close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Něco jako tma

8./ŠÍLENÉ DIVADLO 5.část

9. února 2007 v 14:39 | Lentilka
"Ehm,ehm, můžu taky něco říci?"řeknu a pozvednu prst do vzduchu aby mě vzali na vědomí. "No asi jo"řekne ten Enry,ts koho by kdy napadlo pojmenovat někoho Enry? Za to by se skoro mohli rodičům pomstít. "No jen tak jakou prácičku jsem vám překazila? To víte, každou chvíli mám umřít tak ať aspoň vím Proč!" řeknu jim co nejklidnějším hlasem. Ti dva se po sobě podívají a vyprsknou smíchy. "Ty vole, takhle holka se mi líbí,ta má něco do sebe"řekne znovu ten co mi svírá rameno tak pevně, že už mi tam musejí naskakovat modřiny. "Řekneme jí to?"usmějou se na sebe. Můj svěrač co mě drží si mě přejede slizkým pohledem a potom pomalu a tiše začne

8./ŠÍLENÉ DIVADLO 4.část

8. února 2007 v 13:32 | Lentilka
"Tatíku mizím"zavolám vesele do chodby a vyjdu do chladného večera. Počasí připománá jaro, už mi na sobě stačí pouze podzimní bundička. "Eriko!" uslyším za sebou od dveří. Rychle se otočím a pozádu jdu dál ze schodů. "Nezapomeň si telefon!" zavolá na mě tatík a už mizí ve tmě. Naštvaně se otočím a jdu ke Katy vesele poskakující ve větříku. Připadá mi, že by jí i ten slabý větřík měl odnést, má široký úsměv od ucha k uchu a kolem ní je tolik dobré energie, že se prostě MUSÍM nakazit. Jo, abych nezapoměla, dostala jsem k Vánocům nový mobil, ale odmítla jsem ho nosit, tatík,ale trvá na tom, že ho musím mít všude bezpodmínečně sebou, že teď když už jsem starší měla bych ho začít používat. Ale já nemám mobili ráda, počítač mám v pokoji jenom díky internetu a televizi jsem z mého kutlochu vyhodila už dávno.

8./ŠÍLENÉ DIVADLO 3.část

7. února 2007 v 13:00 | Lentilka
Vyskočila jsem z auta, vešla do nového domečku a málem vrazila do Sarah, která nás šla přivítat. Pořád se ke mně chovala zdrženlivě,ale byla milá. "Tak co Eriko, jak bylo ve škole?" pokusila se o nezávaznou konverzaci. "No víš.."začela jsem otráveně, ale to už se za mnou oběvil tatík a zaslechl její otázku, takže odpověděl za mě. "Rice se tam mooc líbilo, je z té školy nadšená, musel jsem jí odtamtud odtáhnout a hned se tam seznámila se sympatickou maldou dívčinou"začel se rozpovídávat spiklenecky tatík. Do tohohle chlapa byste vážně neřekli, že byl lovec. To je prostě golá nemožnost, on a někomu ublížit? Chacha, teď když jsem se na něj dívala jak se snaží lžičkou co našel na sedačce rozbalit krabici a přitom si přilepit k tý krabici prst, mluvit o tom o mých nepravých pocitech, jsem doopravdy věřila ,že jsem si to s ním a lovcem namluvila. Musela jsem ale přiznat, že od té doby co chodí se Sarah je jako vyměněný, takhle roztržitého a hlavně štastného jsem ho neviděla strašlivě dlouho.

8./ŠÍLENÉ DIVADLO 2.část

5. února 2007 v 21:16 | Lentilka
"Trhni si nohou,huso"zasyčela na mě bojovně a odvrátila ode mě tvář zpět k jejím pěstěným nehtům.
Popuzeně jsem si sedla na vedlejší lavička,přehodila elegantně nohu přes nohu a zahleděla se na modré nebe. To tebe bude škola. Co lepšího mě mohla potkat? Tady mě určitě budou všichni milovat. Udělat si dobré vztahy hned první den a ještě perfektní dojem. Co takhle kdybych nedostudovala? Seknu se školou a budu se živit rukama. Haha. Dneska jsem snídala vtipný hlášky,já vím.

8./ŠÍLENÉ DIVADLO 1.část

5. února 2007 v 14:16 | Lentilka
Jeden celý měsíc je v háji.
Otráveně na sebe natáhnu tričko,svážu vlasy do pevného uzlu a smutně se na sebe podívám do zrcadla. Pod ním leží moje nová voňavka,hromada kosmetiky,ale k čemu to? Na co se fintit? Pod očima se mi rýsují temné kruhy,moje oči jsou takové bez jiskry,vodaté,jakoby nežili. Sakra co se to se mnou děje?

7./STÍNY POUZE ZNAMENAJÍ ŽE JE NABLÍZKU SVĚTLO 4.část

5. února 2007 v 14:15 | Lentilka
"Chci začít od začátku,ve všem,práce,ty škola,nové město,nový dům,prostě všechno"
"Takže se přestěhujeme do nějakýho malýho bytečku jo?"
"Ne bude to dům,už vím i jaký"
"Pro nás dva a dům jo?"

7./STÍNY POUZE ZNAMENAJÍ ŽE JE NABLÍZKU SVĚTLO 3.část

4. února 2007 v 18:00 | Lentilka
"Proto!"vyštěkla jsem a moje ruka zároveň se slovem vylétla vpřed. Moje sevřená pěst mu mířila na jeho dokonalý nos. Přála si ho zlomit,způsobit mu bolest,jako by moje ruka měla vlastní mysl a já jí jen přihlížela. Všechno bylo trošku spomalené,všimla jsme si jeho překvapeného pohledu,potom cukl hlavou do strany a moje ruka prolétla tak těsně kolem jeho hlavy že vedle ucha mohl slyšet vítr. Moje blbá ruku,ale měla svojí blbou hlavu. Deim stál těsně u zdi a moje ruka nestihla zastavit. Narazila do tvrdé zdi a mojí rukou projela ostrá bolest od po rameno. Zděšeně jsem vyjekla,zaklela a třela si postižené místo.

7./STÍNY POUZE ZNAMENAJÍ ŽE JE NABLÍZKU SVĚTLO 2.část

3. února 2007 v 17:55 | Lentilka
Držela jsem ho za ruku,cítila jsme slbavé chvění,ale žádné cizí pocity,nic,jenom já. Šli jsme pomalu temnou ulicí,z nebe se pomalu začeli snášet malé bílé vločky,okouzleně jsem na ně hleděla,jako by byli jiné,nové. Jako by bylo všechno úplně unikátní,novější,krásnější.

7./STÍNY POUZE ZNAMENAJÍ ŽE JE NABLÍZKU SVĚTLO 1.část

26. ledna 2007 v 18:07 | Lentilka
Pomalu jsem se probudila,otevřela jsem oči a překvapeně zírala do stropu,cítila jsem se svěží. Cítila jsem se naprosto skvěle. Pomalu jsem se posadila,pořád jsem čekala kdy na mě zaútočí cizí tlak ,ale nic se nedělo. Promnula jsem si oči,zírala jsem pořád upřeně před sebe a přemýšlela. Moje jediné přání bylo aby se tlak nevracel. A taky vidět Alexe. Třeba bych zvládla vypnout svojí směšnou schopnost.

6./NEMILOVAT TĚ 6.část

24. ledna 2007 v 19:43 | Lentilka
Když jsem kolem sebe,ale ucítila ledové sevření a ovanul mě teplý vzdcuh domu překvapeně jsem otevřela oči. Znovu mě nesl v náruči jako bych byla nic. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno,zavřela oči a užívala si volné mysli. Všechno to bylo pryč,nechápala jsem to,ale bylo to pryč. Najednou mě pustil, s výkřkem jsem dopadla na postel, rychle jsem se znovu postavila,ale ten rychlí pohyb mi zamotal hlavu. Cítila jsem jak mi nohy povolují,znovu mě zachytila ta pevná ledová náruč. Mátožně jsem se posadila.

6./NEMILOVAT TĚ 5.část

23. ledna 2007 v 20:27 | Lentilka
Probudila jsem se zděšeným trhnutím,jako by do mého poklidného temného spánku něco proniklo,zamžourala jsem do tmy,nikde nic,ale něco jako by na mě útočilo,něco mi tlačilo na mozek,doslova,vytlačovala moje myšlenky a málem jsem se nemohla nadechnout. Zděšeně jsem se snažila uklidnit,vyhnat z hlavy všechen ten cizí tlak.

6./NEMILOVAT TĚ 4.část

22. ledna 2007 v 19:34 | Lentilka
"Musí utéct,musí,proč tam jen tak stojí! Ať uteče! Sam jí měla dostat pryč!" "Chci jen jí,nic jiného,jen jí,musí zaplatit!" "Musím jí dostat ven,Alex si poradí,ale co s ní proboha?" Všechny ty myšlenky do mě narazily jako blesk,zatřásla jsem hlavou,otevřela oči a pohlédla na Alexe a toho chlápka. Pořád mu držel na hrudi nůž,blýsknul po mě pohledem a potom aniž by od chlápka odtrhl zrak procedil skrz zuby "Vypadni Eriko,zmiz"řekl to tvrdým tonem,ale byl v tom podtón strachu,něhy. Nevšímala jsem si toho a přikročila k nim ještě blíž. Teď už jsem stála vedle Alexe,jeho zuřivost se do mě vpíjela jako inkoust do papíru. "Dej mi jen jí,víš,že nic víc nechci,nechám tě nepokoji,jen mi jí vydej"řekl chraplavým hlasem ten chlap. Alex ho tak rychlím pohybem,že jsem to stěží postřehla praštil násadou nože do krku a potom mu ho zaryl víc do kůže na hrudi. Trochu se k němu přiklonil a vycedil nenávistně skrz zuby "Nikdy"

6./NEMILOVAT TĚ 3.část

21. ledna 2007 v 14:16 | Lentilka
Cítila jsem jako kdyby mi někdo vlil do žil znovu život,mohla jsem plesat radostí. Oči se mi radostí zaplnili radostí,pořád tu ale byla ta otupující strašlivá bolest. Cítila jsem tíhu na očích. Snažila jsem se je udržet otevřené,abych nespustila Alexe ani na moment z očí. Nešlo to,bolest všechno přehlušovala,tlak na hlavě neustával,pouze se zvětšoval. Alex stál nade mnou a utíral mi čelo,všimla jsem si ,že jeho ruka je celá od krve,mojí krve. Vyděšeně jsem se na něj podívala,nedíval se na mě,jeho oči byli skryté v šeru a jeho ruce po mě starostlivě bloudili. "Alexi" řekla jsem pomalu.

6./NEMILOVET TĚ 2.část

20. ledna 2007 v 20:43 | Lentilka
Vešla jsem za ním,napřáhla jsem se k druhé ráně,to už čekal. Zachytil mojí ruku v půli pohyby a smeknul s ní dozadu. Bolestně jsem s rukou cukla,ale nešla to,svíral jí v ocelovém sevření,z jeho dotyku jsem cítila slabé teplo jeho kůže,opravdu slaboučké,ale cítila jsem ho,Deimos byl vždycky studený na kůži. Nechtěla jsem to ale řešit teď. Švihla jsem rukou směrem k sobě,jeho ruka se zkroutila a moje byla volná. Noha mi vyšvihla jako blesk. Zasáhla jsem ho přesně do břicha,překvapeně si mě změřil z uctivé vzdálenosti. Možná proti němu mám šanci.

6./NEMILOVAT TĚ 1.část

20. ledna 2007 v 13:38 | Lentilka
Otevřela jsem víčka a pohlédla do prázdného krbu,který už vyhasl. Přesně tak jsem se cítila,prázdná a studená jako po vyhasínajícím spalujícím žáru. Fyzika který ležel u mých nohou a Šuplík který se mi stulil v náručí mě přinutili k slabému úsměvu. Pravý úsměv života je když je to do pláče,teprve teď jsem pochopila pravdu toho rčení. Pomalu jsem vstala a z nepohodlného křesla jsem byla celá rozlámaná,stáhla jsem vlasy do culíku,udělala si lehkou snídani přestože jsem vůbec neměla hlad. Bylo už skoro odpoledne. Zmeškala jsem dva dny ve škole,to se zpraví. Dneska je pátek,možná jsem mohla jít do školy, ne nemohla to bych nezvládla,pokud jsem doteď skrývala svoje divné chování dneska bych se zhroutila a až by mě utěšovali bylo by to ještě horší. Toho kdo chce brečet neutěšíte pouze rozlítostníte ještě víc ,že s ním musí někdo soucítit,tak je to alespoň u mě. Nesnesla bych ty zvědavé pohledy,rádoby upřímné soucítění a hlavně opravdu upřímný strach a zájem o mě. Bála jsem se,že se složím doma,ale ve škole by to bylo určitě. Musím se do pondělí sebrat,nejlépe ještě dřív. Musím,aspoň pro ostatní. Musím se nějak odreagovat,malátnost fyzická je úplně pryč,cítím energii překypovat v mých rukách,nohách,celém těle.
 
 

Reklama