close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kniha Vyvolených

Pics2

9. ledna 2008 v 14:53 | Lentilka

5./ZÁBLESKY NOCI 7.část

2. ledna 2008 v 0:42 | Lentilka
Nechám se od něj vést a za chvíli už zapomenu i hlídat kroky. Mám pocit, že mi to jde sama. Možná protože jsem neměla nikoho, kdo by mě podpořil, ale měla jsem jenom Mayu. Což není výhra. Celý odpoledne do mě ryla a já přitom vůbec nejsem takový tele. Překvapí mě, že když dotančíme znovu si pro mě někdo přijde. Nic nezjistím, ale nezůstanu na ocet. Večer příjemně ubíhá a Constantina jsem od té doby nezahlédla ani jednou. Nejsem si jistá, jestli mě hlídá nebo ne. Řekla bych, že ano, ale nejsem si tím vážně jistá. Už cítím, jak mě začínají tlačit boty. Nikdy jsem snad nebyla takhle dlouho v podpatcích. Jenom si párkrát všimnu, jak kolem mě protančí Maya. Díky ní jsem i zahlédla Constantina. Tančili spolu. Báječný páreček

Constantin

1. ledna 2008 v 23:00 | Lentilka
Druhý souboj o podobu Constantina do knihy!

5./ZÁBLESKY NOCI 6.část

27. prosince 2007 v 21:15 | Lentilka
V kuchyni najdu jenom sedět Mayu, která když mě uvidí vycházet z ložnice pouze přimhouří oči. Rozhlédnu se po Constantinovi, protože mi vůbec nedělá dobře, že tu mám být jenom s ní. Znovu mě promění v psa a co já potom? Vyštěkám to do světa? Těžko.

5./ZÁBLESKY NOCI 5.část

22. prosince 2007 v 20:35 | Lentilka
"Dneska spala vedle mě na posteli. Jestli mám zakusit ještě jednu noc, kdy mi přiloží drápy na krk a potom se bude celou noc vrtit, tak to nejspíš nepřežiju." Řekne Constantin a Maye ztuhne úsměv.
"Víš co? Zkusím to hned." Odvětí jako by nic.
Znovu ke mně natáhne ruce a zavře oči. Vypadá jako že se pekelně soustředí. Přímo cítím ten vztek. Ta síla mě zvedne ze země a kolem mě začnou běhat modré paprsky. Šimrají a já přivřu oči, protože je to jako stát uprostřed víru a k tomu mě světlo pálí v očích. Zahýbu prsty a úlevně ucítím pod nohama pevnou zemi. Podívám se na sebe a mám na sobě znovu to dlouhé tričko a konečně vypadám jako člověk.

Pictures

12. prosince 2007 v 13:00 | Lentilka

5./ZÁBLESKY NOCI 3.část

10. prosince 2007 v 21:31 | Lentilka
Měla jsem takový divný pocit. Otevřela jsem pomalu oči a snažila se zorientovat v tom, kde jsem. Pohled na černou pohovku mi to ihned objasnil. Když jsem ale uviděla blonďatou nádheru, jak se nade mnou sklání trochu jsem se vyděsila. Respektivě zavřískla. Měla tmavě rudou pusu a tmavě hnědé oči. Její vlasy byly jako z papíru, dlouhé až k zádům a téměř se dotýkaly pohovky. Už jenom za to jsem jí neměla ráda. A potom, nevěřila jsem jí. Stála tu nade mnou a prohlížela si mě. To není normální. Ne v mém světe.

5./ZÁBLESKY NOCI 2.část

9. prosince 2007 v 1:27 | Lentilka
Trochu ublíženě se na něj podívám, protože tu stojím jenom v tom lehkém oblečení a bosa. Chvilku mu to trvá než pochopí a rozejde se ke svému černému autu. S úlevou se zabořím do sedačky a podívám se na svoje špinavé nohy.
"Kam jedeme a proč jsi mě sem přivedl?"zabručím trochu naštvaně i když vlastně nevím, co je lepší a horší. Pokusil se mě otrávit- mínus bod. Pokusil se mě zachránit- plus bod. Nesmyslně mě vytáčí- mínus bod. Ještě nesmyslněji se mi líbí- plus bod. Vlastně jsem na nule.

5./ZÁBLESKY NOCI 1.část

2. prosince 2007 v 22:40 | Lentilka
Jak jsem tak překvapeně stála a v šoku zírala na dveře, cítila jsem, jak se mi zatmělo před očima. Celý svět se zatočil a podlomily se mi kolena. Slyšela jsem v uších podivný šepot, nabádal mě k tomu, ať si zapnu amulet kolem krku. Nebyla jsem si jistá, jeslti to zvládnu, ale šepot byl neúprosný. Když cvaklo zapínání a řetízek se osadil kolem mého krku, ulevilo se mi. Jako by vstřebal trochu mojí bolesti. Zpomalil smrt. Ve chvíli, kdy jsem se vyškrábala na nohy, otevřeli se dveře a vešla Tara.
"Musíme jít."řekne rychle, ale všimne si, jak se motám a i potu na mém čele. Znovu se zakymácím a ona mě zachytí.

Constantin?

2. prosince 2007 v 17:46 | Lentilka
1./ Steven Strait


2./ Freddie Prinze. Jr.
http://www.ilovefreddie.com/gallery/photoshoot/photo150big.jpg

3./Milo Ventimiglia
Obrázek “http://miloventimigliafan.com/gallery/albums/Photoshoots/Michael%20Ballard/normal_001.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

4./ Colin Farell
Colin Farrell

Vývoj příběhu

2. prosince 2007 v 17:22 | Lentilka

4./NOCI MINULOSTI 7.část

28. listopadu 2007 v 22:34 | Lentilka
Pomalu jsem couvala ke dveřím. Constantin stál asi metr přede mnou a pořád se ke mně pomalu přibližoval a couval před obrem. Cítila jsem za sebou dveře a pomalu jsem nahmatala kliku.
"Vypadni ven"zasyčí tiše Constantin a já dveře otevřu a vylezu ven. Obejme mě mráz a zakousne se do kůže i přes mikinu a kalhoty. Roztřesu se zimou a jdu kousek do chaty. Čekám, kdy vyjde i Constantin, ale nic se chvíli neděje. Je nepříjemné ticho. Potom se ozve rána a Constantin otevřenými dveřmi prolétne ven a zmizí ve tmě. Zaslechnu jenom měkké dopadnutí do sněhu a zakletí.

4./NOCI MINULOSTI 6.část

25. listopadu 2007 v 1:33 | Lentilka
Kdybych mohla nejspíš bych se rozesmála, protože doopravdy netuším, co je dnes za den nebo měsíc. Ale kolem mě je sníh. Hromady sněhu. Vyjeli jsme nahoru, takže to tady i fouká, ale stejně je tu sníh. Pro mě před chvíli začel podzim, ale zima? Tak brzy? Než dojdeme k chatě začnou se z černé oblohy snášet i vločky. Nádhera.

4./NOCI MINULOSTI 5.část

20. listopadu 2007 v 22:17 | Lentilka
"Kdo jsem?"rozlehl se vysoký hlas místností.
"Teď jsi můj svěřenec."řekne přísně mužský hlas a všechno jako by ztichlo.
"Můžete mi to vysvělit?"zeptá se tiše dívčí hlas. Ukáže na skleničku a ta praskne. Voda v ní pomalu začne kapat na podlahu. Dívka pohne prsty a voda jako by se svezla do jednoho proudu a tvaru. Teď pomalu zamíří k ní. Na další pohyb její ruky se zastaví.

4.NOCI MINULOSTI 4.část

14. listopadu 2007 v 21:27 | Lentilka
Dostat se přes zeď bylo překvapivě lehké. Vlastně jsem nemusela udělat nic, ale to, že už to nebude psychicky náročné. To jsem se spletla. Constantin se na mě usmál a řekl, že půjdu první. Změřila jsem si tu velkou zeď a nechápala jsem, jak jsem jí mohla předtím přelézt. Tady ani nebylo nic po čem by se dalo lézt. Trochu nechápavě jsem se na něj podívala, ale to už jsem cítila, jak jsem se lehce vznesla
 
 

Reklama