Prosinec 2010

Přečteno říjen - prosinec

14. prosince 2010 v 20:54 | Lentilka |  Article
Pan Theodor Mundstock Ladislav Fuks
Tereza Raquinová Emil Zola
Chrám Matky boží v Paříži  Victor Huga
Succubus Blues Richelle Mead
Last Sacrifice Richelle Mead
Velký Gatsby F. Scott Fitzgerald
Pinocchio  Carlo Collodi
Academie Evernight  Claudia Gray
Shiver  Maggie Stiefvater

Succubus series - Richelle Mead

14. prosince 2010 v 20:37 | Lentilka |  fantasy

Georgina Kincaid není obyčejná dívka. Chtěli bysme si někdy vyjít na rande a políbit svého kluka bez toho, aniž bysme mu vycucli jejo duši? Tak to je ona...


(Covers from Richelle Mead )

Succubus Blues succubus.



Anotace:
Succubus - Vyzývavá, měnící tvar. Démon, který svádí a uspokojuje lidské muže.

Patetická - Succubus který má hodně bot a žádný sociální život. Vidíte? Georgina Kincaid!


Když přijde na obchodování s peklem, tak být succubus je ještě dobročinná práce. Dívka se může stát čímkoliv. Vypadat jakkoliv. Šatník je zabiják a muži udělají cokoliv, aby se jí mohli pouze dotknout. Jako bonus často platí svojí duší, ale o to už se nikdo nestará ne?

Ale succubus ze Seattlu, Georgina, má mnohem nudnější život. Její šér je démon, který má slabost pro Johna Cusack a jeho filmy. Její nadpřirození přátelé se jí posmívají, protože se napůl mění v démonickou bohyni s křídly a bičem. A navíc nemůže mít normální rande s mužem bez toho, aby z něj nevysála jeho duši. Alespoň je tady její práce v knihkupectví, kde má knihy zdarma, bílé čokoládové moca a sexy spisovatele. Seth Mortensen, ten kterému by dala cokoliv, aby se ho dotkla, ale nemůže.

succubus dreams
Ale snění o Sethovi musí počkat. V Seattlu se objeví neznámý démon. A pro jednou Georgině nepomůže její půvab a smrt šířící polibky, protože se objeví někdo, po kom jde sama peklo i nebe.

Dále: Succubus on Top
          Succubus Dreams
          Succubus Heat
          Succubus Shadows
          Succubus Revealed








Série Succubus je doopravdy skvělá. Dala jsem sem anotaci pouze na první díl, protože když vás to zaujme, tak si přečtete další. Bohužel v češtině, co já vím, to ještě nevyšlo. Ale sledovat kousavou Georginu, která dokáže z muží vysát jejich duši, je fascinující. Je to příběh o někom, kdo se stal succubusem, ale nechce brát duše. Jenže je to její práce. Je skvělé sledovat, jak se kolem ní pořád někdo točí. Jak siSuccubus_Heatporadí s podivnými démony i jak vyráží v pátek večer se svými nadpřirozenými přáteli do baru. Je to taková uvolňující četba, která je chytlavá. Příběh se mi totiž líbil. I jak autorka vystihla jejich charektery. Georgina je totiž ve všech ohledech okouzlující. A nejen proto, že je to succubus. Taky může měnit podobu, takže z té mSuccubus2-coverrštné hubené holky se může stát prakticky kdokoliv. Ale její pravá podoba má tak trochu ty křídla a bič. Nedá se od toho čekat tolik, co od Vampire Academy. Ale série je to taky dobrá a stojí za to si jí přečíst. Příběh succuba tady ještě nebyl. Navíc v tak zajímavém podání.

6/10


Why we are bitching all the time?

14. prosince 2010 v 20:01 | Swallow |  Article



Obrázek
(Pictures from POSTERS)

Why we are bitching all the time? Neboli, proč si pořád sakra stěžujeme? Pořád a na všechno? Když vysíte pár metrů nad zemí, možná vás jistí lano, ale tomu tolik věřit nemůžete. Co budete dělat? Protože my se všichni chováme jako kdybychom si byli jistí a věděli, co dělat. Ale problém je, že nevíme. Jednou bysme si měli uvědomit, že vysíme. Pořád jenom vysíme nad propastí. Ale problém je, že nás narozdíl od ostatních, možná nikdo nejistí. Takže když spadneme, tak prostě spadneme.
Dneska jsem zjistila, že vykašlat se na školu není až tak špatná věc. Ale jde o to kdy a kdy. Protože někdy tam prostě chodit musíme. Jsem přesně ten typ, který by tam chodil jenom na písemky. Ty mi nevadí. Vadí mi tam ztrácet čas a nedělat nic.
Navíc si pořád stěžujeme, že nic neděláme. Že nenapůňujeme svůj čas užitečně. Ale ruku na srdce, to byste vážně chtěli dvacet hodin denně někde lítat a potom čtyři spát? Já tedy ne. Radši zařídím vše potřebné, to, co bych měla, musela i nemusela a potom si odpočinu. Flákám se a užívám si svůj volný čas. Protože lidi se v poslední době pořád za ničím honí. Nebo spíš mají pocit, že by měli. Ale ve skutečnosti nemusí. Měli bychom si užívat. Bavit se. PRotože když ne teď, tak kdy?
Čím déle budeme chtít náš čas trávit užitečněji, tím méně ho budeme skutečně využívat. Budeme se jenom honit za iluzí toho, co si myslíme, že bysme měli dělat. Ale to přeci nemusíme.
Zdá se mi užitečnější jít blbnout do sněhu než jít do školy. Číst si celý den místo studia. Protože není to to samé? A hlavně, když ne teď, tak kdy?
Spontálnost je klíč k životu. Když neváhám, tak to prostě udělám. A většinou stejně nelituji toho, že jsem to udělala. Protože potom skončím hlavou ve sněhu nebo se houpu na laně. Nebo udělám věci, které bych s rozumem nikdy neudělala. Protože tak to prostě je.

Teď je venku chumelenice a mě se popravdě ven tolik nechce. Ale vždycky se objeví něco nového a zábavného. Většinou mám problém odpověděť, co je můj koníček. Protože já jich mám tolik. Zkusila jsem snad všechno, pořád zkouším. Něco více, něco méně. Ale teď se popravdě těším jenom na to, až si budu moci lehnout k vánoční pohádce a jíst cukroví. Až se udělá líp, tak vezmu kecky a půjdu zase běhat. Teď ale můžu jenom na snowboard, do sauny a do postele. Knížka je totiž jedna z mých kamarádek, která nikdy nezklame, když je venku takhle.
Protože někdy se prostě můžeme vrhnout tam, kam bysme to nikdy neřekli. Bavit se tím, čím bysme předtím pohrdali. Proto mě včera boleli ruce, dnes nohy. A zítra to bude celé tělo. Ale i přes to mám pocit, že energie mám víc než dost!
Nikdy jsem totiž neobjevila ten vzorec, podle kterého si vybíráme přátele. Je to totiž tak různorodé, že to prostě nejde objevit. Protože s některými člověk prostě vydrží celý život, s jinými si nemá skoro co říct. Ale podivné je, že s těmi, s kterými bysme se bavit měli, se prostě nebavíme. Hledáme si přátele podle čeho? Podle toho jestli si stěžujeme na stejné věci! Mám totiž přátele, které třeba tolik nevídám, ale náš pohled na svět je podobný. Stěžujeme si na stejné věci a proto si tam rozumíme. Dnes a denně si stěžuju těm, kteří si na to stěžují se mnou. A kupodivu nás to pořád baví. Takže je tohle doopravdy to, co nás spojeje. That we are bitching all the time? Ou crap...



Don´t mess with her

9. prosince 2010 v 21:01 | Lentilka |  Article

Kdo by mohl být můj vzor? Všichni si je vybíráme. Řídíme se podle našeho nejlepšího svědomí. Protože já svůj vzor dokážu popsat docela dobře. Možná mi to zabere nějaký čas přemýšlení, lae zvládnout bych to mohla.
Protože můj vzor je zaručeně žena. Dává to smysl, protože to jsem i já. (Neříkám, že muži nemají dobré vzory, ale mě jsou ženy z nějakého neznámého důvodu bližší. Divný, co?)
Je to feministicka. V tom smyslu,že se dokáže postarat sama o sebe. JeIL BACIO plakáty | fotky | obrázky | postery nezávislá a soběstačná. Ale někdy taky potřebuje podat pomocnou ruku. Má ráda společnost a nenechá si od nikoho říkat, co má dělat. Ale má ráda ty slabé gentlemenské náznaky, jako když jí někdo podrží dveře nebo jenom slušně pozdraví. Je na lidi ráda milá. Protože má ráda, když se na ní lidé usmívají a cítí se potom spokojenější. Možná je trochu neotesaná, ale je vychovaná.
Její vlasy nejsou možná pořád stejné. Jednou dlouhé, podruhé kratší. Barvy se mění jako měsíce v roce. Ale všechno v jisté decentní míře. Když považujete třeba fialovou a bílou za decentní samozřejmě.
Má svojí práci, svoje koníčky a nestíhá všechno, co by chtěla. Umí nakládat s časem, ale ráda lenoší. Ráda si vezme knížku, kterou si čte od rána až do pozdní noci a to bez přestání. Cítí potom takový podivný pocit uspokojení, že to zvládla. A když venku sněží, tak se nebojí, oblékne se a vyběhne ven, projít se. Déšť jí přijde jednoduše romantický. Ne depresivní.
A když má pocit, že jí nikdo nepozoruje, tak si ráda zpívá.
Je jemná a milá.To já preferuji, když mi říkají sladká a roztomilá.
Ale umí se bránit. Když chce, dokáže dát ránu pěstí líp než nějaký chlap. Kickass girl.
Poletuje mezi bláznivými a slušnými styly. Není důležité pro co se rozhodne. Když svítí slunce, může barvami zářit i ona.
Nejradši je sama doma, v posteli a s knížkou.
Tohle jsou ty dobré a hézké vlastnosti. Ale taky by se měla umět prosadit. Mluví hodně, ale působí takovým tím chytrým dojmem. Lidé si o ní často myslí, že je vážně chytrá.
I když ona by to nepřiznala. Je hodně kritická v tomhle ohledu. Ale na druhou stranu není kritická k ostatním. Je to rozenná diplomatka. Klidná na pohled, ale sama pro sebe má horkou hlavu.

Náš vzor by ale neměl být jenom výčtem vlastností, které se nám líbí. Měli bysme se mu snažit přiblížit, ale ne stát se tím stejným. Protože já nemám skutečnou osobu, která by mohla být můj vzor. Ta osoba, kterou sem vám popsala, je někdo, kým bych se jednou ráda stala. Ale pravděpodobně to ještě párkrát změním. Protože doba se mění a my s ní.

V jistém bodě není ani tak důležitý, kdo jsme. Ale jak vidíme život. Protože život nás postupem času mění. Ale když vidíme, že nám utíká čas a že druhou šanci zopakovat si to mít nebudeme, tak bysme měli prostě dělat to, co cheme. Teď a tady.

(Picture from POSTERS)


Něco, co změní mě i tebe

5. prosince 2010 v 23:00 | Lentilka |  Article
Moje nejoblíbenější knížka? Protože to musí být něco, co mě ovlivnilo. Knížka, která změnila jak mě, tak i můj život. Ale já si nejsem jistá, jaká by to měla být. Jestli chci vypadat chytře a vzdělaně, tak si vyberu nějakou těžce filosofickou a inteligentní knihu. Něco Biblí začínajíce, tak moderními věcmi jako je Alchymista a Eat,pray,love. Pýcha a předsudek.Něco na ten způsob. To jsou knížky, které by člověku mohli dát jiný pohled na věc. Četla jsem tolik užasných knížek, ale vybrat si? To není možné!
Ale moje nejoblíbenější knížky byly a jsou pořád pohádky. Začelo to, když jsem byla malá a děda mi četl Sindibáda, Malou mořskou vílu, O Honzíkovi a fazolích. Protože já jsem vyrostla na těhlech pohádkách. Ale ještě více to byly pohádky jako je Hercules, Atlantida, Lady a Tramp. Protože tyhle věci mě vychovali. Nikdo mi neříkal, co mám dělat. Proto mám možná trochu pokřivený pohled na svět.
Protože nejsem zrovna typ, který by se nad něčím rozplýval nebo vypadal romanticky. Jsem spíš ten typ kick ass girl, co si vystačí sama. Od posekání dřeva k ráně pěstí. Ale takové ty skvělé ideály romantiky mám pořád. Protože v těch pohádkách se prostě pořád hraje na hrdinství. Na pravdu. Na ty staré dobré ideály, které z člověka udělají něco mimořádnějšího. Možná bych se sama mohla nazývat takovým dobrým moderním rytířem v ženské podobě. Protože doba se mění. Už nepotkáte nikoho, kdo vám jen tak ze zdvořilosti podrží dveře. Potká spíš lidi, kteří si hledí hlavně sami sebe. A to není špatně. Já sama jsem dost uzavřená a ráda trávím čast o samotě. Ale to, že by se nemělo lhát mám pevně vryté pod kůži. Protože já jsem prostě upřímná ráda. Protože většina pohádkových hrdinů je tak skvělá, že z nich skoro odkapává sladkost. Ale něco na tom je. Je na tom něco?
Hercules byl takový outsider, ale nakonec se našel. V nebi. Ha. ALe byl to hrdina, zachraňoval dámy v potížích. Pomáhat a chránit. (Policie ČR). Potom je to Lady a Tramp. To je příběh o tom, jak se úžasná slečna zamilovala do toho patolízala z ulice. Ale není to romantické. Když zadáte do vyhledavače totiž ušlechtilost, hrdinství, pravdu, krásu. Tak vám vyjede romantismus. Ale můžeme se vůbec považovat za romantické? Protože za pár let se tohle období bude počítat tam, kde vládli knihy s tématikou magie, upírů, vlkodlaků a všeho podobného. A já sama to všechno znám a dokonce mám ráda. Protože pro mě jsou knihy jako Anita Blake, Vampire Academy, Twilight, prostě skvělé. Ale na té starší literatuře prostě něco je. A na těch pohádkách ještě víc.
Možná jsem trochu víc na straně bratří Grimmů. Protože ty prostě věděli jak by pohádka měla vypadat. I když děti by to nejspíš nerozdýchali. A taky je to dost depresivní.
Ale celá naše doma je depresivní. Protože mezi moje oblíbené knihy se řadí i ty od Victora Huga, A. Puškina, F. Goyi, A. Dumase. Ale popravdě, jestli je znáte, jak tyhle knížky končí?
Protože každá moje oblíbená kniha končí tragicky. Ani ty pohádky tomu neunikli. Ale možná jsem díky nim trochu vznešenější. Možná jsem díky nim tak trochu princezna a tak trochu chlap?

Ale opium dnešní doby je tragédie! Přišel na to už Shakespear. Protože čí oblíbená kniha by nemohla být Romeo a Julie? Když jsem to četla, tak jsem slzy neronila. Protože ty dva teenageři mohli v klidu žít, kdyby nebyli tak hloupí. Ale tragédii jsme chtěli a pořád jí chceme.
To je totiž má oblíbená knížka. Každá s trochou tragédie. Jako příběh Na větrné hůlce.