou je to dno, pět metrů hnoje a potom já! Když už na dně, tak pořádně! Proč bychom s tím páraly.


A nejhorší je, že nás prostě tlačí čas. Někdo svůj život prožije se samou prací a někdo další se samou radostí. Co z toho si vybrat?
Protože den má přeci jenom 1 440 minut! Ale na druhou stranu má zase 24 hodin!
Vidíte tu krásu v tom? Tak málo a přitom tolik.
Věřím, že nevěřím na krásu okamžiku.
Věřím, že nevěřím na pravou lásku.
Věřím, že nevěřím, že na všechno mám dost času.
Ale zaručeně nevěřím, že by svět měl být takhle šedý!

Proč se honit za nemožných? Proč si neužít chvíli a netrpět zbytek dne?
Vědět, co dokážu, je lepší než vědět, co bych chtěla.
Dokázat, co chci, je jenom pro ty nejlepší.
A když už to zvládneme, tak pořád chceme víc.
Jak bláhoví, jak hloupí jsme.
Jak vidíme věci, které neexistují.
Kolik fantazie máme, není to úžasné?
Jak jenom to zvládnem, jak jenom zvládneme všechno, co člověk má zvládat?
Jsem přeci jenom člověk. Ale taky jsem ČLOVĚK!
Svět je velký hřbitov vyhaslích světel a jenom pár nás béhá okolo a rozsvicí svíčky!

(Picture from ´Google)

Semafor

10. října 2010 v 21:22 | Lentilka |  Fejetony
Semafor života
Teď, když se zamyslím, co všechno jsem mohla dělat. Právě stojím na červené. V tom je krásná paralela mého života. Pokaždé, když o něčem musím rozhodnout, je to jako stát na semaforech. Nejlehčí je, když mi někdo zelenou rozsvítí a já nemusím víc uvažovat. Horší je, když se o zelenou musím postarat sama.  Protože u mě se prostě strašně často přeskakuje oranžová - připravit k jízdě.Je to jenom stání na mrtvém bodě a potom do toho vletím, tak rychle, že nevím, jak se to vůbec stalo. A ti he ti heště te případ, kdy se rozjedu. Protože se stane i to, že bezradně stojím a čekám, kdy se konečně rozhodnu.
Nejhorší jsou ty případy, kdy naskočí oranžová. Já se připravím na rozjezd, ale potom tam naběhne znovu červená.
Má hlava pracuje samostatně a někdy nevím, kdy zrovna srdce nahodí červenou nebo zelenou.
Ale s oranžovou si většinou nechce hrát ani hlava, ani srdce. To se totiž dá vždycky rozmyslet.
A to není nic pro mě.
Buď jedeš a nebo stojíš. Nesmíš čekat, že ti někdo dá čas připravit se.

(Picture fromGoogle)

                          Lentilka


Zimní spánek

10. října 2010 v 21:11 | Lentilka |  Fejetony
Sama bych na to možná nikdy nepřišla.
Na druhou stranu jsem v té otázce měla dlouho jasno. "Co budu dělat dál?" Protože já jsem nikdy neměla tak úplně na výběr. Ne, že bych přímo chtěla. Já jenom nevěděla, co jiného bych mohla dělat. Možná to není nejlepší. Ale je to něco, co mě dělá spokojenější.
Nemusím se tím živit. Ale mohla bych.
Teď, jako každou zimu, na mě padá lenost. Na druhou stranu cítím vzrušení z nových zážitků. Dělám něco nestereotypního. Baví mě to.BABY PENGUIN - mládě tučňáka plakáty | fotky | obrázky | postery
Taky se cítím víc dospěle. Zase ne tolik, abych se tak chovala. Jenom zvládám základní dospělé úkoly. Rozhoduji se. Plánujui. Bavím se!
Právě teď ale sedím ve vlaku a líbí se mi ta krajina, která ubíhá. Ty kilometry, které mizí. Dvě hodiny nejsou, ale zase tak lákavé, takhle trávit. Lepší by to bylo, kdy tady bylo teplo a já měla něco dobrého ke čtení.
Taky bych nemusela být nemocná. Ale to je jenom to špatné pozadí. Já radši vidím ty třpytivé a roztomilé věci. Začínám pomalu usínat zimním spánekm ale narušují to ty velké přípravy na maturity a taky na to, co chci dělat. Protože já moc dobře vím, co.
Jenom taky vím, že to není nejlepší věc, která mě uživí. Proto hledám vhodné alternativy. Hlavně mám cíl, který mě baví a zajímá.
V poslední době totiž nedělám všechno, co bych chtěla. Na druhou stranu toho dělám dost. Nic se nemá přehánět. Nic není dokonalé. Ani psaní ve vlaku na koleni s bundou a rýmou.
Možná na mě působí prášky. Ale už mě bolí ruka a nějaké hloupé otázky mého bytí tady nevyřeším. Nevyřeším svou rodinu, přátele, ani školu a učení. Jediné, co můžu, je napsat o tom. Cestování vlakem je podle mě stejně nejpříjemnější. Změním názor, až budu muset jezdit každý týden do školy.  Sledovat krajinu, která teď na podzim, hraje všemi barvami. Sledovat lidi, kteří se třesou zimou.
Pořád je mi zima taky a dlouho bude. Mám před sebou ještě nějakou tu hodiny cesty a jsem už líná pozorovat ty města, které míjím. Podzim je krásný, škoda, že po něm přijde zima...

(Pictures from POSTERS)