Pomalu dolehnu na polštář a oči už mám zavřené. Cítím se unavená a polámaná. Tam dole, myslela jsem, že každou chvíli omdlím, ale držela jsem se. Držel mě ten strach a nejistota, kterou jsme vyvolala já. Vlastně se nic nezměnilo, bylo to to, co předtím. Hromada hlasů, pár hádek a nenávist. To všechno bylo tam dole. Taky usnesení na tom, že se zítra rozhodne co se mnou. Nevím, jak to myslí, ale nechci to ani moc poznat. Chtějí přijít na to, co a kdo jsem zač. Jsem jenom člověk se špetkou moci, která mi zůstala. Nechte mě v klidu umřít sakra.
Kniha Vyvolených
8./ZPĚT 1.část
16. dubna 2008 v 22:13 | Lentilka7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 6.část
10. dubna 2008 v 20:43 | LentilkaTeď mě čekalo něco jako zkouška ohněm. Klepaly se mi ruce a snažila se nemyslet na nejhorší. Za chvíli dosednu dole na židli v té velké síni, kde se všichni sešli a budu se muset tvářit statečně. Teď ale jenom sevřu ruce do pěstí. Vzpomenu si znovu na ten večer, kdy jsem tu šílenou knihu minulosti spálila. Bylo toho v ní přišil moc. Byl tam kousek mého já, který se už nikdy nestane a bylo tam moc bolesti. Podstatné bylo, že byl Constantin nadobro pryč bez šance na návrat a bylo to jeho volbou. Vybral si to, že se bude vzpouzet a nepřidá se ke zlu. Bylo to kvůli mě a já tam stále měla svoje schopnosti. Ke zlu jsem se přidala já. Byla jsem jako posedlá a nedokázala jsme se ani podbrat na nose bez mojí moci. Bylo to pro mě jako droga.
7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 5.část
27. března 2008 v 22:09 | LentilkaNejsem si jistá, jestli to co cítím je strach. Spíš vzrušení. Předtím se toho stalo tolik, že bych mohla být trochu otrkaná. Nezažila jsem tolik hrůz jako v té knížce, nikdo mi nedával injekce ani nic podobného, ale bylo to stejně špatné. Naučila jsem se přijmout to, že nemám žádné schopnosti a i to, že tam jsem je měla. Byla jsem až děsivě mocná. Ničilo mě to a teď můžu být alespoň z části normální.
7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 4.část
24. března 2008 v 10:40 | LentilkaKdyž jsem večer ulehala do postele bála jsem se zavřít oči. Měl pravdu, sledují mě. A pořád něco chtějí. Něco hledají. Možná našli věc, kterou hledali, jenom nebyli schopni si jí odnést. Odpoledne jsem se vrátila domů a našla jsem na mojí staré šparkovnici tmavé kruhy. Otevřela jsem jí a amulet ležel pořád na stejném místě. Jenom od něj se nesly tmavé šmouhy. Někdo se ho snažil sebrat. Někdo zlý nebo dobrý, ale byl to někdo od nich. Člověku by neublížil. Chrání mě a chrání i sám sebe. Teď už vědí, že ho mám. Mám samotné srdce jednoho amuletů a není tak těžké spojit si od jakého amuletu.
7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 3.část
9. března 2008 v 11:59 | LentilkaVešla jsem do malé tiché kavárny. Sedla jsem si do nejtemnějšího koutu tak, abych viděla na dveře a vlastně na celý lokál. Byla jsem trochu paranoidní, no od té doby, co jsem si všimla, že mě sledují. Líbilo se mi, že nikdo nemůže vidět na co se kouknu. Zapnula jsem připojení na internet a začela znovu hledat. Cokoliv. Nějakou zmínku o něčem podezdřelém. Po tom, co jsem se vrátila domů jsme se přestěhovali. Jenom kousek od našeho velkého města do ještě většího města. Šla jsem znovu do školy, znovu jsem začínala od začátku. Ale nevadilo mi to, byla jsem ráda, že nemusím nikomu nic vysvětlovat. Nikdo se neptal. Aféra se zmizelou dívkou, která byla zapletená v podivné události tady neexistovala.
7./ NĚKDY STAČÍ LÁSKA 2.část
5. března 2008 v 13:14 | Lentilka----------------------------------------------------------
Katherina se posadí vedle mě na postel a přátelsky se usměje. Teď bych v ní dokázala vidět přítelkyně, ale čekám dál. Protože její úsměv měl být uklidňující. Měl být, protože se mi chystá říct něco, co se mi nebude líbit. Tohle není žádná nadpřirozená schopnost. To je pouze můj talent. Dokážu vycítit to, co se lidé snaží skrýt. A ona je doopravdy dobrá herečka.
"Zítra si sbalíš věci a pojedeš domů. Rychleji to nezařídím,"řekne a v jejích hlase je slyšet pýcha, že to tak dobře zvládla. Mohla by být v tomhle všem nová. Chová se na to. Stále nic neříkám. Věřím, že přijde moje děsivé ale.
"Má to ale jeden malý háček,"zaškaredí se jako školačka, kterou nachytaly na záchodech při kouření. Pořád mlčím.
"Nesníš o nás nikomu nic říct, jediná zmínka, která uteče ven a my se to dozvíme. Neměla by ses s nikým z nás stýkat, ne často, neměla bys o nás mluvit,"rozpovídá se a já si téměř úlěvně oddechnu. Tohle bude jediný problém?
7./NĚKDY STAČÍ LÁSKA 1.část
21. února 2008 v 22:57 | LentilkaČetla jsem knihu pořád dál a dál a bála se, že nebudu moci skončit. Chtěla jsem vyhodit každého, kdo vejde. Až na jednoho. Když tiše jako duch vklouzl dovnitř a já si ho všimla, až když cvaknul, trochu vyděšeně jsem sebou trhla.
"Co tady děláš?" Zeptala jsem se šeptem, ale už jsem slyšela to nadšení v mém hlase. Dopadl vedle mě na gauč a vzal mojí halvu do dlaní, aby mě mohl políbit. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zavřela oči. Cítila jsem, jak pomalu usínám i když jsem v posledních dnech, vlastně od té doby, co nejsem doma, zavírali oči a zmáhala mě příjemná únava.
"Co tady děláš?" Zeptala jsem se šeptem, ale už jsem slyšela to nadšení v mém hlase. Dopadl vedle mě na gauč a vzal mojí halvu do dlaní, aby mě mohl políbit. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zavřela oči. Cítila jsem, jak pomalu usínám i když jsem v posledních dnech, vlastně od té doby, co nejsem doma, zavírali oči a zmáhala mě příjemná únava.
6./KONEC MÉHO DRUHÉHO JÁ 6.část
12. února 2008 v 22:50 | Lentilka"Nevím, co by s ním mohli udělat, neměli by mu ublížit, na to je pro ně moc důležitý,"řekne a pokusí se mě tím trochu uklidnit. Nenápadně schovám můj amulet na krku hlouběji pod tričko. Tohle by mohlo znamenat další problém. Už tak jich má dost. Mám samotné srdce amuletu, to neměla ani ta strašně mocná Sofie přede mnou, která mě vlastně zachránila.
6./KONEC MÉHO DRUHÉHO JÁ 5.část
10. února 2008 v 19:13 | Lentilka----Přidala jsem ještě dolů dva odstavce pokračování---
Trochu nervózně polknu, protože nedokážu odpovědět. Mám pohotové myšlení, ale nedokážu vymyslet nic, co by mi vůbec mohli uvěřit. Začnu si hrát s rukama a pomalu se nadechnu. Chci říct první, co mě napadne. Neuvěřími mi a já zkazím celý můj dokonalý plán. Plán, který jsem vymyslela ve chvíli, kdy mě sem postavili. Měla jsem na něj tak třicet vteřin, nemůže být dokonalý.
6./KONEC MÉHO DRUHÉHO JÁ 4.část
30. ledna 2008 v 21:16 | LentilkaNejspíš jdu tam, kde je Constantin. Jaké to bude překvapení, až mě uvidí? Co jim mám říct? Nevím, koho hledáte, neznám jí. Nebo mám říct, jsem to já? Co z toho mě udrží na životě déle?
Nasednu do temného auta. Značky nikdy nebyly moje parketa, takže ani neodhadnu, co za auto to je. Posadím se na zadní sedadlo a z každé strany se mi usadí jeden z těch podivných chlápků. Ten, co mě přepadl sedí za volantem.
"Kam jedeme?" Odvážím se říct slabým hlasem a snažím se zbavit se té ochraptělosti strachem.
6./KONEC MÉHO DRUHÉHO JÁ 3.část
27. ledna 2008 v 22:39 | Lentilka"Pořád to samé. Já jsem ten zlý a ty jsi ta ztracená holka,"řekne s úsměvem a líbne mě do vlasů.
Den se pomalu chýlí ke konci. Když už se šero změní v tmu, Constantin se připraví k odchodu. "Jdu na setkání, kde se bude hlasovat. O tobě. Rozhodne se, jestli jsi nadobro zmizela a pátrání přestane nebo jestli budeme pátrat dál, dokud nezjistíme něco víc, doufej, že odhlasujeme to, že to necháme plavat,"řekne a povzbudivě se usměje. Potom zmizí ve dveřích a já se posadím zpátky na gauč. Děsí mě ticho a prázdný byt. Otevřu znovu knížku, kterou jenom tak spíš pro sebe nazvu Kniha Vyvolených. Přijde mi to trefné.
6./KONEC MÉHO DRUHÉHO JÁ 2.část
15. ledna 2008 v 14:59 | Lentilka"Na to okamžitě zapomeň,"řekne mi Constantin a já se na něho jenom trochu pokřiveně podívám, když ho vidím vzhůru nohama.
Pomalu se zvednu a uhnu před ním očima. "Můžeš mi dát minutku?" Zeptám se tiše a znovu zavřu dveře. Skousnu si spodní ret tak silně, až ucítím nahořkou chuť krve. Odporný zvyk, který mám už od dětství. Dojdu k umyvadlu a pustím ledovou vodu. Stále cítím tváře, jak hoří. Dám pod proud vody ruce a opřu se o umyvadlo. Ucítím slzy, které mi stečou po tvářích a zmáčí celou tvář. Chutnají slaně. Mám právo na to se sakra zhroutit.
Pomalu se zvednu a uhnu před ním očima. "Můžeš mi dát minutku?" Zeptám se tiše a znovu zavřu dveře. Skousnu si spodní ret tak silně, až ucítím nahořkou chuť krve. Odporný zvyk, který mám už od dětství. Dojdu k umyvadlu a pustím ledovou vodu. Stále cítím tváře, jak hoří. Dám pod proud vody ruce a opřu se o umyvadlo. Ucítím slzy, které mi stečou po tvářích a zmáčí celou tvář. Chutnají slaně. Mám právo na to se sakra zhroutit.
6./KONEC MÉHO DRUHÉHO JÁ 1.část
13. ledna 2008 v 23:52 | LentilkaKdyž tentokrát otevřu knihu, abych se dozvěděla víc, mám pocit, že už to není tak skutečné. Je to jako bych četla jenom sen. Pokaždé když to četla předtím, měla jsem až děsivý pocit. Jako by se mi živě vracela vzpomínka, kterou jsem neměla i se všemi pocity. Věděla jsem jaké bylo počasí jako bych tam byla. Ale teď když jsem si četal ty řádky měla jsem pocit, že je to sen. Četla jsem to a věděla jsem, že se mi zdál, ale dokud jsem nedočetla dál nevěděla jsem, co se stane a nevěděla jsem, jak přesně jsem se cítila. Bylo to rozmazané jako když jsem se strašně snažila, ale nedokázala si vzpomenout. Naštvaně jsem zaklapla knihu a měla na sebe vztek.
Otázky pro tebe-Kniha Vyvolených
13. ledna 2008 v 22:54 | Lentilka1./ Jaký příběh se ti líbí víc?
2./ Mám ukončit minulost Sofie a dávat tam jenom útržky z knihy, kterou má u sebe Sofie v přítomnosti?
3./ Máš oblíbenou nějakou postavu, líbí se tí něčí charakter? Co ti u postav chybí?
4./ Je děj zmatený nebo se v něm vyznáš? (Já osobně se někdy ztrácím, proto bych už sjednotila děj:-)
5./ Máš tušení jak by to mohlo skončit podle tebe? Já už ano:-)
6./ Četla jsi už ostatní příběhy? Líbí se tí tenhle námět více než upíři nebo výlet do jiného světa?
7./ Co bys řekla na knihu, která byla naprosto normální, nenadpřirozená?
8./ Chybí ti něco u Sofie?
2./ Mám ukončit minulost Sofie a dávat tam jenom útržky z knihy, kterou má u sebe Sofie v přítomnosti?
3./ Máš oblíbenou nějakou postavu, líbí se tí něčí charakter? Co ti u postav chybí?
4./ Je děj zmatený nebo se v něm vyznáš? (Já osobně se někdy ztrácím, proto bych už sjednotila děj:-)
5./ Máš tušení jak by to mohlo skončit podle tebe? Já už ano:-)
6./ Četla jsi už ostatní příběhy? Líbí se tí tenhle námět více než upíři nebo výlet do jiného světa?
7./ Co bys řekla na knihu, která byla naprosto normální, nenadpřirozená?
8./ Chybí ti něco u Sofie?
5./ZÁBLESKY NOCI 8.část
9. ledna 2008 v 22:56 | LentilkaNechám se od něj podepřít a zavěsím se do něj. Teď to vlastně vypadá jenom jako bysme šli ve vzájemném objetí. Vyjdeme na chodbu a já se snažím potlačit kulhání. Už přestávám cítit bolest. Nejspíš to bude jenom takové povrchové zranění, ale pořád dost krvácí. Přitisknu si sako blíž k tělu a když uvidím, jak se někdo objeví na chodbě, kterou jdeme, tak se zarazím.