close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Temnota světla

3./UČITELKA 3.část

7. června 2007 v 19:37 | Lentilka
Natáhne přední nohu a předvede lehkou úklonu. Překvapeně na to zírám. Jeho oči mě pozorují a když k němu přikročím a pohladím ho po hřívě ani se nepohne. Pomalu poodejdu z lesa a lehce skloním hlavu. Kůň se pomalu otočí a zmizí v lese. Všechen strach odejde s ním. Pomalu se vrátít do sídla. Pomalu jdu ve stínech a proběhnu do svého pokoje. Ještě tam nikdo není. Nikdo mě nehledá. Pomalu se posadím na postel. Když přijde Amanda s Maylee obě vypadají, že se mně chtějí na něco zeptat, ale Maylee se při pohledu na mě zarazí a umlčí jediným pohledem i Amandu.
Mám pocit, že ani nezavřu oči a už slyším, jak holky vstávají. Pomalu se vysoukám z postele a všimnu si, že mám ruku pořád obvázanou kapesníkem od Willa. Nenápadně ho stáhnu a schovám pod polštář. Vyjdu na nádvoří, abych našla Maylee. Dneska pokračuje náš výcvik. Místo ní uvidím někoho jiného. Stojí opřený o kamenné zábradlí. Oči mu stíní klobouk a hledí dolů na moře. Jako kdyby vycítil můj pohled otočí se. Přes jeho tvář se mihne lehký úsměv. Chci poděkovat, ale nevím jak. Všimne si mojí roztržitosti a jenom se na pozdrav dotkne klobouku a lehce kývne. Vypadá to, že se náramně baví. Pohne se jako by ke mně chtěl jít a něco mi říci. Vyčkávavě stojím a jenom na něj hledím.

Abigail Cosmas TS

6. června 2007 v 20:35 | Lentilka
Abigail Cosmas
Narodila se do moderného světa. Byla jedináček a brzy si to začela uvědomovat. Snažila se postupně všechny předčít a získat to, co chtěla. Nikdo jí nic nezakazoval ani jí nerozkazoval. Byla dívkou z vyšší společnosti. Když svojí "kamarádce" odláká kluka Chucka a vypraví se s ním do obchodního centra, které patří jejím rodičům, stane se něco neočekávaného. Připlete se do věci, která jí stojí její svět. Probudí se v zemi, která nepodporovala moderní svět. Ocitne se v zemi, která není její. Je si téměř jistá, že jí čeká smrt, ale místo toho je přijata do společnosti a objevuje, že tenhle druhý svět není jenom vymyšlený. Lidé jsou tu chytří a skuteční, ty zvláštní věci které se o tomhle světě povídali se najednou zdají také pravdivě. Magie a nadpřirozené pro ní vymyšlené bytosti se začnou zjevovat a pronásledovat jí na každém kroku. Namyšlené dívenka ze svého světa se musí poprat a změnit v druhém světě, aby vůbec dokázala přežít. S pomocí, ale stejně... Má ona sama moc, která potká jenom někoho vyjímečného? Do jakého světa ve skutečnosti patří a kam se nakonec vrátí?

Jak vypadá?

3./UČITELKA 2.část

6. června 2007 v 15:37 | Lentilka
"Pane, měla bych odejít."řeknu nekompromisním tónem a posunu se blíže ke dveřím. Na jeho tváři se objeví úsměv. Jenom záblesk.
"To mi přece neuděláš"řekne a protáhne smutně tvář. Stoupne si o dveře a opře se o ně. Doprdele.
"Musím jít"řeknu znovu, ale můj hlas začíná být lehce hysterický.
Pomalu ke mně přistoupí. Nemám kam utéct. Jeslti chci ke dveřím musím přes něj. Jeho oči jsem téměř u mých. Má je temně hnědé, kalné a jiskřivé. Pomalým pohybem mi zasune pramen vlasů za ucho. Ač nechtěně při jeho doteku se zatřesu. Jeho oči mě pralují. Vím, co chce udělat. Jeho távř je pořád blíž a blíž. Nejsme is jistá, jestli budu chtít odporovat. Před očima mi proběhne obraz. Jeden jediný obraz. Ne! Prudce ucuknu dozádu, až Carlos lehce zavrávorá.

3./UČITELKA 1.část

5. června 2007 v 17:47 | Lentilka
"Musíš se soustředit, Ciaro!"řekne mi už asi po desáté Maylee. Za chvíli se mnou zřejmě ztratí trpělivost. Už minimálně dvě hodiny sedíme v písku. Naštvaně bouchnu pěstí do písku.
"Já už nemůžu! Nevím, jak se mám ovládat! Doopravdy to nevím!"vyjedu na ní naštvaně.
"Snažím se, zavřu oči, snažím se vyprázdnit si hlavu, relaxovat, poslouchat tě, ale nejde to! Pořád mám něco v hlavě a nedokážu to dostat pryč. Jak se mám soustředit? Řekni mi to jednoduše!"pokračuji dál zoufale. Najednou cítím, že toho na mě začíná být moc. Kdyby to bylo možné tak by moje nervová hranice právě teď přetekla. Všechna zlost, zoufalství a smutek se nahromadily na jedno místo a přetekly. Nedokážu to zastavit. Podívám se na Maylee a čekám zlý pohled a pokárání, ale místo toho upřeně a dokonce vyděšeně zírá nad mou hlavu. Zvednu pohled a vykřiknu. Asi metr nad mou hlavou se v kruhu vznáší asi pět ptáků, kteří naříkavě zpívají a v kolečku pořád dokola létají.

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 6.část

4. června 2007 v 16:50 | Lentilka
Našla jsme jí v kuchyni. Jaké překvapení. Byli jsme tam sami. Jak jsem zjistila Amanda měla na starosti uklid domu. Měla jsem pocit jako by mě Amanda neměla ráda. U Maylee jsem věděla, že jí otravuji, ale nijak mě to netrápilo, ale u Amandy jsem měla pocit, který mi říkal, že mě nemá ráda, ale nechce, abych to věděla. Maylee mi bez okolků ukázala, jak u ní jsem, ale Amanda byla lehce afektovaná.
"Cos to včera udělala?"zeptám se jí tiše a pomůžu jí s krájením masa. Hodí po mě otrávený pohled jako by čekala, že se budu ptát dál. Já prostě vím na čem u ní jsem.
"Ciaro, nechci o tom mluvit."odbude mě.
"Takže ti nebude vadit, když to povím dál. Třeba Amandu by to určitě zajímalo, jak jsi skolila chlapa. Na tuhle dobu je to lehce zvláštní nemyslíš?"zeptám se a pomalu se rozejdu ke dveřím. V okamžiku stojí u mě a stáhne mě za paži zpátky. S širokým úsměvem se k ní otočím a nakloním hlavu an stranu.
"Dobře."zavrčí naštvaně.

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 5.část

3. června 2007 v 19:54 | Lentilka
Maylee mě zavede do chladné kamenné místnosti, která má být koupelna. Po chvíli váhání za mnou zatáhne závěs a já si všimnu páky a podivné napodobeniny sprchy. S úlevou se pod ní postavím a zatáhnu za páku. Spadne na mě proud ledové vody, až zaječím.
"Páku dávej nahoru, jeslti chceš teplou vodu."zaslechnu za závěsem Maylee. Jenom naštvaně utrousím "No to teda díky" a šikovně se prosmíknu kolem tekoucí vody a páku vysunu nahoru. Konečně se na mě spustí krásně teplá voda. Po očišťovací proceduře dostanu další nové šaty, tyhle jsem lehce našedlé, ale dají se považovat i za bílé. Představí mě další dívce, která tu pracuje. Amanda. Má delší špinavě blonďaté vlasy a zářivě modré oči. Usměje se na mě a slušně mě pozdraví. Vrátím se zpátky k umývání ovoce. Na město pomalu padne soumrak a já cítím, jak se mi klíží víčka. Když už mám problém udržet je otevřená zavedou mě do skromně zařízeného pokoje. Jsou tu tři postele. S úlevou zahučím na jednu z nich a zavřu oči. Dál už nevnímám nic. Pouze čekám, až uslyším pravidelné oddechování obou dívek. V temné noci přes sebe přehodím svojí lehkou přikrývku a pomalu otevřu dveře. Chodby jsou pusté a tiché. Vyplížím se, až na nádvoří a tam si všimnu dvou vojáků u východové brány. Splynu se stínem a vydám se u stěny, která je obehnaná kolem celého sídla. Opatrně se odrazím od velkého balvanu a přelezu zeď. Otřu si odřené ruce do šatů a pomalu podél lesa u pláže se plíží dál. Nevím, kam bych šla, ale tady být nechci. Pořád ve mně něco hlodá a našeptává mi, že bych mohla objevit vchod zpátky do svého světa. Nemohla jsem od toho místa ležet daleko. Najednou se prudce zarazím. Skyp. Strašně rád hledal v sídle různé škvírky a na noc mi utekl do chodby. Nechala jsem mu pootevřené dveře, protože jsem nedokázala uvěřit, že by se ke mně nevrátil. Zapomněla jsem na něj. Možná mu ale tady bude lépe. Stejně to nic nemění na tom, že se stal mým kamarádem.Věrným a poslušným.

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 4.část

2. června 2007 v 23:45 | Lentilka
Vstoupím do dlouhé dřevěné chodby a rozhlédnu se.Maylee stojí znuděně opřená o zábradlí a prohlíží se nehty. Když mě spatří pouze se s nezájmem v očích otočí a začne pomalu scházet schody. Seběhne za ní schody a překvapí mě, jak jsou moje nohy vrtkavé a slabé. Před dveřmi, které vedou ven se zarazím. Maylee se na mě otráveně otočí a ukáže někam k mým nohám. Všimnu si obyčejným slaměných žabek. Opatrně do nich vklouznu. Jsou překvapivě pohodlné. Vyjdu na slunné nádvoří a rozhlédnu se kolem sebe. Slaný vítr mě udeří do obličeje a já s pohledem upřeným na kamenné zábradlí udělám pár kroků vpřed. Opřu se o horký kámen vyhřátý prudkým sluníčkem a naprosto šokovaně hledím dolů. Jsem na útesu. Tohle není ta vesnička, kterou jsem viděla na pláži. Tohle je jiné místo. Vlny prudce naráží do skáli a o kousek dál je vody klidnější a průzračně modrá, že bych mohla dohlédnout na dno. Otočím se a v dálce vidím zelené stromy. Les. Nebe je modré a slunce mě pálí do očí. Na všechno šokovaně hledím a nedokážu pochopit, kde se to tady vzalo. Sůl mě štípe v očích i v nose a cítím jí i na jazyku. Vítr mě byčuje do obličeje a já bolestně přivírám oči. Maylee za mnou netrpělivě stojí, ale nic neřekne.
"Kde to jsem?"otočím se na ní překvapeně. Pouze kývne hlavou, abych jí následovala a sejdeme kamenné schody a vydáme se dolů po prašné cestě.

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 3.část

2. června 2007 v 16:44 | Lentilka
Ucítím něco těžkého na žaludku. Nejdřív mě popadne panika a já s výkřikem vystřelým do sedu. Když spatřím Skypa, který se mi schoulil na břiše a chtěl spát jenom prudce vydechnu a znovu se zhroutím na postel. Další úlek přijde, když uslyším rozražení dveří. Malátně zvednu hlavu a podívám se, kdo to zase je. Nemám ráda nikoho v mém pokoji. Mimo Skypa, když mě neděsí. Zatím to vypadá jako by mě chtěli vyléčit a ne zabít. No třeba mě hodí zpátky do mého světa s tím, že mě tady nechtějí a nebudou mít žaludek na to zabít mě. Ach, kéž by.
Do pokoje vejde vysoký, ehm, muž? Může mu být tak dvacet nebo dvaadvacet. Má tmavě hnědé vlasy, které má delší, přibližně někam po uši a jsou lehce zvlněné. V obličeji má pořád ten klukovský pohled, ale teď se na mně kouká tvrdě a ledově. Má hladce oholenou tvář a neprostupné hnědé oči. Z dálky se zdají skoro černé. Lehce zakašle a nervózně přejede pohledem ze mě na Skypa.

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 2.část

1. června 2007 v 16:30 | Lentilka
Pomalu jsem otevřela oči a zamrkala. Měla jsme je k sobě slepené. Na hlavě mě pálil šrám a celé tělo bylo ztuhlé a měla jsme pocit,že ležím na kamnech. Přímo jsem hořela. Cítila jsem něco odporně páchnoucího. Pokusila jsem se posadit a překvapil mě, jak mě jen tenhle pohyb vyčerpal. Kousek ode mě stál stařík, když si všiml, že jsem vzhůru vypadal vyděšeně. Vyčerpaně jsem sebou praštila zpátky na tvrdý polštář a jenom si z čela sundal odporně páchnoucí hadr. Potřebuju do nemocnice a ne tohle sakra! Chtěla jsem křičet, ale moje rtybyli suché a hrdlo vyprahlé. Zavřela jsem oči a pokusila se zhluboka nadechnout. Skopala jsem ze sebe přikrývnu a ovanul mě závan chladivého průvanu. Cítila jsem lehkou úlevu. Potom jsem nad sebou znovu slyšela hlasy. Proč o mě pořád všimnu v poslední době mluví jako bych byla nesvéprávná? Dobře, chápu. Únosci se mě nebudou ptát, co chci k večeři a oni si se mnou můžou dělat co chtějí, ale stejně. Moje ego bylo nahlodané a ublížené.
"Pane, před chvílí se probudila."
"Ta je teda v hrozném stavu."odpovědl mu druhý hlas a já měla chuť něco namítnout. Neměla jsem sílu.
"Co s ní chcete udělat?"

2./MĚSTEČKO DE NOCHE 1.část

31. května 2007 v 21:27 | Lentilka
Opřela jsem se o strom a pokusila se uklidnit se. Cítila jsem, jak se mi svírá hrdlo a zrychluje tep. Panika. Něco se mi otřelo o nohu. Vykřikla jsem a spatřila malé štěně u mé nohy. Bylo roztomilé a hledělo na mě přátelskýma hnědýma očima. Pomalu jsem se svezla na zem a ono na mě skočilo a stulilo se mi do náruče. Hladila jsme ho po heboučké strsi ušpiněné od bláta a snažila se uklidnit. Vůbec se mi to nedařilo.
Abigail uklidni se. Pomalu se nadechni. Výdech. Nádech. Zavři oči a představ si něco jiného. Uklidni se. Jsem v prdeli. Vážně jsem. V cizím světě a začíná mi hrabat. Já jsem prostě nahraná. Nasupeně otevřu oči a probudí se ve mně hněv. Hněv na všechno a všechny. Možná bych ho mohla zvětšit, ale to by mě nesměla tak strašně bolet hlava.

1./EVOLUCE 4.část

30. května 2007 v 20:34 | Lentilka
(Kdyby tu něco někomu scházelo, nechápal nebo si ještě přál roztáhnout i když si moc nejsem jistá co, tak mi to napište do komentů a já se pokusím. Jinak budu ráda, když mi napíšete komentář každý kdo to čte s názorem na tuhle knížku, protože si doopravdy nejsem jistá, jeslti jí mám psát. Nějak mám pocit, že se nevyrovná těm dvěma předchozím. No nic, za každý komentík bude moc ráda.:)
Pomalu si začnu vzpomínat. Prudká rána do hlavy. Musela jsem omdlít.Když jsem se začela probírat všude byla tma. Jenom kousek přede mnou dveřmi prosvítal malý kužel světla. Chtěla jsem se pohnout, ale moje ruce byli svázané. Seděla jsem na židli. Když jsem se pokusila sebou škubnout mým kotníkem projela ostrá bolest. Cítila jsem něco v očích, pálilo to a špatně jsem přes to viděla. Byla jsem v nějaké místnosti, vedle byli slyšet vzrušené a naštvané hlasy.
"Co s ní chcete dělat, debilové?"
"Můžeme chtít výkupné!"
"Na to zapomeň. Ona není nikdo, ona je někdo s velkým N. To, že je tady znamená valkej průser."
"Viděla nás, nemůžeme jí pustit."
"Tak se jí zbavíme."
V očích sem cítila slzy. Nechtěla jsem umřít. Něchtěla jsem umřít takhle. Banda pitomnů, kterým jsem se připletla do cesty a oni mě za to zabijou. Chtěla jsem otevřít pusu a křičet. Strašně dlouho a nahlas, ale neodvažovala jsem se. Poslouchala jsem dál.

1./EVOLUCE 3.část

30. května 2007 v 14:58 | Lentilka
Teplá dlaň mi překryje ůsta a umlčí moje slova. Potom mi přímo do očí namířejí světlo a já zamžourám. Pokusím se sebou cuknout, ale noha strašlivě bolí. Zavřu oči a čekám.
"Co s ní?"
"Viděla vás?"
"Všechny a nevíme, co všechno slyšela."
"Musíme se jí zbavit."
Zděšeně sebou zamrskám a kousnu ruku, která mě držela.

1./EVOLUCE 2.část

30. května 2007 v 14:58 | Lentilka
Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou padaly kapky vody. Dopadaly na sklo a vydávaly slabý pleskavý zvuk. Pomalu stékaly dolů po horním okně níž a níž. Nevěděla jsem kam dopadnou. V dalším okamžiku sklo nade mnou potemnělo a za chvíli už nade mnou bylo jenom slabé odpolední slunce. Necítila jsem jeho paprsky, ale jenom lehké teplo. Umělé počasí. Takhle by se to dalo nazývat. Žiju v době, kde už nic není přírodní. Náš ohromný dům je celý skleněný. Stačí jediné tlačítko a sklo je černé a neprůhledné a když zmáčknete podruhé, může vás spatřít celý svět. Moderní vymoženost. Pomalu zvednu hlavu z měkké vodní postele a postavím se na jezdící schody. Dovezou mě až dolů do haly. Tam se přede mnou automaticky otevřou dřevěné obrovské dveře a otevřou mi výhled do města. Ulice je čistá a má slabě šedou barvu. Na ní se pohybují asi dvě auta, která jsou ihned pryč. Vyjdu ven a podívám se na oblohu. Znovu to sklo. Nepropustí sem ani jedinou kapku opravdové vody. Nepropustí sem vůbec nic. Můžu vidět jak jsou temné mraky přímo nade mnou i vodu, která z nich padá, ale ke mně už nedopadne.

1./EVOLUCE 1.část

30. května 2007 v 14:57 | Lentilka
Přišla nová doba. Čas, kdy všichnu tuší, že přijde něco velkého. Změna. Ovzduší se znečišťovalo a příroda se hroutila. Svět se kolem dvacátého století začel dělit na dvě skupiny. Přicházela evoluce. Někdo si přál chránit přírodu a nadále s ní v klidu žít, ale další chtěli neúprosný vývoj. Chtěli mít perfektní městě. Perfektní domy. Pomalu vznikla dohoda jejíž vývoj trval přibližně padesát let. Svět se rozdělil na úseky moderních měst. Bylo poznat jak vznikají elektrická města. Tímhle tempem by teď už nic nemohlo existovat. Vznikla nová látka, pohoná hmota. Neznečišťuje ovzduší a sama se prostě rozplyne. Byl to převrat historie. Lidé přestali používat benzím a elektřiku. Všechno to nahradila nová látka.
Začli se pomalu stavět nové domy, nová města. Svět se odřízl od přírody. Města se zahalila do obrovské kopule v které proudí kyslík i vzduch a období se mění podle venkovského světa. Něco jako kyslíková bublina, která nebyla zapotřebí, ale jak jinak by se odtrhli od přírody? Život se tam vyvíjel neskutečnou rychlostí. Lidé téměř přestali chodit pěšky. Všude byli jezdící schody, chodníky, výtah. Nikdo z nich netoužil vrátit se zpět ven ze své bubliny. Byl to uzavřený propojený řetězec měst, které žili svůj vlastní život. Lidé se vyvíjeli a znovu tu byl ten svět, který je jenom příliš přemodernizovaný. Odpojil se od všeho venku.

Moje nová knížka

26. května 2007 v 11:20 | Lentilka
Pořád se nedokážu rozhodnout meti dvěmi názvy. Co se líbí více vám? Neštastné radosti nebo Temnota světla. Napište mi do komentářů pro o jste více a sem dolu vám sem dám Prolog, který ještě není hotový a až budu mít něco více napsáno tak sem dám pořádný prolog. Tenhle je pouze orientační. Začáteční. Doufám, že se vám námět i knížka budou líbit. :)
 
 

Reklama