Semafor života
Teď, když se zamyslím, co všechno jsem mohla dělat. Právě stojím na červené. V tom je krásná paralela mého života. Pokaždé, když o něčem musím rozhodnout, je to jako stát na semaforech. Nejlehčí je, když mi někdo zelenou rozsvítí a já nemusím víc uvažovat. Horší je, když se o zelenou musím postarat sama. Protože u mě se prostě strašně často přeskakuje oranžová - připravit k jízdě.Je to jenom stání na mrtvém bodě a potom do toho vletím, tak rychle, že nevím, jak se to vůbec stalo. A ti he ti heště te případ, kdy se rozjedu. Protože se stane i to, že bezradně stojím a čekám, kdy se konečně rozhodnu.

Nejhorší jsou ty případy, kdy naskočí oranžová. Já se připravím na rozjezd, ale potom tam naběhne znovu červená.
Má hlava pracuje samostatně a někdy nevím, kdy zrovna srdce nahodí červenou nebo zelenou.
Ale s oranžovou si většinou nechce hrát ani hlava, ani srdce. To se totiž dá vždycky rozmyslet.
A to není nic pro mě.
Buď jedeš a nebo stojíš. Nesmíš čekat, že ti někdo dá čas připravit se.
(Picture fromGoogle)
Lentilka