Story

Pomoc v nesnázích

3. července 2012 v 16:13 | Lentilka
Detektiv seděl u sebe v kanceláři a pořád dokola si pročítal ten stejný příběh. Bylo na něm něco zvláštního. Případ už byl dávno ve složce s uzavřenými případy. Byl to smutný případ, ale nikdo na něm neviděl nic podivného. Byl to jenom pocit, co dekektiv měl. Věděl, že je tam něco, co neví. Něco ho na tom pořád přitahovalo. Bohužel věděl, že to nikdy zcela neodhalý.
Případ se objevil jednu noc spolu s výpovědí Emily.
Začínal tak, že dvě mladé dívky se v jeden teplý letní večer rozhodli projít. Vzaly si s sebou láhev vína a schovaly se hluboko do lesa, posadily se k malé říčce, co lesem protékala a tam seděli pár hodin a povídaly si. Byly to nejlepší kamarádky. Znaly se už od dětství a byly jako nerozlučitelná dvojka. Někteří si dokonce mysleli, že to jsou dvojčata. Obě dvě dívky měly stejně modré oči a dlouhé rovné blonďaté vlasy. Na jejich stanici vtrhla před pár týdny Emily. Venku začelo zrovna pršet, takže měla promáčené vlasy a vypadala tak trochu jako nějaká rusalka. Rozcuchané vlasy měla rozházené kolem obličeje a bylo vidět, že má ruce i kolena celá od bahna.
Kdyby tam vtrhl kdokoliv jiný, tak by situace nikdy nemohla být stejná. Oči všech se upřely přímo na Emily a snad v každém se probudil ostrý pocit, který chtěl tu křehkou mladou dívku obejmout a utěšit.
Emily a Susan seděli u potoka a když už les zahalila úplná tma, tak se rozhodli, že už raději půjdou domů. Znali tu cestu nazpamět a navíc se v podnapilém stavu cítili bezpečně. Procházeli kolem vodopádu, takže slyšeli v dálce šumění vody, která dopadala dolů.

Nároží osudů

3. července 2012 v 16:11 | Lentilka
Nároží

Na nároží stál muž v klobouku a kouřil cigaretu. Odhodil nedopalek a ten zašlápl nohou. Stál přímo pod ukazatelem a udělala krok vpřed. Byla dopravní špička. Rušné odpoledne, kdy každý jel z práce nebo do práce. Jmenoval se Jonathan Meyer. Bylo mu 58 let a zrovna se cítil pod psa. Před chvíli mu oznámili, že umírá. Před dvaceti lety mu oznámili, že jeho žena zemřela. Nesnášel doktory a ještě více nesnášel tuhle ulici. Nebyl tu přechod a on si to vždy zkracoval, aby mohl rovnou zaběhnout do blízké kavárny. Hlas měl z cigaret hrubý, šedé vlasy schovával pod černým kloboukem. Jeho oči byli podivně bez výrazu. Sešlé věkem i zážitky.
Před dvaceti lety se to stalo přímo tady. Jeho žena, Emily, spěchala do práce. Stál tady a přecházel do svojí oblíbené kavárny. Uviděl její auto a sám pro sebe se usmál. Viděl i z té dálky její rozevláté zrzavé vlasy a její nervózní výraz. Nerada přicházela pozdě. Rozjela se na zelenou, ale ta dodávka nezastavila. Ozvala se hlasitá rána. Všechno jako by se zastavilo. Úsměv mu zmizel ze rtů. Pamatoval si, jak přijela záchranka.
Když seděl v nemocnici jenom nervózně těkal očima po doktorech. Seděl v té čekárně a nedokázal kloudně uvažovat. Pořád dokola se mu před očima přehrával ten obrázek. Náraz. Dodávka do ní narazila ze strany. Její malé auto proti tomu nemělo šanci. V tu chvíli se tam provoz zastavil. Na té rušné ulici. Jako by měl pořád v uších zvuk sanitky. Byl to úspěšný právník a jeho žena byla novinářka. Měli spolu dvě děti. Chlapce a dívku. Už byli na cestě. Všechny zvuky utichly, když se otevřely dveře sálu. Ve filmech je vždy rozhodnuto. Lékař se úsmál, dotyčný žije. Tentokrát se ale lékař neusmál. Měl ten podivný soucitný výraz. Ten, který nasadil už tolikrát předtím. Tady mu oznámili, že jeho žena je mrtvá. Že právě přišel o manželku. Jeho děti přišly o matku.
Dvacet let se snažil žít pro svoje děti. Byly to ty nejdelší léta, které kdy zažil. Jeho syn se oženil. Johnatan poznal ten krásný pocit. Byl dědečkem. Jeho dcera byla slavná a úspěšná. Nepochyboval o tom, že jeho děti se o sebe postarají. On už to tak dobře nezvládal. O práci přišel před deseti lety. Už nebyl tak dobrý. Už ho vystřídali mladší. Pořád se za ním plížil ten pocit, že už je všem na obtíž. Neměl pořádně svůj život. Přišel o něj ve chvíli, kdy umřela jeho žena, Emily.
Teď přišel od doktorů. Doktoři pro něj už nikdy neznamenali nic dobrého. S časem se to nemění. Oznámili mu, že má zhoubný druh rakoviny. Umírá. Děje se přesně to, jak už se dlouho cítí. Přišel sem, kde se to všechno začelo kazit. Přišel to sem ukončit. Podíval se po dohořívající cigaretě. Podíval se na semafory, na kterých naskočila zelená. Udělal ten osudný krok do silnice. Byla plná rychle jedoucích aut. Zavřel oči a napadlo ho, jeslti je dobře oblečený. Měl svůj obnošený starý černý kabát. Na hlavě svůj klobouk. S jeho krokem se na zem snesla první sněhová vločka tohoto roku.
Čekal náraz. Bolest. Možná úlevu. Možná strach. Ale nepřišlo ani jedno. Ozvalo se pronikavé brždění. Ucítil slabý dotek nárazníku o jeho koleno. Oči rozšířené hrůzou se obrátily na auto. Všechna auta zpomalila. Slyšel hrubé nadávání, brždění, ale nepřišlo to, co on chtěl. Konec. Možná má prostě jenom dožít svůj život. Zrychlil krok, aby konečně ustalo nadávání řidičů. Vešel do kavárny a posadil se ke stolu. Objednal si kávu. Mohl by zavolat svému dávnému příteli. Mohl by dát životu nový směr. Zavolá mu.

Zlodějka č.3

6. prosince 2009 v 18:11 | Lentilka
Vyřídila jsem pár telefonátů a teď jsem mířila přímo ke zdroji. Už předtím jsem zaslechla něco, co mě vlastně tolik nezajímalo. Já jsem byla zlodějka a v tom, do čeho jsem šla teď, no to byl obchod s bílým masem. Obchodovali s lidmi, kteří měli lehce abnormální schopnosti, ale nic převratného. Nebylo divu, že na tom trhu bylo cenné všechno, co našli. Protože se toho nenašlo moc. Najděte si jen tak někoho, kdo je telepat, senzibil nebo věštec. Není to hračka. Věděla jsem o tom trhu jen tak málo, co jsem zaslechla. Vlastně jsem tomu moc nevěřila, tomu že by měli vážně nějaké velké schopnosti. Spíš měli vyvinutý nějaký šestý smysl lépe než mi ostatní.
Teď jsem si byla téměř jistá, kde by mohla ta dívka být. My zloději to máme v týhle branži jednoduchý. Každý nám radši řekne, co chceme vědět a chce s námi být zadobře. Když nám to totiž neřeknou tak si to většinou zjistíme sami. Teď jsem si ale nebyla už tolik jistá jestli mu chci pomoc. Zaplétá se s nesprávnými lidmi. Řešili jsme to celou cestu, co jsem řídila a jela tam. A jemu to bylo jedno, očividně. Nemohl jí přeci opustit. A to co mě taky štvalo bylo to, že jí neznal a přesto to vypadalo jako by jí byl bezmezně oddaný. Jako kdyby do ní byl zamilovaný. Na jednu stranu jsem to nechápala a na tu druhou mě to jistým způsobem štvalo. Nebyla jsem si jistá, jestli žárlím. Ale jo, mohlo by to být něco podobného.

Zlodějka č.2

23. listopadu 2009 v 20:59 | Lentilka
Když se vrátím, tak mám konečně pocit, že jsme si morálně vyrovnáni. Mám na sobě alespoň už spodní prádlo, džíny a tričko. Na stole na mě čeká voňavá káva. Rozlámaně si k ní sednu a podívám se na svého otravného společníka na protější židli.
"Tak to vysyp, kámo,"pobídnu ho a škaredě se na něj zašklebím.

Zlodějka č.1

17. listopadu 2009 v 21:27 | Lentilka
Zlodějka

Musela zatajit dech na tak dlouho, že to skoro nebylo možné. Kdyby se totiž nadechla, tak by se nejspíš začela smát a to si nemohla dovolit. Plížila se podél temné chodby,neslyšela nic víc než svoje lehké kroky.
Otevřela dveře, které měli vést do kanceláře. V okamžiku, kdy je za sebou zavřela, vytáhla ze zadní kapsy malou baterku a začela hledat. Už se dokonce nadechla, hluboce a dlouze. Konečně jí začel v krvi kolovat ten správný poměr adrenalinu a vzrušení. Otevřela velkou dřevěnou skříň z tmavého dřeva a hledala tu malou ručně vyřezávanou krabičku. Znala její popis. Předával se v této rodině na generace. V ní se schovával malý náhrdelník s malým, ale blyštivým diamantem. V okamžiku, když tu krabičku spatřila, neváhala. Schovala jí k sobě do tašky a snažila se nenápadně zmizet.

Lovestory 2

17. února 2008 v 19:31 | Lentilka
Trochu sentimentální pubertální jednoduché.

Vytáhla jsem si tu nejkratší sirku. Udržela jsem v sobě naštvané zakletí. Teď je to na mě.
Andrea se na mě trochu ublíženě podívala,ale další dvě kámošky úlěvně vydechly, když věděly,
že ony nemusí. Byla to sázka, sázka o lásku.

Když jsem byla ve škole pokusila jsem se ho párkrát nenápadně potkat. Dařilo se mi skvěle. Do pár dní
už o mě věděl, potom to šlo jako po drátkách. Bylo otázkou chvíle dostat na něj číslo a odeslat sms. Dalo by se o mě říct,
že jsem byla skvělá. Usmívala jsem se, prostřednictvím té udrbanější společnosti jsem o něm zjistila všechno, co jsem
potřebovala a k němu se doneslo, že se o něj zajímám. Všechno to bylo perfektně promyšlené. Jmenoval se Lukáš a
chodí s naší nejprotivnější "kamarádkou". A Andy do něj byla dlouho trochu zblázněná, proto teď tohle. Cíl byl připravit
jí o něj.
Sraz jsme měli v mojí oblíbené bagetárce. Vtipný bylo, že jsem si ho, až do té doby, kdy mi ho Andy ukázala nevšimla.
Postupem času jsem si všimla, že vypadá dobře, má v sobě nějakou jiskru. Obvykle si takovýhlech kluků všímám sama.
Nebyla jsem ani nervózní, červenat jsem se přestala už v dětství. Martina, Andy a Sára seděli vedle u stolu a snažily se tvářit
nenápadně. Už jsem je živě viděla, že jak otevře dveře vybuchnou smíchy. Andy možná naštvaně protáhne obličej.
Otevřeli se dveře a on vešel. Trochu se oklepal a spadl z něj sníh. Zvědavě jsem se naklonila na stranu a pozorovala, jak se venku chumelí. Konečně pořádný sníh, už bude za pár dní prosinec. Jak jsem se nakláněla, až k té poslední štěrbině ve dveřích za sněhem, ztratila jsem rovnováhu. Ozvala se hlasitá rána, jak si židle posunula a já tvrdě dopadla na zadek. Pomalu jsem zvedla pohled a před sebou viděla Lukáše, jak špatně skrývá pobavený pohled.
"Bodla by se otázka - Jsi v pořádku?-"řekla jsem provokativně a posadila se zpátky na židli. Od vedlejšího stolu jsem slyšela jakoby tiché dávení a chrochtání, takže jsem přesně věděla, že se všechny tři lámou smíchy. Všechno šlo nádherně, seděli jsme tam skoro dvě hodiny a pokaždé když jsem se podívala na holky už vypadaly z toho čekání otráveně, ale já jsem se zatím docela bavila. Pořád tam byla taková zeď rezervovanosti přes kterou jsem ho neplánovala pustit. Pořád tu bylo to, že jsem to na něj jenom hrála, ale stejně, byla jsem, sakra, dobrá herečka. Jenomže nakonec přišel šok. Přímo od něho. Myslela jsem, že se dohodneme na další schůzce. Ledová sprcha.

Lovestory

22. října 2007 v 14:27 | Lentilka
Něco s čím by se člověk snad ani neměl chlubit.



Interview

4. června 2007 v 19:14 | Lentilka
První skvělý příběh od tématu Stmívání od mojí kamarádky Sáby. :-)

Zrovna jsem se snažila usnout, když zazvonil telefon.Seběhla jsem schody a rychle jsem šáhla po sluchátku v doměnce, že by to mohl být..ehm..on!
,,Halo?"
,,Isabella Swanová?" ozval se neznámý hlas.
,,Bella," opravila jsem automaticky.A pak jsem jen roztržitě dodala:,,U telefonu."
,,Tady Marc Spenser.Volám kvůli vašim seminárním pracem, které máte vypracovat.Mám vám přidělit partnera k vašemu dialogu."
,,Aha.", řekla zklamaně.,,A koho jste mi vybral?"
,,Oh, vydržte.Někde to tu mám napsané.Ááá, mám to.Budete spolupracovat s panem Cullenem."

Sibiřský hasky

3. června 2007 v 21:51 | Lentilka
*Takový můj vysněný pejsek... :)

Všeobecný popis

Siberian Husky je středně velký pracovní pes, rychlý, lehkonohý a elegantní v pohybu. Postavu má kompaktní s vyváženými proporcemi. Tělo je pokryto hustou mastnou srstí. Uši má vztyčené a hustě osrstěné. Hustý kartáčovitý ocas v pohybu nesený nad úrovní těla ukazuje na severský původ.
Chůze je plynulá a lehká. I bez tréninku je schopen táhnout saně, neboť mu tak velí jeho instinkt. Svoji původní funkci v zápřahu splňuje v plném rozsahu, když táhne lehký náklad mírnou rychlostí na dlouhé vzdálenosti. Jeho tělesné proporce a forma těla vyjadřují základní rovnováhu mezi silou, rychlostí a vytrvalostí. Psi mají samčí výraz, ale nikdy nejsou hrubí, feny jsou jemné, ale bez oslabení jejich tělesné stavby.

Citáty

4. března 2007 v 19:27 | Lentilka
Acta, non verba - Činy, ne slova.
Ad absurdum - Do nesmyslnosti.
Ad impossibilia nēmō tenētur - Nikdo není nucen k nemožným věcem.
Ad īnfīnītum - Do nekonečna.
Alea iacta est - Kostka je vržena. Česky: kostky jsou vrženy (Caesar).
Arte et Marte - Uměním i bojem.
Aut aut, tertium nōn datur - Buď anebo, třetí možnost není.
Aut vincere, aut mori - Vitězství nebo smrt.
Audaces fortuna iuvat - Odvážným štěstí přeje.
Bona fide - V dobré víře
Dum spiro, spero. - Dokud dýchám, doufám
Hīc et nunc - Zde a nyní, tady a teď.
Homō hominī lupus - Člověk člověku vlkem.
Memento mori - Pamatuj na to, že zemřeš.
Memento homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris - Pamatuj člověče, že prach jsi a v prach se obrátiš
Mens sana in corpore sano - Ve zdravém těle zdravý duch.
Meum est propositum in taverna mori - Mým záměrem je zemřít v hospodě.
Odi et amo - Nenávidím a miluji (Catullus)
In omnia paratus - Na všechno připravený
Omnia vincit amor - Všechno přemáha láska (Láska nad vším vítězí)
Per aspera ad astra - Přes překážky ke hvězdám.
Quis vellet pacem, preparat bellum - Kdo chce mír, chystá válku.
Requiescat in pace - Ať odpočívá v pokoji.
Scio me nihil scire - Vím, že nic nevím.
Semper fidelis - (Na)vždy věrní.
Tempora mutantur, et nos mutamur in ilis - Časy se mění a my se měníme v nich.
Tempus fugit - Čas běží.
Veritas omnia vincit - Pravda vše přemáhá.
Vita brevis, ars longa - Život je krátký, umění dlouhé.
Veni, vidi, vici - Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem (Caesar).

Pravda

3. března 2007 v 19:24 | Lentilka
Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl.
Napoleon Bonaparte: Historie není nic jiného než fabule, na které se shodla většina lidí.
Reinhard K. Sprenger: Trpět je snadnější než jednat.
Ann Landersová: Problémy jsou nevyhnutelnou součástí žitova. Očekávej je a až přijdou, drž hlavu zpříma, podívej se jim přímo do očí a řekni: "Jsem větší než vy, neporazíte mě."
Kjell A Nördström: Intuice je jako HIV. Neexistují proti ní žádné léky. Jakmile jí mate, nedá se zbavit.
Malý princ: Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné.
Jonas Ridderstrale: Inovace spočívá v otázce: "Co kdyby?"
Neznáný autor: Úspěšný člověk: 1. ví co chce, 2. ví co nechce a 3. umí se podle toho zařídit.
Lao-c´: Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku.
Září, protože nechtejí oslnit.
Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání.
Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech.
Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.
Niels Bohr Jsou dva druhy pravdy: pravdy triviální, pro něž jsou opačné názory naprosto absurdní, a pravdy hluboké, které se poznají podle toho, že jejich protikladem je zase pravda.

William Shakespeare

9. února 2007 v 18:50 | Lentilka
Láska je jako děcko - touží po všem, co má na očích.

V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.


Žena je jako citlivé váhy: jen malounko se jí dotkneš, a již je jazýček v pohybu.


Vidět a cítit znamená exitovat, myslet znamená žít.


Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, dobře se jí podívejte do úst - jistě nemá jazyk.


Doufám v žití, ale jsem připraven umřít.


Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.


Mlčení je nejlepší zvěstovatel radosti. Byl bych jen málo šťasten, kdybych to mohl vyslovit.


Ženy se nikdy neohlížejí. Jediná tak učinila a proměnila se v solný sloup.

Citáty

9. února 2007 v 18:35 | Lentilka
Kdo si zahrává s ohněm spálí se.Kdo si zahrává se mnou lituje,že si nehrál s ohněm.
Nejméně se bojí smrti ti,jejichž život má největší cenu.
Neper se,život ti dá do držky sám.
Vy se smějete,protože jsem jiná.Já se vám směju,protože jste všichni stejní...
Život je jak jeviště na kterám musíš stát a i když ti srdce krvácí ty se musíš smát.
Žij pokud můžeš, zemři pokud musíš!
Žij tak, aby tví přátelé se začali nudit, až zemřeš.
"Kdo ví, jakou cenu má láska? Jenom ten, kdo miluje, a ten, koho nikdo nemiluje." Thomas Mann
Milovat a udržet je nejlepší, milovat a ztratit je druhá nejlepší možnost. Alfred de Musset
Není vítězem, kdo bojoval a zvítězil, ale ten, kdo miloval, zrazen byl a odpustil. N.N.
Ženy se brání útokem, stejně jako útočí tím, že se náhle vzdávají. Oscar Wilde
Ženy jsou jako zápalky. Přitlačíme-li málo, nevzplanou, přitlačíme-li příliš, spálíme si prsty. Kurt Götz
Od nezkušených žen se můžeme mnohému naučit. Giacomo Casanova
Pohlédnou-li děti očima poprvé, usmívají se. Zmocní-li se dívky přirozený cit , usmívá se, jako se usmívala ve svém dětství. Je-li světlo první láskou života, zdali pak láska není světlo srdce? Honoré de Balzac

Citáty o lásce

23. ledna 2007 v 20:22 | Lentilka
Láska je jako mrholivý déšť, který se snáší jemně, ale rozvodní řeku...

Jen 3 slova v srdci měj:MILUJ,TRP A ODPOUŠŤEJ!!

kapka lásky je víc,než oceán rozumu

Nikdy nevěř nikomu,kdo ti říka milujutě.Věř tomu kdo v slzách říká miluj mě...
O lásce se nediskutuje. Láska je.

Dva milostné dopisy píšeme nejtíže: první a poslední.
Všem věř a nikomu nedůvěřuj!

Láska je pohádka života - s tím rozdílem, že nemívá vždy šťastný konec.

Nemohu společně s Tebou, však ani bez Tebe žít.


Láska může umřít na pravdu, přátelství na lež.

Duše jsou tak silné, že jsou schopni obětí, jejichž vědomí je, že milované osobě zajistí štěstí. Honoré de Balzac

Věřila jsem,že Ty jsi jiný. Byl jsi pro mě nová země ve starém kontinentu. Byl jsi vše v co jsem věřila, moje nebe v pekle, ale stal si se tím, co jsme oba tolik nenáviděli. Stal si se vším, co nemám ráda. Věděla jsem, že se to stane, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem NEVĚŘILA, že ty jsi jiný... Lentilka

Zbabělcem nejsi dokud to na tebe všichni křičí, zbabělcem se staneš tehdy, když řekneš ne příteli v nouzi, když utečeš před láskou která mohla být krásná nebo když nežiješ život, který ti byl dán. Lentilka

Člověk, který nemiluje a před vším se schovává se může nazívat hrdinou, když zachrání svět, ale ten co přijde k někomu koho nezná, podá mu ruku a řekne "pojď se mnou, chci ti věřit" je hrdina daleko větší, protože místo, aby se snažil porazit ostatní, porazil nejdříve sám sebe. Lentilka

Věřit v něco a věřit někomu jsou dvě úplně rozdílné věci. Protože věřit v něco je pouze sebeklam, kterým uspokojujete duši, ale věřit někomu je obět a hazard, protože lidé jsou různí a často ti kterým věříme jsou právě ti nejhorší od kterých by jsme se měli držet dál. Lentilka


"Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu." Richard Aldington
 
 

Reklama