Poem

Sorrow

28. března 2010 v 22:29 | Lentilka
Stává se jen zřídka,
že probouzím se do nového dne
s úsměvem a nadějí,
že dnes to bude ten den.

Někdy neuvěřím tak zřejmé pravdě,
dokud mě neuhodí do tváře.
Chci umět kouzlit,
chci žít na místě zvané ráj.

Jak poměnka zapomíná,
tak sněženka připomíná lepší časy,
růže bolest a lásku nese si,
tulipán je láska po smrti?

Víra, co neumírá.
Naděje, co to nejhorší přeje si.
Láska, která jenom faleš zná.
Moudrost, co s hloupostí se přátelí.

Svět naruby a sám.
Navždy jenom tak.
Vidět vše tak jak není to.
Vidět i v neštěstí kousek dobra.

Mlčet a otvírat ústa.
Dívat se přes zavřená víčka.
Nevědět, kdy přestat.
Ten světa bol.

A krása zašlé slavy.

Change

23. listopadu 2008 v 22:36 | Lentilka
Všichni jsme pořád poháněni jistou silou a ta nás nutí měnit věci kolem sebe.
Nenechávat je stejné.
Jistá cesta uniku před všemi nestrovnalostmi je změna.
Utíkáme před něčím, co se zdá být až moc perfektní.
Utíkáme před tím, co se nám nelíbí.
Netrávíme čas s někým, koho nemáme rádi a nechápeme
jak to, že můžeme tolik lásky věnovat jenom jednomu člověku.
Utíkáme před vším, dobrým i zlým.
Někdy zase děláme špatné i dobré.
Nedokážeme věřit ve stabilitu a jenom těžko věříme lidem.
Jenom těžko neseme prohru,
ale radujeme se z výhry.
A někdy jenom z menších věcí,
které nás dělají šťastnějšími.
A skoro všichni jsme v tom stejní...
Nevěřit tomu, co máme před očima.
Nevidět pravdu ani jí neposlouchat.
Ale nikdo z nás ...
nechce být sám...
Ale všichni skrývají svojí tvář ale v podstatě jsme si všichni podobní...

Citáty by Lentilka

27. dubna 2008 v 20:34 | Lentilka
Život je ustálená souhra náhod a nehod.
Prohra souvisí s pocitem méněcenosti.
Láska je jako víno. Někdy máš a někdy nemáš chuť.

Jedna ruka červená, druhá modrá.
Můj život jako volná jízda, můj život jako lístek ve větru. Někdo foukne a jsem v háji. A jednou stejně přistanu.
Nedávejte životu velkou váhu, stejně z něj můžete každou chvíli zmizet, ať si k tomu pomůžete sám nebo vám někdo rád pomůže.

Zklamané naděje

6. května 2007 v 13:28 | Lentilka
Vrať mi mou naději,
naději na peklo s jeho bolestmi.
Nechci žít ve světě,
kde neexistuješ.

Musím věřit,
věřit v tebe, svého anděla.
prázdný a tichý svět,
tmavý bez tvého úsměvu.

Chci do pekla,
chci doufat,
že ke mně sestoupíš.
jsi můj Anděl,
vždy jsi byl.

Chci upadnout v zapomnění,
chci, aby vzpomínka na mě zůstala,
zůstala jenom v tvém srdci.

Pohleď do očí bolestni,
potřes si dlaní s nářkem,
posyp hluboké rány solí.
Nevyjádřená bolest pro nepoznané.

Tulákova píseň

6. května 2007 v 13:20 | Lentilka
Věčnost v čase ztracená,
nesmrtelnost zemřela v očích ženy.
Smutné osudy odsouzených,
bolává náhoda samoty.


Osamělý tulák u cesty,
jeho zpěv se nese tmnou.
Jeho bolest, štěstí, láska.
Promluv k němu a poznáš,
co myslím.


Sám se nese tmou,
září v letním dni.
Zašeptej do vzduchu svá přání,
on tě uslyší.


Duše tuláka nese se tmou,
jeho hlas proudí vzduchem.
Poslechni si jeho píseň,
bolavou a tesklivou.


Poznej sílu,
kterou zná jenom on.
Osamělý tulák nočního večera.

Souboj Slunce s Měsícem

6. května 2007 v 13:14 | Lentilka
Prudký oheň síly mocné
plane modrým plamenem.
Vzývá ohy všehomocné,
prudký příval ostrým světlem.
Hvězdy do dlaní touží spřádat,
touží ukrást z obluhy Slunce.
Měsíc nemůže ho zvládat,
jeho slzy padají k nám každý večer.

Spasitelka

1. května 2007 v 22:10 | Lentilka
Spasitelka
Tmou se nesl nářek noci,
měsíc zářil na nebi.
Sestoupila ke mě dívka něžná,
můj anděl krásný, spasitel.


Tmou se nesla jako nikdo jiný,
byla krásná, nevinná.
Nepohlédla mi do očí,
pouze ke mě ruku natáhla.


Neuvědomovala si,
co dělá její dotyk hebký.
Když dotkla se mé ruky
ucukl jsme bolestí.

Jak bezmocná kráska noci vznesla se na nebe,
měsíc zářil v jejích očích.
Přeji si,
ať vrátí se zpět ke mě hned!


Utekla a nevrací se,
její pohled ve snech mám.
Čarokrásná dívka noci,
jizvu v ruce nechala mi.

Když naříkal jsem do noci,
kůže zestárla, věky přišli.
Můj čas přišel odejít pryč,
přišla pro mě, můj anděl vysněný.

Anděl

24. března 2007 v 21:41 | Lentilka
Cesta k přátelství?
Neodpouští, nevěří.
Cesta k lásce?
Dlouhý provaz z trnů růže.

Věřím v tvojí pevnou víru,
nevěřím však v mojí sílu.
Slzy slunce letí dolů,
najdi si svou vlastní cestu.

Proč je za oknem ta smutná tvář,
tiché slzy, tichý pláč.
Pláče nebe pro tebe,
i hvězdy hasnou v obloze.

Dívka s křídli smutně pláče,
zradil jsi tu svého anděla.
Ortel vyřkne o tvé cestě,
smutná, bez naděje, zrazená.

Naději ti nyní dáva,
ona pořád miluje.
Nedokáže odsoudit tě,
nad sebou ted běduje.

Čarodějka

20. března 2007 v 13:43 | Lentilka
Čarodějka

Tiše a neklidně,

slza padá z tváře dolů.
Z okna hledí smutná tvář
mladá dívka, tichý pláč.

Přichází to neštěstí,
někdo doufá ve štěstí.
Bílý závoj dolů padá,
dívky ruka kte rtům stoupá.
Neodvažuje se věřit tomu,
kam jí osud zavedl.

Není zrůda,
je jen člověk,
coho nemoc postihla.
Je to nemoc nebo dar?
Čarodějka zrodila se nám.

Noční kráska

19. března 2007 v 15:38 | Lentilka
Noční kráska

Bledá kráska nocí kráčí,
pyšná, mocná, zmatená.
Co jí asi v jejím srdci souží?
Přeci je tak nádherná.

Mladá dívka lásku potřebuje,
bolest, zrada, naděje.
Všechno čemu věřila,
zmizelo jí v temnotě.

Vstupuje teď pomalu do mrazivé temnoty,
nechce věřit, že je konec.
Málé světlo naděje
nikdy neumírá v mladém srdci.

Mladík k ní teď přistujuje,
polibek na rty.
Štěstí přišlo,
opustí ji zase brzy.

Doufat,
věřit,
šťastná stejně nebude.

Láska, Šíp, Odchází, Hvězda

19. března 2007 v 15:16 | Lentilka
Láska

Rozvířené pocity
Síla moci, neštěstí,
okusil jsi moje rty,
zasáhla tě jako šíp?
Mocná láska,
vládne ti?
Neokoušej její sílu,
zničí tě a rozdrtí,
vynese tě do oblak,
zbyde z tebe jenom prach.
Lasko jsi krutá,
krutá a všemocná.
Bolí mě to říkat,
"Miluješ mě taky tak?"
http://tn3-1.deviantart.com/fs8/300W/i/2005/359/5/6/The_Love_Omen_by_gilad.jpg

Šíp

Ukáže mi mojí cestu,
kam své kroky vést teď mám.
Jako kompas řekne mi,
správná cesta vede vždy,
kde máš štěstí příslíbené.
Jsi si jistá,
je to tak?

Odchází

Zavři oči, moje milá.
Tvoje oči láskou září.
Pořád tvář od slz máš,
milovalas,ztratilas.
Pravá láska nepřežije,
tvoje právě zemřela.
Nemohl jsem, nedokázal.
Musím ti říct ještě sbohem.
Zavři oči, lásko moje.
Naší lásce není dáno,
abz žila navždy štěstím.
Byli jsme jak Romeo a Julie,
já zemřel,ty, ale žij!
Křičíš,prosíš.
Musím jít.
Pamatuj však na má slova:
"Miluji tě,končí naší lásky doba"

Hvězda


Ukradl potají krásku nebe,
nechtěl jí pustit zpět na hvězdné nebe.
Držel jí v dlaních,
miloval sobecky jí sám.

Vypusť jí zpět,
ať září dál!
Nejkrásnější z hvězd,
on jí má sám.

Tiše trpí,nenaříká.
Pořád jenom vzpomíná,
jak kdysi byla kráskou hvězd.
Nejkrásnější ze všech hvězd,
leží nyní v jeho dlaních.



Lavička

19. března 2007 v 14:59 | Lentilka
Dívka na lavičce v parku,
trpí,pláče,umírá.
Zradil jí její milý?
Neví, on jí nic neříká.
Bolest zrady, kosti láme.
Srdce pod bolestí krvácí.
Slzy tečou dolů z tváře,
déšť je smývá,sladká voda.
Teplé dlaně uchopí tvář její,
letmý polibek,
čelo,víčka, nos i tváře.
Dívka zvedá pohled k tomu,
kdopak jí má ještě rád.
Do náruče bere jí,
chlapec její milý,
políbí jí na líce,
setře slzy, vrací se...

Slovo

18. března 2007 v 22:41 | Lentilka
Růže hozená do ohně,
všechny pocity splálené na prach jako okvětní plátky,
exploze pocitů smíšená s prachem štěstí.
Vítězství může být na dosah,
ale ty nikdy nebudeš vítěz.



V očích záře ztracená,
slzy padající po tváři.
Na tváři omluvný úsměv,
přesto šťastná jest.
Pravá láska končí špatně,
nikdy ale ten kdo zažil jí
vrátit čas nechtěl by.



Neuvědomuješ si,že tě všichni nemusí mít rádi.
Každá věc má svou duši,
když zavřeš oči,
můžeš slyšet všechno co chceš,
hlas noci, zpěv růže,
ve všech se skrývá krása moci.



Nemysli si že vždy budeš první,
nejsi neporazitelný.
Měl by jsi se připravit na prohru,
nikdy ti nebudu patřit,
nikdy nebudeš nejlepší.
Doufám že víš proč?
Vždycky tu tožit bude já,
abych ti dokázala co nevíš,
nejsi vyjímečný,
jsi jenom člověk.
Přijmi ten fakt,
smiř se s prohrou.


Picture from eflog.net/lady_crow


Nevěř všem,
hlavně neveř mě.
Na světě jsou lidé,
nebojí se ničeho,
ztratili svědomí ve špatné konstelaci hvězd.
Věř si,
buď jedna z nejzářivějších hvězd na obloze.
Měj naději,
budeš žářit více než ostatní.
Může se to zdát nemožné,
ale jeslti chceš je to možné.
Postav se osudu naodpor,
řekni mu "Je to můj život"
Řekni to všem,
řekni to sobě,
nevzdej se v tom těžkém boji,
naděje přežívá i v tom nejtěmnějším bodě.
Najdi jí,postav se na nohy,usměj se a vyhraj...


V temné noci nic nevidím,
po ránu nic neslyším,
když slyším špatnou pravdu nic neslyším.
KDyž chci běžet běžím,
když mám jít běžím.
Když mám upadnout,
zůstanu stát.
Jestli mě chceš porazit,
smiř se s tím, že na to nemáš.
 
 

Reklama